Ráno jsem se probudila ve své posteli spokojeně jsem se roztáhla . Má ruka by správně mněla narazit na Nathanielovo rameno ,no teď tam nebylo nic jenom studená plachta . Zmateně jsem se posadila a koukla se kolem mně . Nikto nikde a ani žádná známka že by tady Nath byl .
'Asi někam šel,' uklidňovala jsem se . Pomaloučku se moje nohy dotkli studené podlahy . Pomaloučku jsem se rozešla do kuchyně kde mně na kuchynské dosce čekal odkaz i se snídaní .

Museli jsme jít na focení,mrzí mně to že jsem ti to zapomněl říct . Snad se na mně za to nenaštveš . Jako omluvu jsem ti udělal snídani snáď ti bude chutnat . Domů snad přijdem kolem 4 tak buď hodná a nějak se zabav.Miluju tě. 

Nad tím vzkazem jsem se pousmála , bylo hezké že si vzpomněl . Sebrala jsem si talíř s jídlem a usedla na gauč kde jsem se spokojeně zachumlala do deky. Pustila jsem telku kde právě běžel nějaký seriál. Spokojeně jsem ujídala ,dění v televizi mně vůbec nezajímalo. Má mysel teď utíkala někam jinam. Přemýšlela jsem nad tím jaké by to bylo kdyby mí rodiče nezemřeli . Bydleli by jsme pořád v domně při lese. Jak by asi vypadal můj vztah s mámou nebo s tátou . Byli by jsme jedna veliká šťastná rodina ? Nebo by se moji rodiče pořád hádali jako někteří ? Přemýšlela jsem nad tím několik hodin ,no má hlava nevěděla přijít k řešení . Bylo to tak zvláštní. Po dlouhé době jsem si znovu uvědomila že jsem je stratila a už je nikdy neuvidím . Bylo to příšerné . Tolik let jsem se to snažila potlačit. Ten odporný pocit že nikdy neucítím pohlazení mé mámy nebo neuslyším starostlivý hlas mého otce. Pak je tu ale i Adrien , mněli by jsme dobrý vztah ? Nebo takový sourozenecký . Bylo tam tolik otázek , co kdyby ? A proč se to stalo že mně  z toho začala bolet hlava. Po několila hodinách koukání do televize a přemýšlení jsem si raději lehla a zavřela oči abych na nic nemyslela. Nepomohlo a po chvíli mně probudil zvonek při dveřích . Neochotně jsem se zvedla a pomalu šla až k nim. Opravdu jsem nikoho nečekala a ani kluci mi nic neřekli . Pomalu jsem otevřela dveře . Stáli tam dva muži v černém .

"Marrinette ? Potřebujeme s vámi mluvit ohledně vašeho adoptivního otce..."