Už jsou to dva dny co jsem Carině i ostatním slíbila, že zjistím něco o tom Jacobovi, ale stále nevím co pro to mám udělat. Dost mě štve, že nevím jak se posunout z místa.

Začala jsem promýšlet plány, ale hned co jsem měla jeden skoro vymyšlený vždy se něco zvrtlo nebo mě při plánu vyrušilo. Ted mi zazvonil telefon. ,,Děkuji pěkně." procedila jsem mezi zuby a vydala se k němu.

,,Ano." neochotně jsem spustila, když jsem si telefon přiložila k uchu.

,,Hele tady Jacob. Mám menší problém se zápisky. Nemohla by jsi mi je půjčit?" nejistě začal. V ten okamžik jsem neskutečně zajásala, protože už jsem nemusela nic promýšlet. Neskutečně mi to ulehčil.

,,Jo! Jasně!" odpověděla jsem hned a usmála se. Byla jsem šťastná tak, že jsem na posteli i mírně poskočila.

,,Trefíš, nebo tě mám navést?" starostlivě se vzápětí zeptal.

,,Trefím." zasmála jsem se do telefonu a hovor ukončila. ,,Teď mi zbývají jen dvě věci .." začala jsem chodit po pokoji a hledat tašku. Jakmile jsem ji našla, rychle jsem si jí nasadila na záda a začala se soustředit. Bohužel moje myšlenky byly tak roztěkané, že byla dřina soustředit se jen na Carinu.

,,Carino, řekni všem, že se dnes okolo sedmé sejdeme v parku." zdělila jsem telepaticky, opustila pokoj a namířila si to rovnou do tátovi pracovny. Nejdřív jsem váhala. Nevěděla jsem totiž jestli normálně vstoupit nebo zaklepat, ale nakonec jsem pro jistotu zaklepala.

Nejdříve se nic nedělo, ale pak se z pracovny ozvalo zvláštní mumlání. Opatrně jsem vešla dovnitř a zjistila, že taťka usnul u počítače. Vzala jsem mikinu, co ležela na jednom z křesel, a přikryla mu jí záda. Nakonec jsem vypnula monitor počítače a napsala mu vzkaz, který jsem vložila pod hrníček, ve kterém zůstala ještě trocha kávy. Co nejtišeji jsem otevřela a poté zavřela dveře, abych tatku nevzbudila, ale bylo to zbytečné. Hned jakmile jsem kousek od dveří odstoupila, tak mi málem vyskočilo srdce z hrudi a já vypískla leknutím. Luppus a Kap stáli opření po obou stranách dveří.

,,Dávej si pozor ..." Začal tajemně Luppus. ,, ... na myšlenky." pokračoval Kap a oba zmizely za rohem.

,,Jo?" hlasitě jsem řekla do prázdné chodby a pomalu šla ke dveřím. Když jsem vyšla ven prostoupil mnou nehezký pocit, ale já to shazovala jsem to na to co mi řekli bratři a tak jsem se donutila ho ignorovat, aby zbytek cesty nebyl nepříjemný.

Ihned po tom co jsem došla k Jacobovu domu zaujala mě velice moderně vypadající stavba a taktéž komplikovaně vypadající zvonek, byl podobný tomu co jsme měli na našem starém domě. Než jsem ho však stačila zmáčknout, ze dveří domu se vynořil šťastně vypadající Jacob a s úsměvem mi otevřel branku.

,,Proč tu nemáte květiny ani stromy?" zeptala jsem se se zájmem a znovu zkontrolovala zda na jejich zahradě nějaké květiny či stromy nerostou.

,,Tady se o ně nemá kdo starat." odvětil Jacob, když jsme vcházeli do jeho domu, kde mě hned u dveří přišli přivítat jeho rodiče. Co ale bylo zvláštní bylo to příšerné ticho. Čekala jsem, že lidé budou více mluvit, ale jelikož tomu bylo naopak rozhodla jsem si povídat s Carinou o průběhu situace. No místo jejího hlasu jsem slyšela hlas patřící někomu jinému. Chtěla jsem slyšet alespoň kus konverzace a tak jsem se na ně "napojila".

,,Nicku, mě se ta holka nezdá. Je taková .... divná." zněla starostlivě žena.

,,Zlato, já vím, ale přenes se přes to."

,,Vážně se mi nez...." nedořekla větu, jelikož někdo nahlas promluvil.

,,Tati, Kim, myslete potichu!" řekl otráveně Jacob a podíval se na mě omluvným pohledem. ,,Takže on je slyšel? Taky! Zajímavé!" proletělo mi hlavou a mé myšlenky se zaměřili na to co se tady děje.

,,Takže Nik a Kim? Říkám to dobře? Já jsem Lyn." představila jsem se a napřáhla k nim ruku jak mi radil před časem Dorado. Oba ztuhli a chvíli na mě vyjeveně hleděli, než se rozhodli co udělají.

,,A-ano. Rádi tě poznáváme." řekla Kim a šla do obýváku, kde si i s Jacobem sedli na pohovku a začali si povídat.

,,Lyn, ty nejsi zdejší, že?" zeptal se Jacobův otec a dovedl mě do obýváku kde si sedl vedle Kim a příjemně se usmál. V jeho očích byl vidět skrytý záměr. Chvíli jsem ho pozorovala a znovu zkusila jestli si něco nešuškají, abych se dozvěděla co asi onen skrytý záměr může být. Samozřejmě si šuškali.

,, ... jí sem Jacob přitáhl?" slyšela jsem jen kus vyděšené Kiminy otázky i když zvenku vypadala zcela klidně.

