,,Už by se měla brzo probudit." ,,Možná. Jed byl opravdu velmi silný." ,,Ano já vím.",,Je jen štěstí, že ses sem dostal tak rychle.",,Hmm." ,,Zvláštní, kde ji ale lovci mohli takhle napadnout?",,Já nemám nejmenší tušení. Že by to bylo když ji Jack napadla?",,Já nevím. Asi je to možnost."

Zamrkala jsem. Bylo to těžké, ale povedlo se mi to. Zkusila jsem to tedy znovu. Vidění se mi zlepšilo a já začala zaostřovat na tři postavy, stojící nad mou postelí.

,,Ehm..." Odkašlala si jedna z postav a nahnula se nade mě. Pokusila jsem se o úsměv - jedinou věc co mi v tu chvíli přišla vhodná - a snažila se konečně pořádně prohlédnout.

,,Jak se cítíš, Annabell?" Zeptala se Tiny, což mi došlo nejprve podle hlasu a následně i podle zraku, který už se konečně probral z hlubokého spánku.

Tmavovláska se nakláněla kousek nad kým obličejem a tvářila se velmi starostlivě. Hned za ní stáli Klarisa a Rio. Oba dva se tvářili zaraženě a nic neříkali.

,,Asi...asi dobře." Zahuhlala jsem a cítila jak mi tváře polévá rudý ruměnec. Cítila jsem se hrozně trapně. Tina mi pohledem zkoumavě klouzala po obličeji. Její výraz byl opravdu strašidelný. Vypadala jako kdyby přemýšlela jestli mě má sníst.

,,Myslím, že bys ráda věděla, co se stalo, že?" Usmála se znenadání Tina a odtáhla se. ,,Celkem jo, moc si toho nepamatuju." Přiznala jsem a pokusila se trochu nadzvednout na rukách. Lehce jsem si oddechla a snažila se dívat jen na bílou přikrývku pod kterou jsem ležela.

,,Byli to lovci, tu noc, co tě napadli v lese. Někdo z nich tě musel během toho zmatku říznout, ale vzhledem k ostatním zraněním sis toho asi nevšimla. Jde o to, že v té dýce musel být napuštěný, oprava, byl napuštěný  jed. Jedná se o zvláštní látku vyvinutou někde v laboratoři, protože nic takového jsem ještě nikdy neviděla. Opravdu fascinující. Poranění ve kterém se tento jed nachází se zprvu chová jako normální rána a tvé tělo ji začne hojit. Nebezpečná látka se ale dostává dál. Jakmile se dostane blízko k srdci, začnou se projevovat příznaky. Jedinci poté zbývá jen několik desítek minut. Možná tak hodina." Odmlčela se na chvíli Tina. Byla tím opravdu fascinovaná. Její zaujatost mě docela děsila.

,,Naštěstí jsme se s touhle látkou už párkrát setkali, takže jsme už věděli co ti pomůže. Díky tomu, že byl Rio tak rychlý, stihl tě sem dopravit včas a holky ti podaly protilék." Dokončila vyprávění Tina a uculila se na mě. Už zase vypadala jako roztomilá panenka. Zvláštní...klidně by mohla být herečka.

,,Já...eh, děkuju." Řekla jsem zdráhavě. Nevěděla jsem co jiného bych měla říct. Byla jsem z toho trochu zmatená.

Klarisa se ke mně natáhla a chytila mě za ruku. Působila na mě v tuto chvíli nejvíc uklidňující osobou z těch, co stály okolo mé postele. ,,Annabell. Měli jsme o tebe všichni velký strach. Musíš na sebe dávat větší pozor a už vůbec sama neopouštěj hrad. Nikdy, ano? V dnešních dnech je to až příliš nebezpečné a to nejen pro nováčky." Usmála se na mě starostlivě a já přikývla. Nejen pro nováčky... To neznělo vůbec dobře. Zajímalo by mě jak zlá je ve skutečnosti celá tahle situace.

