Lucie upravovala Karolíniny šaty už dobrou hodinu a ještě teď cítila její bolestné kopance do břicha.

Pomalu si blížila noc a než se úplně setmělo a rozhořely se louče, tak byla se svou prací na šatech hotová. Ale ani teď se pochvaly od Karolíny nedočkala. Místo toho jí zamkla v pokoji, takže Lucie nemohla jít na slavnost.

Seděla na posteli a vzdychala a přitom vytáhla z truhly u postele staré šaty, které patřily její mamince a ve kterých vždy vypadala její milovaná maminka jako princezna a pohladila nádhernou sněhově bílou látku v prstech.

Vzdychla a přitom se znovu zadívala na šaty.

Chtěla si právě tyhle šaty obléknout na slavnost, jenže teď tu seděla zamčená a v hodovní síni hradu už se všichni mezitím vesele bavily.

,,Ach, maminko," povzdechla si a znovu obejmula onu látku v prstech.

Najednou v zámku zarachotil klíč a když Lucie polekaně vstala z postele v domnění že je to Karolina. Tak se ji hned na to ulevilo, protože Karolina to nebyla, ale byla to její dobrá a hodná komorná Agáta, které se vždy, když ji bylo nejhůř mohla vyplakat na rameno.

,,Pojďte slečno Lucie, přece tu nebudete zavřená," řekla stará dobrá Agáta, když vešla dovnitř a přitom Lucii pohladila po tváři.

,,Ale já...," odpověděla Lucie a smutně se na komornou podívala.

,,Já vím, má míla. Sestra vás tady zavřela a vy se bojíte že kdyby jste odtud utekla, tak že by ji to ještě víc rozběsnilo," řekla Agata a přitom se na Lucii podívala veselým pohledem.

,,Nebojte se ji...no přece tu nebudete jen tak sedět...má paní," dodala ji odvahy a tak Lucie vstala a pak se podívala smutně na šaty.

,,Ale nemám nic jiného na sebe...než tohle," ukázala Agátě prstem na šaty, které ještě před chvíli svírala v ruce a Agata se na ní jen pousmála.

,,Tyhle šaty jsou opravdu klenot a vzpomínám si ještě jak se měla vaše matka na sobě. Však něco s nimi uděláme a teď vám pomohu se obléknout," odpověděla komorná a pak pomohla Lucii vklouznout do šatu, které byly lehké jak pírko a které se sněhově třpytily v záři svíček.

..Ještě je trochu poupravila aby dobře seděli a pak se na Lucii podívala pohledem plným obdivu.

,,Jste nádherná, má paní," řekla, když byla s úpravou hotova a po tváři se ji rozlil úsměv plný radosti.

,,Jste krásná," zopakovala a když se Lucie zatvářila smutně, tak ji chytla za ruce a přitom se ji upřímným pohledem podívala do oči.

,,Ale já...," zavzlykala Lucie, ale Agata ji hned na to uklidnila.

,,Nebojte se a běžte," řekla se srdcem plným odvahy a z jejich očí bylo vidět porozumění a síla, kterou Lucii dávala.

,,Běžte," zašeptala a přitom ji stiskla jemně ruce a pak si vyměnily pohledy.

,,Tak dobře," řekla Lucie a dala si na obličej masku, aby ji nikdo ani Karolina nepoznal.

,,Tak se mi líbíte," zašeptala Agata povzbudivě, když Lucie šla ke dveřím a pak naposled než se za ní dveře zavřely si vyměnily obě ženy své pohledy.   

,,Běžte," popohnala ji ještě, když se Lucie za ní otočila a pak už nadobro Lucie zmizela za dveřmi.

,,Děkuju," zašeptala a byla si jistá že to slyší i Agata a taky doufala že její slova dorazí i k mamince.