Pevnost uprostřed hustého lesa, ve které by se dobrovolně neusídlil ani skalní trol, se pomalu, ale jistě řítila k zemi. S děsivým skřípěním se sesunul jeden podpěrný sloup a s ním i polovina stropu. Měsíční svit prozářil zaprášený sál. Smítka prachu se třpitila jako nebe plné hvězd, ale tady to nebyl okouzlený pohled, který se zadíval napříč místností.

Eris, ač statná bojovnice, stála připoutaná pevným provazem k dalšímu podpěrnému sloupu. Pomalu zvedla hlavu. V sále nikdo nebyl, to bylo k dobru. Eris od zářícího svitu měsíce dělil jediný krok, k její smůle se, ale nemohla natáhnout ani na pět centimetrů.

„Zatraceně!"Eris sebou trhla. Někdo si dal zdá se záležet. Pomyslela si. Snažila se vymyslet nějaký plán útěku, ale nebylo třeba. Ze stropu, tedy z toho, co z něj ještě zbylo, se sesypala omítka a odhalila další paprsek měsíčního svitu prozařující skrz prasklinu ve stropu. Svou cestu si razil skrz zvýřený prach, skrz trosky, až na její dlaň, tam se zastavil. Usmála se. Zničehonic se pevný provaz začal rozpadat. Eris si promnula ruce. Oči jí zaplály, když natáhla ruku; celým tělem jí projel nádherný, chladivý pocit, který si náležitě užívala. Ruku si pomalu prohlédla, jakoby viděla dovnitř na proud energie tekoucí v žilách. Nadechla se, ale prach ve vzduchu ji zalechtal v nose. Nahlas kýchla a pak rázným krokem vykročila k nejbližším dveřím s hlavou plnou nadávek.
~
Zaváhala. Zahleděla se na mosaznou kliku v podobě hlavy démona, v zápětí však zatřásla hlavou a rozhodně otevřela dveře. Před ní se rozprostřel dlouhý sál s velkými vitrážovými okny na jedné straně; pokrývala celou stěnu a z každého se na ni šklebili různí démoni, masožravé kytky nebo hejna netopýrů. Na konci sálu stál vysoký, kamený trůn. Poslední stěna byla nudná a nezajímavá, bledá, jediné dvě věci, co ji zdobily, byly skřížené šavle uprostřed ní.

Bezmyšlenkovitě poslala tmavé, magické šípy směrem k oknu. Ozvalo se chrchlavé hekání a pak tvrdý dopad na zem. Její pohled se zaměřil na postavu, která stála u starého, tmavého trůnu obrůstajícím nějakým trnitým roštím a začala soutředit energii.
„Nečekal jsem, že se dostaneš ven." Muž na konci sálu se otočil. „Podcenil jsem tě."

Eris nenávistně zavrčela a rozeběhla se s modrou, světélkující koulí v ruce proti němu. Muž se usmál. Zastavila se pět stop před ním a poslala mu kouli energie přímo do obličeje. Odletěl skoro tři metry dozadu a zabrzdil ho, až náraz o nejbližší stěnu.
„Vůbec nechápu, jak jsi mě mohl ty, ty, který se nedokáže ubránit ani jednoduchému kouzlu, předtím porazit." Eris se usmála a odvrátila od něj svůj zrak.

Muž se zvedl na kolena. „Takhle!" vytáhl z brašny váček a z něj si na dlaň vysypal zlaté valounky, ty se rázem změnily v tekuté zlato.

To není dobré. Pomyslela si Eris a zachvěla se při pohledu na zlatou tekutinu. Asi to vycítil.
„Ha, bojíš se, co?" muž se zasmál a ve vzduchu z tekutiny vytvořil obrazec.
Eris si v ruce vytvořila stínový meč a rozeběhla se proti němu, i když v obavách z té zlaté, nechutné věci.

