,,Je vám něco, celá se třesete?" zeptal se Petr a Lucie se přitom vyhnula jeho pohledu.

,,Pojďte vezmu vás do tepla," řekl pak ještě po chvíli, když Lucie neřekla nic a přitom ji lehce vzal za ruku.

,,Já měla bych už jít," odvětila Lucie a přitom se vymanila z jeho doteku, ale jeho pohled na ní stále zůstával.

,,Uvidím vás ještě někdy?" zeptal se Petr, když Lucie se k němu otočila a odcházela směrem ke svému koni.

,,Myslím že už ne," odpověděla a pak svého koně ke kterému rychle došla pohladila po krásné a dlouhé šíji. Chtěla se vyhoupnout do sedla, ale Petr ji přispěchal na pomoc a tak se najednou z ničeho nic ocitla v jeho náruči a pak ji ladně pomohl do sedla koně.

,,Děkuji," zašeptala, když ji pustil a pak dala své nohy do třmenu a do rukou chytla opratě a Petr ji zachytil ještě v tu chvíli za ruku.

,,Pusťte mě," řekla Lucie a přitom se na něho podívala prosebným pohledem.

,,Ještě jste mi neřekla své jméno...Jak se jmenujete?" zeptal se Petr a ona se na něj jen lehce usmála.

,,A vy?" odvětila Lucie a přitom Petra pohladila pohledem.

,,Já jsem se ptal první. Jak se jmenujete?" řekl ještě jednou Petr a Lucie se na něj tentokrát jen ušklíbla. 

,,Na tom stejně nezáleží," odpověděla a pak rychle dala signál svému koni aby se dal do běhu a tak překvapený Petr její rychlostí zůstal stát na místě a jen sledoval jak mu krásná neznámá dívka mizí v dály.

,,Najdu si vás!" vykřikl, když už byla nějaký kus od něho a na to se Lucie otočila a podívala se do jeho očí, které už byly v dálce.

,,Nenajdete!" odpověděla mu a pak i se svým koněm zmizela v lese. Petr se za ní rychle vydal, ale jakoby se po ní slehla zem, protože nikde po ní nenašel ani žádnou stopu. Natož to aby ji ještě někde v dály uviděl.

-------------------------------------------------------

Lucie uháněla lesem a popoháněla svého koně stále rychleji a rychleji. A zastavila se nakonec trochu posmutněle až u jejich velkého hradu, který se tyčil nad mohutnými skalami.

Odvedla svého koně do stáje, kde ho odstrojila a vytřela z něho do sucha pot a pak mu zašeptala do uši ,,O tom co se dnes stalo raději pomlčíme, Hříbku a bude to takové naše malé tajemství," řekla Lucie a pak pohladila svého koně na hřbetu a přitom se ji před očima vybavil muž, který ji zachránil ze spáru loupežníku a který si i tím získal místo v jejím srdci, i když jen tím to nebylo.

,,Neměj takové necudné myšlenky, vždyť přece víš co jsi mamince slíbila a co jsi slíbila i Bohu...Odpusť mi že se tak rouhám a že má mysl, mysli na jednoho muže..," řekla si Lucie a pak se když vyšla ze stáje podívala k nebi, které jakoby se na ní smálo.