,,Kde jste?" zavolal Petr, když otevřel velká hradní vrata a vešel do rozsáhle ještě mrazem pokryté zahrady.

,,No tak kde jste neschovávejte se mi!" vykřikl a přitom se dlouze rozhlížel kolem. Ale po krásné bílé krásce nebylo najednou ani památky.. a až po chvíli uslyšel Petr nádherné a naléhavé volání.

,,Tady, tady jsem. Jestli mě chcete najít, musíte si mě chytit," ozvalo se těsně za ním a pak ten nejnádhernější hlas zmizel v houští.

,,Chyťte si mě!" ozvalo se ze křoví. A tak se Petr dal do běhu.. a tak najednou se rozběhla honička, kterou už nebylo možné zastavit... A Petr Lucii doslova pronásledoval na každém kroku a ona mu stále a úspěšně unikala.

,,Však já si vás chytím!" vykřikl Petr, když mu Lucie zase zmizela a po chvíli už ji byl zase opět na blízku.

,,Nechytíte!" chlácholila ho Lucie a přitom se schovala k jednomu vysokému stromu.

,,Ale chytím!" oponoval ji Petr, jenomže pak mu Lucie zase opět zmizela.

,,Nechytíte, drahý pane. Nechytíte!" vykřikla po něm a schovala se v blízkosti hradní zdi.

,,A chytím. Uvidíte!" odpověděl Petr a pak už byl Lucii skoro na dosah.

,,Nechytíte, nikdy!" řekla Lucie a pak se chtěla rozběhnout, aby Petrovy unikla, jenže její pravá noha se jí zachytila o vystouplou větev, která vystupovala k zmrzlé zemi a tak sama nakonec skončila v Petrově náručí.

,,Vidíte a přece jsem vás chytit.. A přisáhal bych že jsem vás našel, má nejdražší," odhodlaně dodal Petr, i když Lucie chtěla něco namítnout na protest... Ale on ji už nepustil.. a místo toho jí pevně svíral jako by ji už nechtěl pustit nikdy.

Potom, když Lucie na něj upřela svůj pohled. Tak se ji dlouze zadíval do očí a pak svými prsty odkryl onu masku, která mu bránila v poznání a na tváři se mu objevil úsměv, když zjistil že se nemýlil, protože její zářící oči mu nikdy nelhaly a pohladil ji po tváři a Lucie si ten dotek...něžnosti a lásky.. navždy zapamatovala. 

Pak se k ní sklonil a jejich rty se ocitly v žádostivém polibku.

A když na Lucii pohlédl, tak Lucie poznala že jí miluje.

Potom ji pevně sevřel v obětí a zašeptal ji do ucha ,,Už tě nikdy nepustím," a Lucie se na něj dlouze podívala, jenže pak jí po tváři přelétl stín. 

,,Pusťte mě!" vykřikla a chtěla se mu vysmeknout, jenže Petr ji teď držel opravdu pevně takže neměla šanci.

,,Ne, nepustím vás. Leda tehdy až mi prozradíte své jméno," odpověděl a přitom Lucii pohladil do vlasu.

,,Tolik jsem vás hledal a teď si vás už nenechám utéct, teď už ne, má milá. A miluji vás od prvního okamžiku kdy jsem vás spatřil a chtěl bych už být navždy jenom s tebou," řekl Petr a Lucie ho přitom pohladila svým pohledem, ale i svou dlaní po jeho tváři.

,,Milujete mě?" špitla a přitom se mu znovu pevně zadívala do oči.

,,Ano miluji a věřte mi že to není jen pouhé pobláznění, protože od první chvíle myslím jen na vás," zašeptal ji do vlasu a pak ji na rty vtiskl polibek a Lucie se v tu chvíli cítila jak ve snu, protože najednou nikde nebylo nic...jen klidná zmrzlá krajina, která je obklopovala.