Bylo již ráno, ráno plné chladného voňavého vzduchu, studené rosy a svěží jinovatky. Chladný vánek poletoval po planině a strhával
s sebou suché lístečky a stébla vyschlé trávy. Pláně národa Gri byly poránu studené a chladné jako povaha těch lidí, co tu žili. Ale přes to se v tom skrývalo jisté kouzlo.

Eris seděla na svém věrném vypůjčeném koni, kterého skoro hodinu přesvědčovala, že ho po své práci zase vrátí jeho pravému páníčkovi, nakonec to usmouvala na mísu plnou šťavnatých jablek. Spořádal je ani ne za pět minut, ale alespoň se uvolil k jejímu malému výletu. Některá zvířata jsou prostě moc paličatá.

Měla namířeno na východní stranu říše, kde se prý někde nachází propast s prvním krystalem. Ve svém deníku měla vyznačené přibližné místo, vzdušnou čarou to mohlo být  tak dvanáct mil, tak do oběda by tam mohli být. Musela si dávat pozor na lovce a strážce u hradeb, tahle říše nebyla moc velká, ale ani ne tak malá, aby se dala projet za jediný den.

Kůň cválal po vysušené popraskané planině, od kopyt mu odletoval zvýřený prach. Cestou míjeli pár stromů nebo spíše keříky připomínajícími strniště, které se tak tak držely kořeny v zemi. Kůň občas otočil uši dozadu, aby si vyslechl nové rozkazy, ale nic se nedozvěděl. Eris byla ponořená ve svých myšlenkách. Asi mu věřila natolik, že ho nechala jet samotného skrz celou říši. Klidně by se mohl pomalu otočit a kdyby byl šikovný, nevšimla by si, že ji veze zpět k městu. Ale nějak ho to nenapadlo. Koňe většinou nemívali tak zákeřné myšlenky.

Cesta byla dlouhá. Museli objet pás hornin, takže se zdrželi asi o hodinu a Eris začínalo hlady kručet v břiše. Také jí začínal bolet zadek ze sezení v sedle. Rozhodla se však, že přetrpí cokoliv aby se ke krystalu dostala. Nevěděla proč to vlastné dělá, proč chce zachránit svět. Ale přišlo jí to jako dobrý nápad. Nejspíš si nikdo ani nevšiml, že se magie vytrácí, ale ona to cítila až moc jasně. Možná až se posbírá všechny krystaly a vrátí magii do pravé míry, nikdo si nevšimne co udělala, nebudou jí oslavovat a nikdo jí za to nebude děkovat, ale to í bylo jedno.

Kůň prudce zastavil. Eris zmateně vyhrkla: „Co se děje?" Zafrkal a natočil hlavu na stranu. Jeho nová panička, jak doufal jen na krátkou chvíli, byla očividně velký snílek. Rozhlédla se, když zahlédla údolí zahalené mlhou a obklopené statnými duby, tak jí to došlo.

Poplácala koně po šíji, aby ho pochválila a pobídla ho do kroku, on na oplátku spokojeně zafrkal. Vítr si pohrával se zelenými listy mohutných stromů, některé z nich posílal k nebi a některé nechal jen tak splachtit na zem. Vyschlá planina bez života se změnila v travnatou sluncem prozářenou louku plnou nádherných květů všech možných barev, která dýchala magií. Přišlo jí to neskutečné ale to ostatně magie dělala. Z běžných a obyčejných věcí tvořila nevšední a krásné. 

Zaslechla šumění vodopádu, když sesedla z koně. Ten se okamžitě začal pást na vzrostlé, krásně zelené trávě, ale Eris si ho nevšímala, místo toho, aby se ho snažila donutit nežrat, což bylo mimochodem skoro nemožné, se zajímala o to, jak se dostat skrz neprostupnou zeď rostlin, stromů, různéno křoví a prapodivných lián.

Nebylo to zas tak těžké, ale byla ráda za své dlouhé kožené kalhoty, nebýt nich by měla nohy podrápané od trnitého křoví. Protáhla se pod závojem z břečťanu a ocitla se říši přírody v simbióze s magií. Květy zářily všemi barvami a osvěltovaly tak korunami stromů zastíněný palouček porostlý mechem. Malá tůňka s křišťálově čistou vodou odrážela světlo z květů orchydejí. Zářila tak jasně a její voda byla křišťálově čistá. Nic podobného ještě v životě nikdy neviděla, bylo to okouzlující.