,,Ano já se omlouvám, byla to ode mě hrozná hloupost. Já jen...nejsem zvyklá na tolik lidí, je to pro mě hrozně matoucí a nepříjemné." Snažila jsem se jim vysvětlit. Na obou dívkách bylo možné vyčíst porozumění a vstřícnost, ale Rio...z jeho výrazu jsem už zase nemohla vyčíst nic.

,,To nevadí. Pár dní klidně nemusíš chodit ani do jídelny, když ti to bude nepříjemné. Můžu říct Nickovi, aby ti nosil jídlo nebo tak. Až budeš připravená přijít mezi ostatní, budeš moct klidně dojít za námi." Navrhla Tina a Klarisa jí to všechno souhlasně odkývala. Jo to by šlo. Chtěla bych si pár dní nechat...pro sebe.

,,Ovšem jediné, čemu se nemůžeš vyhnout je výcvik. To je teď tvoje hlavní priorita." Zdůraznila Tina. Na to bych málem zapomněla. Ironie...

,,A na výcvik se mám dostavit kam?" Zeptala jsem se. Najednou se Rio pohnul. Přišel pár kroků k mé posteli a já naprázdno polkla.

,,Já si tě vyzvednu tady. Příjdu si pro tebe přímo do tvého pokoje." Vysvětlil Rio a já zamrkala. Já budu mít výcvik s Riem???

,,Takže mě budeš cvičit...ty?" Řekla jsem zaraženě. Bylo slyšet Klarisino drobné uchechtnutí a Tinin nechápavý povzdech.

,,Máš s tím snad nějaký problém?" Zamračil se Rio a já zrudla ještě víc než do teď. ,,Ne já se jenom ujišťuji, že to správně chápu." Vychrlila jsem ze sebe. Rio pokývnul hlavou a zase ustoupil. Nechal mi tak skvělý výhled na Klarinu rozesmátou tvář. Kousla jsem se do rtů a snažila jsem se to ignorovat.

,,Dobře, takže my tě tady už nebudeme déle zdržovat. Klarisa ti donese něco na jídlo a ty máš pak až do zítřka volno. Můžeš si třeba odpoledne projít hrad nebo si zajít do knihovny, do zahrad, do posilky, kam budeš chtít. Vím, že možnosti pohybovat se po venku jsou omezené, ale ber to prosím jako pokus o tvoji ochranu. No takže to by mělo být asi všechno. A zítra buď připravená na výcvik, Rio pro tebe příjde někdy...v 9?" Otočí se Tina na Ria a ten jen souhlasně přikývne.

,,Dobře, takže to je zatím asi všechno. Užij si zbytek dne a my už tě nebudeme rušit." Usmála se Tiny a se svými nohsledy vyšla z mého pokoje.

Hned jakmile za sebou Rio zavřel dveře, zprudka jsem se otočila a vykasala si bílou košili ve které jsem byla oblečená. No...snad mě převlékala nějaká holka.

Zkroutila jsem se, abych viděla na zbytek ze svého zranění. Celkem mě překvapilo, když jsem zjistila, že jsem měla na zádech nalepení jen náplast. Zamračil jsem se. Chtěla jsem se podívat jak na tom jsem a tak jsem chytila za cípek náplasti a trhla.
Rána byla pryč. Místo ní tam byl jen malinký strup. Dobrý, pokývala jsem uznale hlavou. Jojo, být vlkodlak má své výhody.

Zvedla jsem se z postele a protáhla se. Počkám na Klarisu až mi donese jídlo a pak se asi půjdu porozhlédnout po hradě.

Ahojky, tohle je už sedmá část příběhu.

Co říkáte na Ria? Proč se choval zvláštně? A proč si Annabell nevšimla té rány dřív?

Snad brzo zjistíte na tyto otázky odpověď 😃

Prozatím doufám, že se vám příběh líbí a zaujal vás.

Mockrát všem děkuji za hvězdičky a komentíky💛

Vaše Nell24a😄