Netušila jsem kam běžím, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Hlavně jsem se snažila dostat co nejdál od Kathariny. Můj útěk bohužel zmařily stráže které mě odchytily u brány. Odvedli mě zpátky ke Katharině a odešli jakoby se nic nestalo. Nezbývalo mi nic jiného než si jít lehnot, když v tom mě někdo  chytil za rameno. ,,Neboj se to jsem já, Katharina. Ty jsi mě slyšela? " ,, Ano paní. " ,, No víš já takhle brečím po  nocích už delší dobu a všechny služky, které jsem měla říkaly, že křičím jméno Dave. Divné, ale je že já žádného Davida neznám." ,,V tom vám bohužel neporadím paní. Měla byste jít spát, už je pozdě." v tu chvíli jsem byla naštvaná sama na sebe, ale ještě více na Katharinu. Jak jsem mohla jenom na tu malou chvíli zapochybovat o Davidovi? Vsadím se že on o tom únosu nic nevěděl. V duchu sama nevím jestli tomu doopravdy věřím, ale snad je to pravda. Davida jsem milovala a kdybych ztratila i jeho tak nevím jestli by to moje už teď dost zlomené srdce vydrželo. Jestli jsem chtěla přežít noc bez breku musela jsem přestat myslet na Davida a Alexe a zaměřit se spíš na to jak se tady od sud dostat.

Večer jsem musela usnout rychle, protože poslední co jsem si pamatovala bylo moje smutné vzpomínání na již zesnulého Alexe. ,,Sáro, oblékni se do něčeho slušného. Chci abys dneska šla se  mnou na výuku " řekla moje paní tak rychle, že jsem se jí málem lekla. ,,A mohu se zeptat na jakou výuku má paní?" ,, Literaturu psaní a slušné mravy." ,,Slušné mravy? Vždyť to se učí jen ti nejbohatší lidi v zemi?" ,,Ty jsi vážně natvrdlá viď? Vždyť já a můj otec jsme jedni z nejbohatších lidí v zemi. To ti neřekl když tě nabíral do služby? To už se teda nedivím že se ke mně neumíš chovat tak jak se sluší." ,,Omlouvám se ale váš otec mi o ničem takovém nic neříkal. Aha tak to ho budu muset poučit o tom jak nabírat služebnictvo." To mě překvapilo. Ta holka byla fakt strašně rozmazlená. Já být její otec už by dostala pár facek za takovou drzost. Když jsem se oblékla zbývalo mi ještě hodně času a tak jsem se rozhodla jít se projít ven. Stráže mi to dovolily pod podmínkou, že se mnou pošlou jednoho staršího strážného. Nebylo proč proti tomu protestovat. Ten muž nevypadal, že by mě chtěl nějak bedlivě střežit. Jakmile jsem vyšla ven vzpomněla jsem si na svoje kotě, které zůstalo samo doma. O to jak se uživí,  jsem se nebála jelikož umělo dobře lovit myši. Ale i přesto se mi po něm stýskalo.

Ve městě jsem se zašla podívat na městské trhy. Bylo to docela zajímavé protože tam přijeli i kejklíři. Nikdy jsem neviděla žádné jejich vystoupení a tak jsem se chtěla na jedno podívat, ale v tu chvíli mi strážný oznámil, že se budu muset vrátit abych nepromeškala vyučování. Popravdě jsem se na to vůbec netěšila, spíše jsem se bála. Nikdy jsem na žádné vyučování nechodila a tak jsem netušila jak se to bude odehrávat. Když jsem přišla, Katharina už byla připravená a mohli jsme vyrazit. Kočárem nám cesta trvala asi tak deset minut a byly jsme na místě. Když jsme vešli do budovy byla jsem překvapená. Čekala jsem nějaký vyzdobený honosný dům, ale tady byly pouhé šedé zdi a někde pověšené nějaké malé obrázky. Katharina, ale nevypadala, že by jí to nějak rozrušilo a tak jsem šla v klidu za ní. Vevnitř naší učebny už seděl mladší muž a když nás spatřil, zvedl se a uklonil se nám. ,,Zdravím slečno. Vidím, že jste si přivedla i svojí novou společnici." ,,Ano. Potřebuje se trochu zlepšit ve zvládání konverzace se svými nadřízenými. Že ano Sáro?!" ,,Samozřejmě." V tuhle chvíli jsem měla chuť jí na místě uškrtit. Před námi stál člověk se kterým jsem se ještě ani nestihla seznámit a ona už mě stihla ztrapnit. To by zasloužilo pochvalu kdybych měla v tuhle chvíli náladu na to jí ještě chválit. Ten muž na tu její kyselou poznámku naštěstí nijak nereagoval a tak začala výuka literatury. Bylo to asi to nejhorší co jsem kdy v životě dělala. Nejenže jsem stěží přečetla pár  slov, ale on mi ještě dal nějakou tlustou knihu s tím, že jí mám do příště přečíst.

Ostatní hodiny už ani nestojí za zmínku, buď byly hrozně nudné a nebo mi nic z toho co nás učil nešlo. Jakmile jsme se vrátily měli jsme půl hodiny na převleční než měl být oběd. Měla jsem hrozný hlad a tak jsem se na něj těšila. Zklamání ovšem přišlo hned o chvíli později, když mi moje ,,vznešená"  paní oznámila, že já budu jíst ne s ní v oné přepychové jídelně, ale s ostatním služebnictvem. Tak jsem jí pomohla se připravit a hned po ní jsem se vydala do naší malé jídelny. Už tam bylo asi osm lidí a tak jsem si k nim sedla. Vypadali přátelsky a hned se mi začali představovat. Ten nejvyšší muž s modrýma očima byl George a jeho společnice s kaštanově hnědými vlasy Melanie. Ostatní jsem si nestihla zapamatovat protože mě George s Melanií okamžitě zatáhli do rozhovoru. ,,A jaký máš vlastně názor na Katharinu Sáro?" ,,No připadá mi jako malé rozmazlené dítě, které dostane od tatínka to co si řekne. A vy?" ,,No vlastně něco podobného. Hele a je to opravdu pravda?" ,,A co myslíte?" ,,No přece to jak se o ní říká , že je čarodějnice." ,,No ještě jsem jí neviděla dělat žádná kouzla, ale občas se jako čarodějnice chová." ,,Ale my to myslíme vážně. Tak je nebo není?" ,,Můžu to zkusit zjistit, jestli to chcete opravdu tak hrozně vědět. Co vy na to?" ,,No to by bylo super. a pamatuj si. Nejvíce čarodějek své rituály provádí těsně po půlnoci a přesně tehdy jsou taky nejsilnější tak si dej radši pozor." ,,Dám a děkuju za tip. Pak vám dám vědět co jsem zjistila."

Večer jsem stejně nemohla usnout nedočkavostí nad tím co vlastně uvidím a jestli to chci vidět. Jestli by totiž byla čarodějnice tak by jí hrozilo že jí upálí, ale to bych nikomu nepřála. V její dobro totiž doufám, že to jsou jenom pomluvy způsobené jejím chováním. 

Všem vám moc děkuji za 200 reads. Je to suprový. Jinak tahle část byla zatím moje nejdelší kterou jsem kdy napsala. Má přes 1050 slov a tak doufám, že se vám budou dobře číst. Jo a nahoře v médiích máte super  písničku kterou jsem poslouchala při psaní tohoto dílu.

Vaše Samantha1339.