MIRANDA

Za sedmero městy a devatero domy, byla jednou jedna princezna a ta ztratila svůj hlas kvůli hrozivé kletbě zlého osudu. Bála se, že už nikdy nebude moct mluvit a zpívat. Ve chvíli, kdy ale chtěla všechno vzdát, přiběhl princ, který princeznu vysvobodil. Nebo aspoň částečně.

„Super! Zvládla jsi půlku písničky bez zakašlání!" zazubila se Violet a já se šťastně zaculila, přičemž mě Matty jemně políbil na tvář. Už uplynula nějaká ta doba od mého prvního polibku s Mattym a nastal říjen. To znamenalo, že už Thomasovi, Violet a Mattymu zbývaly jen dva měsíce do té soutěže, a i přesto mi ta zlatíčka pomáhala se zpěvem, do kterého mě zlatíčko Matty přinutil.

„Budu se radovat, až ji zazpívám celou," uchechtla jsem se a Violet s úsměvem protočila očima.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že spolu chodíme," usmál se Matty. Tuhle větu sice opakoval dennodenně, takže by mě to mělo štvát, ale já naopak na tu větu vždy čekala.

„Já taky ne," usmála jsem se.

„Věř mi, že já tomu nemůžu uvěřit dvakrát tolik," zašeptal skoro neslyšně Matty.

„To je nějaká soutěž?" Nadzvedla jsem obočí. Opravdu to tak chvíli vypadalo.

„Ne, samozřejmě, že ne, princezno," odpověděl hned a políbil mě. Já nad tím oslovením zrudla jako vždy.

„A jak jste se vlastně dali dohromady?" zeptal se Angelo. Ano, byl u našeho polibku. Ale ten den jsme spolu nezačali chodit.

„Není to žádná zajímavá historka. Prostě jsme se pár dní po našem polibku stýkali, abychom se více poznali a po týdnu jsme došli k závěru, že už jsme připravení na vztah," vysvětlila jsem a celou dobu držela Mattyho za ruku. Na sobě jsem měla Mattyho mikinu, kterou dostal ve škole a já ji dostala od něj.

„Ahaa." Kývl Angelo a do mého pokoje vešla mamka s plným tácem občerstvení. Spolu s Violet, Mattym a Angelem jsme byli u mě na přespávačce. Thomas bohužel nemohl přijít kvůli nějakým problémům u nich doma. Na Instagramu ho ale určitě zaplavila vlna našich selfíček, takže mohl mít pocit, jako by byl s námi.

„Snad vám bude chutnat," usmála se a položila tác na stůl. Dělala cokoliv, aby mohla chodit za námi. Nosila nám pití, jídlo, ptala se, jestli něco nepotřebujeme, kontrolovala nás,... Prostě mamka.

„Určitě by nám chutnalo, kdybychom nebyli přejezení," usmála se Violet a napila se džusu.

„Vy už nechcete jíst? Dobře, nechám vám to tady, kdyby vás přepadl hlad později. Stejně už byste ale měli spát, je půlnoc," oznámila mamka a já se plácla do čela. Angelo a Matty zadržovali smích a Violet džus v puse, aby ho smíchy nevyprskla.

„Neboj se, mami. My se o sebe dokážeme postarat, ano?" pousmála jsem se a daly jsme si pusu. „Už sem prosím nechoď."

„Jak myslíš. Nechci tě ztrapňovat před tvými friendy a boyem, nebo jak se to teď říká," usmála se a jakmile mi došlo, co řekla, nejradši bych se propadla do země.

„Jsou to přátelé. Normálně přátelé. A můj kluk, přítel. Stejně jako za dob tvého mládí."

„Lásko, pojď už spát a nech je prosimtě!" ozval se taťka. Sice byl ten starostlivý rodič, ale otravný nebyl, co se přátel týče, takže se mě naštěstí zastal.

„Tak dobrou noc," usmála se a objaly jsme se.

„Dobrou noc," řekli jsme všichni současně a poté odešla. Hned jsem zavřela dveře a podívala se na Angela, Violet a Mattyho.

„Máš úžasnou mámu," uchechtla se Violet ve fialovém spodním prádle. Zrovna se převlékala do pyžama. Kluci se na ni ale v tu chvíli nedívali, jelikož Matty na ni nebyl zvědavý a Angelo byl ohledně takových věcí stydlivý. Jednou si jedna partička ve třídě pouštěla porno a když ho Angelovi ukázali, byl rudý jak rajče. Další den nepřišel do školy z „rodinných důvodů".

