,,No tak Lucie sprav mi trochu ty šaty!" křikl na Lucii Karolina a přitom ji probodla vražedným pohledem.

,,Jistě, hned to bude sestřičko," řekla Lucie a hned se dala do úpravy sestřiných šatu.

,,Víš přece Lucie že na dnešní slavnosti musím vypadat skvěle," dodala Karolina a přitom Lucii praštila do ruky až málem upustila jehlu, kterou v ní svírala.

,,Ale jistě sestřičko, to víš že budeš krásná. I když budeš mít masku, tak jako všichni, tak co na tom záleží," odpověděla Lucie, protože na zimní slavnosti, která se na jejich panství pořádala na počest pánu skal se vždy nosily masky a lidé i ti z podhradí, nebo i z blízkého okolí byly vřele vítání, protože tohle byla slavnost pro všechny a pořádala se již několik staletí, vždy když se zima měla sloučit při denním rozbřesku s přicházejícím jarem.

Karolina na ní vražedně pohlédla a uštědřila Lucii pohlavek.

,,Co si to dovoluješ, já přece nemohu být ošklivá i když maska mě bude skrývat!" vykřikla po ní Karolina a pak svou pěstí Lucii svalila k zemi.

,,Já jsem tu ta krásná, pamatuj si a mé šaty musí být dokonalé...Rozuměla jsi ty malá zmije. A tak pamatuj kdo tu je první a kdo tu nemá žádnou cenu," řekla její nevlastní sestra a pak Lucii, která se mezi tím zkoušela postavit znovu srazila k zemi.

,,Pamatuj si to sestřičko a teď to tady ukliď. Rozumně las," odsekla výhružně a pak se na sebe s pýchou podívala do zrcadla a kopla do rozházených kusu látek, které byly kolem.

,,Já jsem tu ta nejkrásnější. Já!" řekla hrdě a přitom se podívala na Lucii svrchu.

,,Zato ty Lucie jsi jen šedá myška, kterou si nikdo nikdy nevezme," vyprskla na ni Karolina a pak ještě dořekla ,,A proč asi...vždyť ty jsi...," chtěla něco říct, ale Lucie věděla přesně co myslela ,,Vždyť ona tu není ta důležitá...ona je tu jen jako služka své sestry, která už ani nenajde skoro zastání. Jen u tatínka, který ji má rád, ale i toho si už ty dvě omotaly kolem prstu," spolkla tato slova a raději se soustředila na to aby ten nepořádek uklidila.  

,,Nikdo si tě nevezme. Nikdo!...Ukňučená Lucie, která něco rozbije!" pokřikovala na ní Karolina a přitom ji kopla nohou do boku.

,,Já taky nikoho nechci," zašeptala Lucie a Karolina se na ní zlomyslně podívala.

,,Kdo ti dovolil odpovědět. Ty ubrečená bestie!" pustila se do ní a potom ji začala kopat svou nohou hlava nehlava.

,,Nech toho sestřičko prosím, vždyť jsem nic zlého neudělala," bránila se Lucie, ale bylo to jako by prosila skálu, protože její sestra se nedala zlomit.

,,Zmlkni už konečně!" křičela na ní a přitom ji uštědřila dalších pár kopanců do břicha.

,,Nech mě, ne!" šeptala Lucie, ale nebyl tam nikdo kdo by její sestru dokázal zastavit.

,,Ukliď to a ať jsou ty šaty do večera dokonale," řekla Karolina suše, když přestala a pak odešla ke dveřím, které za sebou hlasitě zabouchla a Lucie si uvědomila že neříkala své sestře tak docela pravdu, protože od jedné chvíle nemohla říct že by si nikoho vzít nechtěla a právě tohle zjištění ji teď zahřálo u srdce.

 ,,Ach, kdyby mi tak pomohl jako tehdy," zašeptala si do dlaní a pak si ze své tváře otřela slzy, které se ji zase draly ven.