LIDI ČÍST POD POVÍDKOU PROSÍM!

  Já tam stál a díval jsem se co mám dělat, naproti mně stála Chloe s nožem od krve a dívala se na mně se strachem v očích . 

"Chloe teď se uklidni , prosím ," šepnul jsem potichu nechtěl jsem jí naštvat víc než asi byla . Chloe se na mě dívala s děsivím výrazem v očích . 

"Polož ten nůž ," pokračoval jsem no ona pořád stála s čepelí namířenou na mě . 

"Proč bych měla Nathanieliii," broukla opravdu děsivím pisklavím hlasem ," chci abych už byli spoluuu, navždy spoluuuu ." 

"Co ? Chloe ,ale tohle nebylo správné polož ten nůž a můžem si o tom popovídat dobře ?" 

"Neee ! Na to je moc pozděl Nathanieli ! Věnoval si se pořád jenom téhle děvce !" rozkřikla se a ukázala nožem na Marinette . 

"Chloe notak půjde to jinak !" zakřičel jsem na ní abych upoutal její pozornost . 

"Nepůjde !!!" vykřikla hystericky . Po očku jsem sledoval Adriena na podlaze který si bolestivě svíral zvětšující se krvavý flek na triku. Musel jsem si pohnout . 

"Chloe , dej mi ten nůž notak , prosím . Miluju jenom tebe vždyť to víš ," začal jsem hrát na její city a do jej očí se znovu dostal normální pohled a nůž skončil na podlaze . Přiběhl jsem k ní než stihla padnout na zem zachtitil jsem jí a posadil na židli . 

"Klid Chloe už jsem tady už jsem tvůj ," chláchlolil jsem jí a přitom jí hladil vo vlasech . Za chvíli usnula , položil jsem jí na gauč . 

"Marinette ! Volej do nemocnice a na psychiatrii!!"  hodil jsem po ní mobil a hned běžel k Adrienovi který se kroutil na zemi . Rána nebyla velká ale hodně krvácela . 

"N...Nathanieli , proč na psychiatrii ?" zeptala se Marienette když už byla sanitka na cestě . 

"Protože mi z toho přeskočí !" zasmál jsem se trochu zatím co jsem nesl Adriena ven . Z psychiatriie si pro Chloe přijeli za chvíli a ja byl za to rád nechtěl jsem aby se to zvrtlo .Za chvíli přijela i sanitka . Adriena rychle naložili a spolu s Marinette jsme se sedli k němu . Marinette v nemocnici vyšetřili , kdyby náhodou . Našel jsem jí jak sedí při Adrienové posteli jak čeká kdy se probudí . Stál jsem při dveřích a pozoroval je . Adrien zažmurkal očami a pozrel sa okolo seba . 

"Marinette ? Co tady děláš ? Víš co jsem ti o tom říkal ," zachrčel Adrien a bolestivě si sevřel obvázanou a zašitou řezní ránu . 

"Ale já se o tebe bála bráško," šepla Marinette a já jsem vykulil oči na bílou stěnu . 

'Cože ?!'vykřiklo mé podvědomí . 

"Neříkej mi tak nechci aby to někdo slyšel , udělal jsem to pro tvoje dobro ," pousmál se Adrien a pohladil Marinette po ruce . 

"Já vím ...ale strašně si mi chyběl , byla jsem na to  sama , nechci aby ti něco bylo ," fňukala Adrien jí jenom hladil a snažil se jí upokojit . Já už to nevydrže a vešel jsem ůplně do pokoje .

"Bráška ?

No ! Vím že jsem dlouho nepsala ale nestíhala jsem promiňte ! Aaa od zítra začínám vydávat novou knihu konečně opravdu podle mě takže každý kto chce může číst :) Jínak vám želám Šťastný nový rok !