Muž se narovnal a z tekutiny vytvořil pět větších koulí. Vyskočila. Napřáhla se, ve snaze propíchnout ho skrz na skrz nebo ho alespoň připíchnou k zemi. Muž jí poslal jednu zlatou kouli přímo do břicha. Eris se svalila na zem. Zlato jí spalovalo na kůži jako kyselina, kdyby neměla svůj kabátec jistě by jí způsobila bolestivou záležitost na další dva měsíce. Pomalu vstala a zlostně se na muže podívala. Pustila stínový meč, který se rázem rozplynul v tmavý dým. Natáhla ruce před sebe. Temný proud energie vypálil díru do stěny, ale nazasáhl cíl, Eris se v duchu proklínala.

Z dýmu prachu vyletěly tři zlaté koule a mířily přímo na ni. Eris si na rukou vytvořila štíty a zatlačila jednu kouli do země, druhou odrazila a třetí chytla. Dvě zlaté koule natlačila na sebe. Pod tlakem se spojily v jednu. Eris ji silou poslala do země, koule se rozprskla a roztekla po kamenné podlaze. Muž se usmál. Eris znejistěla. Najednou pocítila pronikavou bolest na lítkách. Třetí koule se změnila na proud a začala se jí obmotávat kolem nohou. Eris vykřikla bolestí. Proud začal modrat, najednou se proměnil na modrý kámen, který v zápětí praskl a uvolnil jí nohy. Klekla si a těžce vydechovala.
„Už nemůžeš, co?" Nenávistivě zavrčela, z rukou jí vyletěly tmavé provazy energie a vystřelily na muže. Všechny zasáhly svůj cíl. Začaly se omotávat kolem těla oběti. Eris se zvedla na nohy, prudce trhla rukama a praštila mužem o zeď. Proudy energie se stáhly zpět, aby vytvořily velkou, temnou kouli. Eris jí mrštila na zvedajícího se nepřítele. Rána podlomila podpěrný sloup nad ním. Pevnost se začala hroutit, protože jí zbývaly už jen asi dvě podpěry z čehož jedna byla skála za ní a ta druhá polorozpadlý sloup, který vypadal, že se každou chvíli rozsype na prach. Eris se bleskově vrhla k předtím vypálené díře ve stěně. Muž poslal svojí poslední kouli směrem k Eris, trefil se. Eris s výkřikem padla k zemi. Strop a i celá budova se zřítily.
~
Otevřela oči, očekávala to, ale stejně ji zaskočilo, že bolest byla tak silná. Do očí jí vyhrkly slzy. V duchu proklínala všechny bohy na nebesích i v dálkách vesmíru. Ohlédla se. Na zádech se jí usýdlil zlatavý proud energie, vysával z ní magickou sílu. S vypětím sil zavřela oči a snažila se cizí kouzlo zastavit. Proud zmodral a pak se rozpadl. S úlevou si vydechla. Eris se zvedla s námahou ze země. Svaly jí bolely, volaly, že tohle už přehání, tohle už je moc, co si to o sobě vlastně myslí, musela s tím souhlasit, protože to byla pravda. Oprášila si kožené kalhoty a vydala se od zříceniny pryč, pryč od té hromady kamení, která jen z daleka připomínala pevnost, co tu stála před lety a časem se z ní stávala ta zřícenina, ve které měla tu čest se málem nechat zabít. Z útrob pevnosti se ještě ozvalo: „Já se pomstím!"
„

To říkají všichni a zatím nikdo nepřišel!" zavolala Eris na zpátek, ale už se nic, nic co by připomínalo běsnící nadávky, neozývalo.

„Haleluja další hajzl z krku!" zajásala Eris utahaným tónem. „Pro jednou jsem zase vyhrála já!" nohy se jí pletly a bylo ještě hůř. Když se jí pod nohama objevily kořeny, neměla šanci zvítězit nad bolestí svalů, aby zvedala nohy vysoko do vzduchu. Eris se naplácla na zem, poté, co se jí noha zapletla do jednoho z kořenů. „Jako vážně... fakt?!" Eris se s námahou zvedla a snažila se si ji vyprostit ze změti větví. „Teď ještě začne pršet, ne?" z oblohy zahřmělo a strhl se prudký liják. Eris protáhla obličej. „To myslíš vážně, za co mě trestáte bohové!" zakřičela s obličejem upřeným na nebe.
~
Zaklepala na dveře u jednoho z domů na kraji města, byl docela velký, ale útulný. Otevřel jí vysoký černovlasý kluk. Podle odhadu mu bylo tak sedmnáct. Na obličeji mu hrál veselý úsměv. Měl na sobě bílou košili, kožené kalhoty a těžký vlněný plášť.