Prošla paloučkem a protáhla se pod další stěnou lián. Chtěla udělat krok, ale pak se zase rychle přitiskla k rostlinám za sebou. Před ní se rozléhala majestátní puklina plná fialových kristalů, do které stékal obrovský vodopád blištící se v ranním sluníčku. Nakoukla přes okraj do hlubin pukliny a okouzlený pohled se jí rázem změnil ve zděšený, protože si uvědomila, co hledá. Mohl to být kterýkoliv z nich! Tak jak to měla poznat?! Vystoupila na jeden kolmý kristal a hned pocítila, že ten to není, nesálala z něj magie, byl to prostě jen obyčejný nerost v nadměrné velikosti s nenormální barvou.

Sundala si opasek s tesákem, z boty vytáhla dýku, kazajku rozepla a zahodila ji do trávy, boty spadly hned vedle. Za chvíli stála na krystalu jen ve spodním prádle a se zavřenýma očima. Měla v plánu skočit do jezera na dně pukliny. Takové kaskadérské kousky už dlouho nedělala, ale opravdu se jí nechtělo lézt dolů, když tu byla snadnější cesta.

Nádech. Výdech. Udělala krok vpřed, ale noha jí podklouzla na hladkém povrchu krystalu. Takže se místo elegantního skoku zřítila do pukliny jako když šiška padá ze stromu.

Chvíli se na hladině tvořily bublinky, ale pak se vynořila a vyprskla vodu, co jí natekla do pusy. Hlasitě zanadávala. Možná by zase měla trochu trénovat.

Zaklonila hlavu, aby mohla užasnout nad pohledem na světlem prazářenou puklinu. Napadlo ji, jak by mohl být ten krystal asi velký, protože by bylo asi docela otravné se táhnout s obřím krystalem větším než je ona. Ale magické předměty bývalý z pravidla malé, ne? Doplaval k jednomu břehu a chtěla začít s hledáním krystalu. Spočívalo by to v ohmatání každého z těch, co tu byly, některé ve výšce osmi metrů, některé tak malé, že je ještě nepostřehla. Do očí jí ale zasvítilo slunce, které se odráželo od kristalu. Zamžourala do sluníčka a teprve teď si uvědomila, že rozložení krystalů není zase tak chaotické jak si myslela. Všechny odrážely sluneční paprsky, tak aby mířili přímo na střed jezera.

Eris se nadechla a ponořila se pod vodu. Světelný kužel ukazoval přesně na úzký tunel na dně. Vypadal jako zmenšenina té pukliny, protože byl porostlý malými fialovými krystalky. Vynořila se zpět na hladinu, aby se mohla pořádně nadechnout, protože jí docházel kyslík. Začala rychle uvažovat zda jí to stojí za to a jestli se nemá vrátit, když v tom jí proud vody vymrštil do jeskyního jezírka. Rozkašlala se a začala zhluboka dýchat. Kdyby se vrátila zpátky, možná by to stihla, ale nebyla si tím zdaleka jistá.

Rozhlédla se a zalapala po dechu. Nečekala něco jako zatuchlou jeskyní plnou smrduté plísně, ale tohle jí vyrazilo dech. Před ní se rozprostírala menší jeskyně s krápníkovým stropem, posetá svítícími rosltinkami plazícími se po zdech a malým kamenitým ostrůvkem uprostřed mělkého jezírka. Na tom ortůvku stála vrba. Tedy podobalo se to vrbě, ale žádný známý strom není, tak nádherný jako tenhle. Jeho smaragdové listy zářily v tlumeném světle rostlinek po stěnách a jeho kmen byl bílý a hladký jako mramor.

Probrodila se ke břehu. Kamenná pláž jí masírovala chodidla. Přešla ke stromu a klekla si před ním jako před nějakou modlu. Taková krása si zaslouží být uctívána. Prohlédla si kmen té vrby, na kterém zářili světélkující žilky táhnoucí se kolem celého stromů, veprostřed zářil drobný fialový krystal tlukoucí jako lidské srdce. Dotkla se ho rukou a pocítila jeho teplý povrch, magie se jí vlila do těla. To byl on. Nevěřila, že existuje, ale ona se ho teď dotýkala a cítila jeho magickou sílu. Na okamžik zaváhala, co když tím naruší přírodní rovnováhu sil, co když to byla celé jenom jedna velká chyba, co když... Kouzlem drahokam vyndala.

