Petr zabil posledního z loupežníku svým mečem a pak se vydal k oné dívce, kterou před nimi zachránil...A když ji uviděl klečící a kolem ni ležící smečku, tak se chystal znovu vytáhnout svůj meč, ale nebylo to potřeba, protože vlci se sami rozestoupily a pak utekly, když viděli že už Lucii nehrozí žádné nebezpečí a tak Petr mohl jít odhodlaně za ni.

A když byl už jen pár kroku od ní a Lucie viděla posledního vlka jak utíká od ní pryč, tak se otočila a její oči ji vyvedli z úžasu...protože před ní stál její zachránce.

,,Jste v pořádku?," řekl Petr, když došel až k ní a pomohl ji vsát na nohy.

,,Já..?" odpověděla Lucie, protože najednou, když ucítila teplo jeho dlaní, tak jako by ztratila řeč.

,,Ano vy," dodal Petr a přitom té nádherné dívce, která před ním stála věnoval úsměv a Lucii, najednou jakoby zrůžověly tváře, protože do těla se ji pojednou vlévalo horko.

,,A...ano... Myslím že jsem v pořádku," odpověděla po chvíli a Petr z ní přitom nespouštěl pohled a to ji ještě více znervóznělo, než před chvíli.

,,Proč se na mě tak díváte?" zeptala se Lucie a snažila se vyhnout pohledu jeho oči.

,,Jak se na vás dívám?" řekl něžně Petr a přitom se jeho i Luciiny oči setkaly.

,,Takhle," odpověděla Lucie a přitom sklopila svůj zrak, aby ji neviděl do tváře. Jenže to Petra neodradilo a chytl ji přitom svými prsty něžně za bradu a chtěl aby na něj její nádherné oči znovu pohlédli.

,,Nezavírejte předemnou oči, prosím," zašeptal a pak se jeho prsty dotkly s krásou její tváře.

,,Podívejte se na mě," dodal hned na to, když Lucii něžně pohladil po tváři a pak Lucie své oči znovu opět otevřela a Petrovy se na tváři objevil úsměv.   

,,Jste krásná," šeptal ji sladce a když se Lucie opět snažila své oči zavřít, tak ji to už nedovolil.

,,Neodvracejte se odemě," řekl, když chtěla svou tvář otočit a sklopit pohled k zemi a jeho prsty ji opět něžně pohladily, po nádherné bílé kůži na její tváři, která dostávala lehce růžovou barvu.

,,Já měla bych už jít," zašeptala slabě Lucie a pak už se chytala k odchodu, ale Petr ji chytl za ruku a nepustil ji.

,,Nepustím vás," dodal slabým hlasem a znovu se ji jeho ruka dotkla.

,,Chci vám poděkovat za to co jste pro mě udělal, protože nebýt vás....zachránil jste mě a bůh tak vyslyšel moje prosby, když jsem ho prosila o pomoc," řekla Lucie a přitom se Petrovy podívala do očí a pochopila že je ztracená.

,,Nemusíte mi děkovat, pro vás bych to udělal klidně znovu," odpověděl Petr a přitom měl pocit že se na něj ta něžná dívka usmála.

,,Ale riskoval jste svůj vlastní život, aby jste mě zachránil?," řekla a přitom se na muže její oči usmály.

,,Vás bych zachránil vždycky a jsem i rád že se to stalo, protože jinak bych vás nepoznal," odpověděl Petr a přitom se na Lucii opět znovu dlouze podíval svým pohledem ve kterém se Lucie ztrácela.