PUSTIŤ PESNIČKU AK CHCETE

Nobody view:

Marinette už ležela na nemocničním lůžku a čekala na výsledky vyšetření které musela podstoupit a taky na to než jí konečně řeknou co se stalo s Nathanielem . Do ruky jí pomalu kapala kapačka a ona se jenom dívala do stěny ktorú měla před sebou a snažila se přesvědčit že je všechno vpořádku .

"Marinette ?" zazněl hlas do ticha pokoje a dovnitř vstoupil zelenooký kluk .

"Adriene ," šepla a zadívala se na něj vypadal už celkem vpořádku břicho měl pořád obvázané ale na rozdíl od Marinette se usmíval .

"Marinette !Jsem tak šťastný že jsi vpořádku !Tak jsem se bál když mi sestřička řekla že jste měli nehodu ," mluvil uplakaně kluk a se slzami v očích opatrně objal dívku ležící na posteli .

"Věř mi Adriene já si to pořád nemůžu uvědomit ," šepla zlomeně : "Nevíš jak je na tom Nathaniel ?"

"No ...nevím ,jenom jsem slyšel že mu něco poškodilo míchu ale snad bude vpořádku," šepl ale Marinette se po tvářích začali kutálet slzy .

"Je to má chyba , jenom má chyba ! Kdyby se nenarodím jak to říkal strýc všechno by bilo vpořádku i vy dva a vaše životy," z několkých slz se stala řeka smutku která končila v lemu nemocniční košile . Adrien se jenom mile usmál a pohladil Marinette po tváři .

"Takhle nemluv , dobře ? Kdyby ses nenarodila svět by přišel o úžasného člověka, musíš být silná teď hlavně kvůli Nathanielovi , zvládneme to spolu dobře ? Všechno už bude dobré ,všechno bude dobré ," mluvil Adrien jako kdyby chtěl upokojit i sám sebe nejenom Marinette. Chvíli tam jen tak seděli než se Marinette vzpamatovala .

"Já vím bratříčku , jenom ... Budoucnost je tak děsivá a nádherná zároveň ..."

.2 měsíce potom.

"Tak konečně ho po tak dlouhé době uvidíme ," usmál se Adrien a pomalu hladil Marinette která se nervózně klepala na lavičce v nemocnici kde Nathaniela přvezli po autonehodě . Nemohli být s ním aby náhodou nedonesli nějaký virus ale teď už byl vpořádku a tak jim doktoři zavolali že si po něj můžou přijet .

Dveře na duhé straně chodby se otevřeli a vyšel z nich doktor . Naše dvojice ihned vstala ale když uviděla Nathaniela museli se navzájem podepřít .

"Marinette ! Adriene !" vykřiknul zvesela červenovlasý kluk na vozíku a pomalu dojel až k nim .

"Nathaniel..." šepla Marinette a zlehka se dotkla nohou které byli položené na vozíku .

"Neboj se , doktoři říkali že jestli půjde všechno tak jak má měl bych se jěště postavit na nohy a žít normální život .

"No do prdele teď mám na krku jěště krypla !" zasmál se Adrien a všichni se k němu přidali .

"Marinette ? Moc tě miluju ," pousmál se Nathaniel když už spolu seděli na gauči a koukali na film který před chvíli začal .

"Já tebe taky ani si to neumíš představit !" usmála se Marinette a darovala Nathanielovii dlouhý polibek na rty .

"Heej vy dva já chci taky pusu !" zakřičel za nima nespokojený Adrien s miskami popcornu a skočil přímo medzi ně a dal jim musu na tvář . Marinette se zasmála ale Nathaniel si ihned začal mnout tváře .

"Ty jsi teda buzerant Adriene !"