,,Je kamarádka." uklidňoval ji Nik a pohladil jí po vlasech.

,,Né, Nicku. Tohle není kamarádství." začala jančit Kim. Jacob protočil očima a napřáhl ke mě ruku, asi chtěl abych šla ten čaj udělat s ním.

,,Lyn, čaj?" zeptal se. Pokývala jsem a dál tam mlčky seděla.

,,Jacobe, voda se už vaří, udělej i mě." Nik rukou ukázal do kuchyně a já uslyšela jak se konvice zapnula.

Počkala jsem až Jacob odejde a spustila jsem: ,,Tak se mi to potvrdilo. Co jsi restrian nebo etxralizan?" naklonila jsem se k Nickovi a Kim. Oba dělali, že nic neví a tak jsem pokračovala, ,,Budu hádat - ovládání elektřiny nebo možná telekineze. Vzhledem k tomu, že jsem nic krom konvice neslyšela tak to první." Bylo vidět jejich rozrušení, ale i přesto nic neříkali. To už mě vrcholně naštvalo a znova jsem pokračovala ,,Tak mluvte!" naléhala jsem a čekala na odpověď. Té už se mi ale nedostalo, neboť do obýváku vešel Jacob. Kim se zvedala a chtěla odejít, Nik jí ale stáhl na pohovku a poprosil jí at nějak zabaví Jacoba. Odešla tedy spolu s Jacobem pryč z obýváku.

,,Etxralizan." řekl a se smutkem ve tváři na mě pohlédl. Jeho oči už nic neskrývali. Byly prázdně a zdálo se jako by čekali na vlastní konec. Zarazilo mě to a proto jsem se ne něj nechápavě podívala. Nick pokračoval: ,,Už víš co jsi chtěla?" sklesle se zeptal, nahrbil se a zrakem klesl k zemi..

,,Ano. Ale proč tak sklesle." nechápavě jsem se ptala, protože mi jeho reakce přišla neadekvátní k situaci.

,,Jsi z rady ne? ... " podíval se na mě zelenýma očima, které působily jedovatě, jako by ho to ani nezajímalo, ale jeho prsty na rukou, které si neustále proplétal mluvily o opaku.

,,Ne. Já nejsem z rady." ohradila jsem se a ošila jsem sebou na místě. Normálně by mi to nevadilo, ale v tomto smyslu mě jeho poznámka do značné míry urazila.

,,Ty nejsi z rady?" díval se na mě jako na zjevení.

,,Proč bych měla být z rady?" začala jsem si přendavat nohy přes sebe, abych nepříjemnou atmosféru, alespoň pro mě, uvolnila.

,,No rada za námi posílala už desítky špehů a KIV .... už taky pěknou řádku poslal." neklidně sebou ošil, poté se zvedl a zatáhl záclony. Všechno jsem si dala do hromady. Rada byla v tomto směru nekompromisní a nelítostná. My, jakožto restriané, máme spoustu pravidel pro pobyt na Zemi a pokud je porušíme, nebo se porušení přiblížíme, zmizíme. ,,Kim, je pozemšťan a proto Jacob neumí plně ovládnout svou moc a navíc o tom ještě neví." usadil se na křeslo tentokrát blíže ke mě a pevně uchopil šálek s horkým čajem.

,,Ale to je chyba. Je ve třídě, kde je se spoustou extralizanů a restrianů. Pokud chcete mohla bych vám skrze mého otce domluvit ochranu během výcviku Jacoba." snažila jsem se. Pokud by dovolil Jackobův výcvik ochrana by byla nezbytná.

,,Bohužel nemohu přijmout, avšak pokud by jsi byla ochotná a mohla by jsi pomoct Jacobovy s jeho mocí. Já ani Kim nevíme jak na něj a tak by jsme ti byly velice zavázáni. Navíc, ty jsi první kdo není špion a spřátelil se s ním." podával mi misku se sušenkami. ,,Byla by jsi pro to ideální." věnoval mi plachý úsměv a poté co jsem si vzala sušenku, misku pomalu položil.

,,Mohla bych se o to pokusit, ale potřebuji vědět více o jeho schopnostech. Jak jistě víte naše moc nemá jen jednu formu." zakousla jsem se do sušenky a zaměřila se na Nickovi oči.

,,Ani já jsem neodhalil vše, ale jeho moc se vztahuje především k jeho ochraně. .... Dokáže zmizet před člověkem, kterého se bojí, ale přitom být vidět pro okolí. Dokáže nechat ztratit lidi co se mu nezdají a nahradit je dočasným klonem .... Párkrát dokázal utvořit jakýsi štít kolem něj i mě, když se na nás sesypali špioni." s obdivem řekl a usrkl z šálku.

,,Ve škole si utvořil prostor do kterého se může zkovat a nebo v něm nechat ztratit nepřátele." podívala jsem se do chodby, jelikož se mi zdálo, že někdo jde.

,,Vážně?" udiveně se zeptal Nick a párkrát rychle mrkl. Kývla jsem na souhlas a upřela zrak ke dveřím, ve kterých stál Jacob s Kim.

,,Lyn, málem jsme zapomněli na zápisky!" s úsměvem řekl Jacob a rukou ukázal at jdu za ním. Když jsem opouštěla místnost věnovala jsem letmý pohled Nickovy a následovala Jacoba do jeho pokoje. ,,Za tyhle informace mě Carina, Ryane a Dorado budou uctívat." proběhlo mi hlavou a já se rošťácky usmála.