Přišla zima a celou krajinu pokryl sníh a na okna kreslil mráz. Lucie vyšla ze stáji i se svým koněm a vydala se na malou projížďku. 

Konečně opět byla šťastná aspoň chvíli a zvuk koňských kopit, stejně tak jako příjemná zimní krajina ji dělaly teď tu nejlepší společnost...Vydala se daleko až tam k horám, kde mohlo naleznout i klid její srdce. Jenže lesy byly v tuto dobu zrádné a tak Lucii zrovna když projížděla kolem vzrostlých borovic přepadla banda loupežníku.

Lucie se jim rychle vysmekla ze sevření a pak rychle spěchala ke svému koni aby se mohla vydat na útěk. Jenomže jeden z loupežníku ji chytil a ostrým úderem ji srazil k zemi.

,,Tak co holubičko," řekl ten muž a přitom ji pevně držel na zemi.

,,Budeš už hodná, nebo máme použít jiné metody," dodal a pak ze svého opasku vytáhl nůž a zamířil s ním na Lucii.

,,Nechte mě, slyšíte!" vyštěkla Lucie a snažila se onomu muži ze sevření ve kterém ji pevně na zemi držel vyprostit.

,,Pomoc!" vykřikla po chvíli, když se ji to nepovedlo a onen loupežník, ji bolestně uhodil po tváři.

,,Buď zticha maličká, tady ti stejně nikdo nepomůže," ozval se další muž za ním a přitom se na Lucii podíval dlouhým pohledem.

,,A když už tě tady máme, tak si ještě trošku užijem...když peněz máš tak málo," řekl po chvíli onen muž, který ji držel a přitom se ji snažil prohledat, jestli má nějaké peníze.

,,Nechte mě, vy surovci!" vykřikla Lucie a znovu se snažila volat o pomoc, jenže ten muž, který ji pevně držel ji umlčel.

,,Ale no tak maličká nebuď hloupá a aspoň si trochu užijem. Že jo chlapy!," křikl muž na své kumpány a potom se na Lucii hlavově vrhl a Lucie ho kopla nohou do jeho citlivého místa. Ale to neměla dělat, protože to onoho muže ještě více rozzlobilo.

,,Ty proradná děvko!" vykřikl na ní a pak ji pěstí znovu praštil, ale tentokrát do jejího těla. A Lucie vykřikla bolesti a po tváři se ji najednou rozlil potok slz.

Muž se chytal znovu se na Lucii vrhnout, jenže v tu chvíli ho z dálky zarazil hlas muže, který se k nim blížil na koni. 

,,Nechte ji!" vykřikl Petr a pak rychle vyskočil ze sedla svého koně a s mečem v ruce se vrhl na přesilu loupežníku.

,,Uteč!" vykřikl, když srazil několik mužu k zemi a přitom se jeho oči na chvíli zaměřily na Lucii, která se celá vystrašená snažila rychle zvednout.

,,Uteč...rychle!" řekl znovu Petr a přitom zabodl jednomu muži meč do zad. A tak Lucie na nic nečekala a vydala se na útěk. Jenže pár mužu, kteří se od ostatních oddělily ji nechtělo nechat jen tak utéct a tak se rozběhli za ni.

Lucie utíkala jako o život, ale zasněžená krajina v závějích ji to vůbec neulehčovala. A pak se stalo ještě i něco dalšího, protože přímo jen několik metru před ní se z lesa vynořila smečka vlku, která se po chvíli rozběhla rovnou k ní.

,,Co teď," říkala si Lucie, protože z jedné strany se na ni hnaly vlci a z té druhé by se zase znovu dostala do spáru loupežníku.

,,Co teď," znělo ji v hlavě a pak celá vystrašená poklekla na zmrzlou a studenou zem a začala se modlit...,,Svátá Marie, Matko Boží," šeptala Lucie v modlitbách a pak vlci kolem ni bez povšimnutí proběhli a vrhli se na ony loupežníky, kteří se ji snažily dohnat a roztrhaly jen na kusy.

Potom si všichni vlci lehli kolem modlicí se Lucie a střežily ji a chránily, před dalšími co by ji chtěli ublížit.