„Ahoj Eris, kde jsi tak dlouho byla?" Eris kolem něho prošla, aniž by mu věnovala jakoukoli pozornost. Místnost byla vyhřátá, teplo se jí sápalo pod kůži a zahřívalo promrzlé tělo. Na levo se rozkládal mohutný krb, před kterým se vyhřívala kočka, sedící na velké červené pohovce. Eris připomínající zombii se bezmyšlenkovitě vydala ke schodům, vystupujícím vedle velkého krbu. Přez to, že schody byly obrovská překážka, touha dostat se do postele byla silnější a tak se Eris nějak povedlo dostat se nahoru do svého pokoje.

Její pokoj nebyl moc velký, ale byl útulný a to stačilo ke spokojenosti člověka. Na pravo od ní stál velký psací stůl pokryty tužkami, pergameny i rozečtenými knihami, to vše na stole vytvářelo dokonalý, organizovaný chaos, někdo by to spíše nazval hromadou čehosi, ze které kouká ponožka. Vedle něj vystupovala ze zdi veliká knihovna plná knih nejrůznějších velikostí a barev, byly pečlivě vyskládány podle autorů a žánrů. Kousíček od knihovny stála šatní skříň přetékající oblečením. V čele pokoje byla větší postel z kaštanového dřeva s červeným povlečením, zářila jako světlo uprostřed temnoty.

Eris se k ní došourala a zmořeně upadla. Kluk vše se zájmem pozoroval ode dveří.
„Tak copak jsi dělala, že jsi tak zaprášená, v hlavě máš roští a navíc vypadáš jak vodník?" usmál se na ni kluk. Přisedl si k ní na postel a vytáhl větvičku z její zrzavé hřívy. Eris něco zamumlala a převalila se na záda.
„Myslím, že to, co teď potřebuješ, je pořádná koupel a něco dobrého do žaludku, nemám pravdu?" podívala se na něj prosebným pohledem. „Takže ano." kluk se zvedl z postele a odešel z místnosti.

Vytáhla se na postel. Přitulila se ke svému oblíbenému polštáři a snažila zapomenout na to, že se jí snažila uškrtit naštvaná réva nebo, že ji cestou proháněla smečka hladových vlků.
~
Natáhla nohu, ponořila jí do horké bublinkaté lázně, cítila každý centimetr své kůže, který olízly vlnky čisté vody. Sedla si do velké, plechové vany, přimáčkla si nohy k tělu a nechala se unášet vlnkami čisté vody a parou zahalující celou koupelnu, horké bublinky z ní smývaly nechutný prach i nepříjemný pot. Ztuhlé nohy se jí začaly pomalu uvolňovat. Natáhla ruku pro šumící tablety. Na dno spadly tři nebo čtyři takové, začaly šumět a uvolňovat příjemnou vůni. Eris se hluboce nadechla levandulového ovzduší. Milovala vanu, vždy když se potřebovala uklidnit tak jí to pomohlo.

Otevřely se dveře, dovnitř vstoupil kluk. Kdyby to byl někdo jiný zasypala by ho salvou nadávek a zmlátila botou. „Tak co se stalo sestřičko?"
„To je na dlouhé vyprávění." usmála se na svého bratra.
„Jen povídej."

Tak jo, je tady ta slíbená knížka. 😆
Hned na začátku se naší hrdinku někdo pokouší zabít ... dobře já vim jsem strašná. 😁

Takže budu moc ráda, když se knížka bude líbit a přeju hodně zábavy a emocí u dalších kapitol. ❤