Marinette view:
"Já nejsem buzna ! Já jen mám rád svého bratříčka." Zavrkalo to stvoření vedle mně a já jsem mu ustědřila pořádnou ránu.
"A mně snad rád nemáš?"zeptala jsem se na oko ublíženě.Všechni jsme mněli dobrou náladu .Nevnímali jsme ani to že Nathaniel možná už nikdy nebude chodit ikdyž lékaři říkali že ano .Mnou zmínění se na mně podíval a obtočil svou ruku kolem mích ramen.
"Ne nemám tebe miluju," řekl a asi se snažil napodobnit svůdný tón. Úpřimně ? Vůbec, ale vůbec se mu to nedařilo .Adrien vypukl do smíchu a já taky.
"Nathe ! To je ta nejotřepanější věta která jenom existuje.Opravdu neumíš vymyslet něco originální?" Právě teď jsem viděla ten vztah založený na myšlence že jsou bratři. Ikdyž já jsem Adrienova sestra ,nemněli jsme žádný vztah.Celkem mi to bylo líto ,ale teď jsme měli konečně čas si vztah vytvořit . Aspoň jsem v to doufala .
"No a co snažím se být romantický ,vadí ti to snad?"
"Nemusíš se bát že by mi to vadilo já vám to přeju." Zakrákal Adrien a cvrnknul mi do kolena .
"Ale nezapomínej že Marinette je moje sestra ,uděláš jí něco a už nejsme rodina." Vyhrozil se s blesky v očích Adrien a upřimně jsem se toho pohledu lekla i já . Bylo hezké že ne mně dává pozor jenom mě při tom trochu děsil .Nathaniel si mě přitáhl a zabořil si bradu do mích vlasů.
"Nemusíš se bát bratříčku,nic jí neudělám. Aspoň v blízké době," ten konec zamumlal ,ale já ho slyšela a ihned ho propálila pohledem .
"Nathanieli ani to nezkoušej jinak tě já sama vlastnoručne ! Vykastruju! Sice nevím jak se to dělá ale prostě ti něco ufiknu ! A bude tě to bolet!" Vyhrozila jsem se mu a můj bratr nemohl popadnout dech z toho jak se smál nebo z pohledu do Nathanielové tváře. Byl bledý a těkal očima z mé tváře na zem a mou ruku.
"Ale notaaak ,Marinette vžydť chceš děti nebo ne ? Notaaak minimálně já chci děti prosím ,já nejsem zlý." Škemral a má tvář se skroutila do děsivého úšklebku .On byl síce bílý jako stěna no mě to bavilo. Pomaloučku jsem se přemístila až před něj. Chvíli jsem se na něj koukala a pak jsem se mu hodila kolem krku.
"Nemusíš se bát já bych ti nic neudělala , aspoň myslím . Jestli mě nenaštveš a já zrovna nebudu mít zlou náladu,jinak..."
"Mně vykastruješ já vím ty černá potvoro," zavrčel a postrapatil mi vlasy . Zničeho nic se medzi nás vtiskl Adrien a obejmul mě .
"Ty si strašná vtěrka !" Sykl náš nemocný a snažil se ho odstrčit.
"Jsem ! A nevadí mi to vy mě vylučujete tak se musím dostat zpátky a jinak to nejde ."
"No tak teda dobrá ,že si to ty bratříčku." Zavrněla jsem a objala ho . Převrátila jsem se na záda a zhodila ho na zem.
"Tak a tam zůstaň ,bude z tebe pejsek když chceš být tady při nás ." Vypadal celkem roztomile ikdyž mě probodával a mám pocit že kdyby umněl zabíjet očima už bych tady nebyla.
"No tak dobrá poď k nám ,ale né že mi večer rozkoušeš boty!"

Tak ...Dúfam že sa vám nová kap páčila a zanecháte koment alebo vote ;)