Rázem se všechno krásné kolem začalo vytrácet. Přesně jak se obávala. Hladké oblázky pod jejíma nohama se změnily ve vyschlou řezavou půdu, z rostlinek po stěnách se stala nechutná plíseň, z fialových krystalů, které vše kolem osvětlovali příjemným nafialovělím světlem se začala táhnout temnota a předtím krásná vrba se proměnila v seschlý, vlhký pahýl, ze kterého odkapávala voda na kamenitou zem. Nádherná jeskyně se najednou změnila v zatuchlou, vlhkou díru porostlou plísní se skoro nedýchatelným vzduchem páchnoucím hnilobou. Jen malý drahokam v její ruce stále zářil a stal se prakticky jediným zdrojem světla v potemnělé jeskyni. Vrhal na stěny kolem podivné stíny a Eris si rychle uvědomila, že ten magický krystal je opravdu magický, což znamenalo, že zničila celé toto nádherné místo. Zachtělo se jí vrátit drahokam na své místo, aby se mohla dál chvástat tou krásou jeskyně, ale byl potřebný někde jinde.

Drahokam sevřela v ruce a ucítila jak začíná chladnout. Zvedla se na nohy, musela se rychle dostat pryč nebo tady chytí ještě nějakou nemoc. Voda, která byla ještě před chvílí čistá a čirá jak křišťál, byla teď podobná řídkému bahníčku a linul se z ní nechutný zápach. Přemohla se strčit tam nohu i když to dělala velice nerada, nesnášela bahno. Pořádně se nadechla a vplula do tunelu.

Vyplavala nahoru skrz tunel, který jí připadal menší než předtím. Když se vynořila měla po celém obličeji špínu. Pohled jí spočinul nejprve na nebi. Nebylo předtím slunečno? Začal se jí zvedat žaludek při pohledu na teď už černé krystaly. Jakoby byla nalitá do té pukliny temnota, obtáčela se kolem jednotlivých krystalů a vytvářela naprostý ráj pro nekromanty a příšery všeho druhu.

Přitiskla si fialový drahokam k srdci. Kudy se dostane nahoru? A jestli vůbec. Začala hledat očima nejschůdnější trasu. Teď byl čas ukázat její horolezecké schopnosti.

Po nějakém čase se konečně vysápala na okraj pukliny. Nešlo to snadno, protože krystaly byly hladké a její nohy po nich klouzaly jako mýdlo po podlaze. Několikrát se jí podařilo sjet zpět až do bahnitého jezírka a kdykoliv se jí to povedlo, agrese v ní stoupala.

Teď ale stála konečně na okraji pukliny. Předtím jí strážily krásné duby, ale teď jí obklopovaly jen ztrouchnivělé pahýly stromů. Podívala se na svého koně, který na ni již netrpělivě čekal a přešlapoval po kamenité půdě. Obdaroval ji nasupeným výrazem říkajícím: Kde jsi tak douho byla, proč jsi tak špinavá, takhle tě do sedla nevezmu. A kde je sakra moje šťavnatá zelená travička!?
„Ahoj." řekla s nevinným výrazem Eris. Začala ze sebe stírat špínu hadrem, který měla v brašně. Kůň na ní nevěřícně zíral.
„Co je?" zeptala se otráveně „Můžeš mi laskavě říct, co je na mě tak zajímavýho?" Začal hledat něco zajímavějšího než jsou její vypracovaná stehna a napůl roztrhané spodní prádlo. Přeci jenom byl to samec a měl na to právo.

Eris se dooblékla, upravila si vlasy a nasedla na koně i když jí to dalo trochu práce ho přemluvit, že se opravdu potřebuje dostat zpět. Byla unavená a jediné co si přála víc než spánek, tak byla teplá vana.

Měla první z pěti, nebylo to tak těžké jak čekala.

Tak jo lidi. Po hooooooodně dlouhé době jsem se rozhodla znovu něco vydat. Můžete za to děkovat @Kylie_Kab, která mi nedávno dala like na knížku a mě to nakoplo vydat novou kapitolu. Snad se vám bude líbit. Nejspíš zase začnu psát, takže se máte na co těšit.

-Bebe-