"Bráška ?" zeptal jsem . Marinette sebou trhla a Adrien se jenom zadíval do stěny jakokdyby jí chtěl zbourat.

"Hmm co se jáá nedozvím," brouknul jsem pro sebe a sednul si k jeho posteli z druhé strany.

"N...Nathanieli...j...já ti to vysvětlím ," zakoktala rudá Marinette no Adrien jí zastavil položením ruky na tu její .

"Jsme sourozenci , vím asi je to trochu překvapivé . No je to pravda když jsme byli malí naši rodiče zemřeli a my byli k adopci . Marinette se dostala k našemu strýci a já se dostal k vám . Za tich pár let jsme na sebe skoro ůplně zapoměli . A pak když jsem jí uviděl na tom prodeji jsem si na všechno vzpoměl .Nemohl jsem jí tam nechat samotnou. Prostě jsem jí tam niekoho nechat!" zakňučel . A mě ho přišlo opravdu líto .
"Dobrá . Mohli ste mi to říct nemusel jsem se to dozvědět až teď !" řekl jsem trochu naštvaně . Podíval jsem se na Marí a naznačil jí že už půjdeme .
"Adriene zítra přidem dobře ?" pousmála se Marinette . Já souhlasně odkýval . Pomalu jsme vyšli z nemocnice skoro jsem se zabil při vchodu protože tam byl jenom led . Bez posypu .
"Nathanieli dávej si bacha ," pousmála se když mě zachitila. Cestou k auto se asi jěště asi 3 krát skoro zabiju. Když si sadnú do auta konečně jsem si uleveně vydýchl.
"Jsi v vpořádku ?" usmála se na mě Marinette a já ji pohladil po ruce ."Jsem neboj se ,Budú při tobě ," pousmál jsem se a přitáhl si jí k polibku . Pomalu jsem jí hladil ve vlasech a ona s ůsměvem vydechla .
"Tak poďme ať jsme co nejdřív doma !" nastartoval jsem a pomalu vyjel na cestu ,kola se mi přetočila na ledu .
"Ajaj , tohle nebude dobrý ale neboj se " pohladil jsem jí po ruce a vyjel na cestu . tam to bylo lepší . Jeli jsme asi třištvtě hodinu když se před náma začalo točit nějaké auto .
"Čo to ku*va dělá !" zakřešil jsem a snažil se nějak vytočit no ten chlap do nás narazil zadní části auta. Zacítil jsem strašnej tlak na hrudi .
"Marinette," přidušeně jsem vydechl a v tom jsem na tváři zacítil něco teplé .
"Prohoha !" šepl jsem naposledy než jsem ucítil ohromnou bolesť a mé tělo se propadlo do tmy .

Marinette view :

Když jsem ucítila náraz nevěděla jsem co se děje . Zaslyšela jsem Nathanielův výkřik mého jména a jěště něco než jsem ucítila airbag na své tváři . Nevnímala jsem až dokud mě něho nezačal vytahovat z auta. Uviděla jsem hasiče a záchranáře .
"Slečno, slečno slyšíte nás ? Slyšíte ?" ptal se mě nějaký muž a já zaostřila na jeho tvář . Vypadal mile. No to bylo poslední co mě zajímalo . Dívala jsem se kolem sebe a uviděla jsem Nathaniela ležel na nositkách a byl celý od krve.
"Nathanieli!" zakřičela jsem no ten pán mě přitlačil spět na lehátko.
"Slečno ležte !" řekl přísně a v tom mi začalo něco proudit krví . A já se propadla do nicoty .

Adrien view :

Když odešli spokojeně jsem si lehl naspět do postele a oddechoval no po chvíli mě přepadl příšerný pocit .

Lidi vyskytli se věci které já neumím ovplyvnit v rodině a já no prostě rozhodla jsem se tuto story ukončit . Toto je předposlední kapitola +poděkování . Tak nevím kdy co vyjde ale snad brzo . Tak zatím pa :)