„Tak děkuju, Vio," zasmála jsem se a ona si mezitím oblékla roztomilou noční košili s kočičkou.

„Nemáš vůbec zač."

„Tak... pustíme si něco?" zeptal se Matty.

„Jasně a co?" usmála jsem se a sedla si k notebooku. V pokoji jsem neměla televizi, ale notebook mi bohatě stačil.

„Vy si pusťte co chcete a já jdu spinkat," odpověděla Violet a lehla si do spacáku. Asi nebyla noční typ. Všichni jsme jí tedy popřáli dobrou noc a ona po chvilce usnula.

„Stáhni Simpsonovi ve filmu, to je sranda," navrhl Matty.

„To ani nemusím stahovat," uchechtla jsem se a hned film pustila. Simpsonovi jsem milovala a všichni jsme se dost nasmáli každé vtipné scénce. Po písničce o Spider-Vepřovi jsme ale začali usínat. Moc dlouho jsme sice nevydrželi, ale to v pátek asi každý.

Angelo neusínal. Ten bude určitě vzhůru do čtyř do rána a pak bude spát do čtyř do odpoledne.

THOMAS

Ve svém pokoji jsem si prohlížel všechny selfíčka mých přátel a trochu litoval toho, že jsem tu přespávačku odmítl. A neodmítl jsem ji kvůli problémům u mě doma, ale kvůli problémům v mé hlavě. Když jsem se snažil, aby spolu Matty a Miranda chodili, nedošlo mi, že mi jejich vztah bude připomínat ten můj bývalý s Elizabeth. Celý dnešní den jsem tak strávil prohlížením fotek mě a Elizabeth a taky Mattyho a Mirandy. Stejně jako každý večer od toho jejich polibku. Nechyběly ani slzy a pocit, že umřu sám. Právě jsem se stal depresivní troskou.

„Thomasi, nelituj se a pojď jíst," zamumlal Simon za dveřmi. Elizabeth byla tehdy z toho dárku k výročí nadšená, takže narozdíl ode mě se Simonovi ve vztazích dařilo. Vlastně jako vždy. A to jen díky mně.

„Vypadni!" zakřičel jsem a dveře se otevřely. „Řekl jsem vypad-ahoj, Cat," pousmál jsem se a ona zavřela dveře. Přiběhla ke mně a objala mě.

„Proč jsi smutný, Thomie?" zeptala se smutně a já ji posadil vedle sebe na postel.

„Řeknu ti takovou pohádku, ano? Kovář jménem Thomas byl moc zamilovaný do princezny jménem Elizabeth, ale ta si vybrala prince Simona, protože kovář u princezny nemůže mít šanci. Proto byl Thomas smutný. A to je konec," pousmál jsem se. Jelikož Miranda od toho polibku stále mluvila o tom, že se cítí jako v pohádce, inspiroval jsem se a taky si vytvořil svou pohádku. O sobě.

„To není konec, Thomie. Pohádky končí šťastně. V pohádkách jsou přece chudí lidi vždycky s hodnou princeznou. A Elizabeth nebyla princezna. Miranda je princezna," usmála se roztomile Cat a já se nad ní jemně zasmál.

„I princezna Miranda má svého prince. Mattyho. A já jsem za ně moc šťastný."

„Nejsi. Jsi smutný. Jsem tvoje víla a použiju kouzlo, aby jsi byl šťastný! Čáry máry pod kočáry, ať je Thomie šťastný!" vyřkla své kouzlo všemocná víla Catrine a snažila se napodobit pohyb rukama, jako to dělají v pohádkách. Pak mi dala pusinku a já se šťastně a upřímně usmál. Věděla, jak mě rozveselit.

„Děkuju ti, zlatíčko," poděkoval jsem s úsměvem a se slzami štěstí v očích.

„Nemáš zač, Thomie," usmívala se Cat a vzala můj mobil. „Uděláme si fotečku?"

Na tohle nešlo říct ne. Proto se brzy na Instagramu objevila fotka mě a mé sladké sestřičky. I s popiskem.

„To není konec, Thomie. Pohádky končí šťastně," řekla moje nejmilejší sestřička a taky moje víla, Cat <3

________________________________________

V médiích je opět nějaký můj pokus. Tentokrát je to mikina, a to i s logem hudební školy ❤❤❤

Mimochodem... Šťastný pride month! 🏳️‍🌈❤🧡💛💚💙💜