Lidííííí! Hadejte co ?! Jááááá vyhrááála !!!! Juuuu jsem tal šťastnááá !!!!No a to je důvod proč sem tak dlouho nebyla aktivní .Pomiňte .... tak ale snad se líbí .

Když jsem se probudila neviděla jsem kolem sebe nic jiného krom černočerné tmy . Trochu jsem se zavrtila a všechno kolem mně zaškrípalo . Skusila jsem se posadit no hned sem se narazila o strop něčeho , zvedla jsem ruce abych aspoň trošku věděla kde sem no nahmatala jsem jenom mřížky . 

"Já jsem v kleci ..." šepla sem si sama pro sebe . 

"Jé ona se vzbudila ," zaslechla jsem něčí hlas. Asi to byl Adrien , natlačila jsem se do rohu malinkaté klece . Pozvedla se pokrývka a dovnitř zasvítilo světlo. 

"Noták , maličká neboj se mně ," řekl chlácholivě 

'Jasný , nejdřív na mě míři zbraní a pak se snaží znít mile.'řekla jsem si v mysli sarkasticky. 

"Noták koťátko , poď ." snažil se pořád . 

"Tak teda nic ," povzdechnul si a sundal celou plachtu. Skoro mi to vypálilo oči , všude bylo neuvěřitelně silné světlo . Polekaně jsem se stočila do klubíčka a zakryla si oči . 

"Neboj se mně " šeptal pořád někdo no ten hlas jsem nespoznávala . Zvedla jsem jedno oko k neznámému , namísto blondýna se zelenýma očima tam seděl nějakej rusovlásek . 

"K...k...kto si?" zakoktala jsem no jeho tvář se roztáhla do úsmněvu . 

"Neboj se mně , já ti nechci nic udělat ," usmíval se pořád a mně sledoval . 

"Ale pro budoucnost , Adrienovi raději vykej , dobře ? Bylo by zle," jeho hlas mně upokojoval ,byl tak chlácholivý připomínal mi bezpěčí . 

"Kto si?" zeptala jsem se znovu a doufala v odpověď . 

"Já ? Já jsem Nathaniel koťátko ," usmíval se  "ale prosím vylez nechci tě z tý klece tahat a nějak ti kvůli tomu ublížit . Tak vylez , opravdu ti nic neudělám ." Až pak jsem si všimla že jsou dvířka otevřené . Pomalu jsem se vyplížila po čtyřech z klece . Byl tam malinký stoleček potažený mněkým kobercem . 

"A řekneš mi jak se jmenuješ ty ?" 

"J...já jsem Mar...r...inrtte ," vysoukala jsem ze sebe .

"Dobře tedy Marinette . Můžu ti tak říkat ?" kývla jsem hlavou na souhlas . 

"Ano..."

"Tak dej mi prosím ruku ,"šepnul . 

"Proč?" řekla jsem už trochu odvážněji . 

"Jenom tak , klid ," uklidnil mě a já mu podala mou pravdou ruku . Hned jak mi jí chitil zacítlila sem hroznou bolest . Jako kdyby se mi něco dostávalo pod pokožku . A opravdu když jsem se podívala na mou ruku pod kůží mi něco blikalo , bylo to veliké asi jako větší moucha . no bolelo to jako kdyby mi tam strčil metrovou tyč . Ukápla mi slza no nevydala jsem ani hlásku natož slovo . 

"Bolelo ?" 

"Ne," zaškrípala jsem zubama sarkasticky . 

"Hééj nemusíš bejt oprsklá stačilo to normálně říct !" zasmál se a zvednul ruce do obranného gesta . Chytnul mně za druhou zlomenou ruku zaškrípala jsem zubama . 

"Co se ti stalo ?" 

"Asi zlomenina ," kňučela sem .

"Pomůžu ti ," začal mi obvazovat ruku , pod obvazem byla celá fialová . On se zděšeně podíval a začal mi jí natírat nějakou mastí která hezky voněla . Seděla jsem no za chvíli se mi před očima rozpřestrela černočerná tma...