Snad jednou najdu svého prince,

co nebojí se, ani límce,

Snad jednou najdu prince svého,

co porazí i draka zlého,

Snad jednou najdu svého prince,

co bude mít rád zvuky v přímce,

Snad jednou najdu prince svého,

co nevadí mu i nic zlého,

Snad jednou najdu prince,

co bude mě mít rád,

A kterému bych i já svou lásku chtěla dát,

Jenže se říká že princové už vymřeli,

tak co teď s tím,

prý nám po meči zemřeli,

Ale já věřím že jeden se objeví,

a kdo ví možná mi svou lásku projeví,

Protože i já jsem ochotná čekat,

klidně i sto let,

i kdyby bylo třeba,

A klidně na svého prince budu čekat až do smrti,

co na tom že umřu pak sama,

vždyť prý je život posmrtný,

Hlavně bych chtěla někoho,

kdo mě bude mít rád,

takovou jaká jsem,

A co naplat se říct dá,

tak třeba půjdu za nosem,

A třeba najdu tam někde svého prince,

a i kdyby byl zakletý,

tak já nebojím se více,

No však co naplat,

dál věřím na pohádky,

I když někdy není nad to,

podívat se zpátky,

A i kdyby to nevyšlo,

tak můj život to nezmění,

Dál budu čekat na prince,

na prince, v brnění,

Co přijede si pro mě na bílém koni,

tak jak to v pohádkách bývá,

a pak svatbu strojí,

Jenže mi nejsme v pohádkách,

jsme v nesčetném století,

A tak je i celkem možný,

že ten můj princ na křídlech odletí....