Pohled třetí osoby

,,Už se vzbudila?" Zeptala se kudrnatá tmavovláska jedné ze sloužících.

,,Ne." Odpověděla hnědovlasá dívenka. ,,Stále tedy spí?" ,,Ano a mumlá si ze spaní." Špitla holčinka a vyšla z místnosti.

,,Počkej!" Křikla na ni kudrnatá dívka. ,,Ano?" ,,Co si mumlá ze spaní?" Zeptala se hnědovlásky.

,,Jedno jméno. Rio."

Pohled Annabell

Běželi jsme s Riem po louce. Byla jsem nadšená a zamilovaná. Takhle jsem se již dlouho necítila. Smála jsem se a zatočila se. Krásné růžové šaty, které jsem si oblékla, se kolem mě vlnily jako vodní hladina.

Společně jsme si lehli do trávy a dívali se na sebe. Rio natáhl ruku a začal si pohrávat s pramínky mých vlasů.

,,Jsi šťastná?" Zeptal se mě. ,,Moc." Usmála jsem se a objala ho.

Něco mě začala chladit na hrudi. Odtáhla jsem se, abych zjistila, co to je.

Rio krvácel. Z hrudi mu tekla proudem krev. Začala jsem ječet. Z trupu mu trčel šíp ovázaný peříčky. Lovci.

,,Ach můj Bože. Rio! Proboha! Nenene...Rio!" Plakala jsem a vytáhla mu z hrudi šíp.

A najednou jsme nebyli na rozkvetlé louce. Byli jsme na bojišti. Jenže už se tu nebojovalo. Bylo tu mrtvo, doslova. Kus ode mě se válela veliká hromada mrtvol.

,,Annabell." Zaskuhral Rio. Z pusy mu tekla krev taky. Přitáhla jsem si ho k sobě a plakala mu do vlasů.

,,Rio...promiň...moc mě to mrzí, odpusť mi, prosím." Vzlykala jsem a objímala ho.

Někdo mě odkopnul stranou a vytrhnul mi Ria z náruče.

,,Ne! Pusťte ho!" Křičela jsem jsem a bránila se. Někdo další mě, ale přivázal ke stromu.

Sledovala jsem jak jeden ze zakuklenců hodil Ria na hromadu mrtvol a poté jí zapálil. Po tvářích mi stékaly horké prameny slz.

Rio byl pryč.

Probudila jsem se z té hrozné noční můry. Ne, Rio není mrtvý, určitě ne.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ruce jsem měla svázené okovy ke kamenné zdi a stejně tak jsem měla spoutané i nohy.

Rozhlédla jsem se po místnosti a spatřila Maleviu a Charlotte. Obě dvě byly k smrti zřízené krvácející a v mdlobách. Proč jsme tu jen my tři?

Co se vlastně stalo? Z jakého důvodu tu jsme? To nás tu drží Lovci? Ale proč? Neměli by nás spíš zabít? Co se stalo s Riem?

Na nic moc jsem si nevzpomínala. Jen na bolest, křik, strach a pláč.

A v tu chvíli to přišlo. Jako živý se mi objevil obraz v mé mysli. Šíp, vystřelený z luku Lovce, vjel Riovi do hrudi. Rio začal krvácet. Nemohla jsem ho zachránit. Odtáhli mě od něj. Svázali nás. Rio zemřel.

Ozvaly se kroky a někdo vešel do kobky, kdy jsme trčely.

Byli to tři vysocí muži v pláštích.

,,Ty." Ukázal na mě prostřední z mužů. Jeho společníci ke mně přišli a odvázali mě.

,,Teď půjdeš s námi." Poručil mi muž a chytil moje řetězy. ,,Ale kam? Nikam nepůjdu, dokud nebudu vědět kam!" Začala jsem škubat za provazy. ,,Žádné dotazy." Podotkl muž a chtěl mě vyvést. Začala jsem se vzpírat a na milisekundu se mu vytrhla.

Muž se se mnou chvíli pral, ale já už neměla sílu. Jeden z ostatních mi vpíchl do kůže nějaký přípravek a já se zhroutila na zem jako hadrová panenka.

,,Vezměte ji." Poručil muž a vynesli mě z jeskyně.