AAAAA ! Nováááá kap je na svete !!! tešíte sa ? Ja som sa na ňu tešila ! Komenty potešia papa!!

"Malej zmrde!" zasmál se . Já jenom sebral další sníh a pohazoval si s ním než přede mnou nepřistála sněhová koule. 

"To se opravdu neumíš ani trefit?" zasmál jsem s emu do tváře a on zrudnul od hamby. Jěště by jsem mu to hodil do tváře no na cestě zastavila limuzína . 

"Poď ty děcko , kdyby si nemněl tvář anděla už by si byl pod zemí !" postrapatil jsem mu vlasy a on jenom zavrčel . Nastoupili jsme do limuzíny , pozdravili jsme a rozjeli se . 

"Hmm, že to mi to říkáš zrovna ty !" zasmál se a nalil mi vodu . Ani ne po půl hodině jsme zastavili před studiem . Oba jsme vystoupili pozdravili řidiče a klidným krokem jsme šli dovnitř . Hned jak jsme vkročili do místnosti na focení hodil se mi kolem krku jeden z načich stylistů .

"Nathanieli!" začal mi plakat do košile , " víš co se stalo ?" plakal . 

"Franko, opravdu nevím co se stalo ," zasmál jsem se protože pokaždé když udělal takovýhle výstup bylo to něco na spůsob 'neladí vám košile s  páskem'. 

"Hlavní , hlavní modelka onemocněla ! Nemůže přijet a my jí potřebujeme ," tohle byl opravdu problém , poznal jsem jí , byla to nevrlá , nafrňená pí°a . Ne jednou jsem jí přál aby si něco zlomila no , modelka to byla opravdu dobrá . To jí nikdo nemohl upřít . 

"Ale co teď ?" zeptal jsem se trochu s obavami . 

"Mám nápad ," ozval se drze můj bratr stojící vedle mně . 

"A jaký prosím tě ?Chceš jí dotahnout i s postelí ?" odbil jsem ho no to co narhl mě odzbrojilo . 

"Co tak použít  Marinette ? Černovlásky jsou obě a to potřebujem , barvu očí nikdo řešit nebude !" zasmál se vítězoslavně když Fankovi vedle mně zajiskřili oči . 

"Výborný nápad !" 

Marinette view :

Probudila jsem se v posteli . Myslela jsem že to všechno co se stalo byl jenom sen . Můj první pohyb mně však přesvědčil o opaku . Celým tělem mi proběhla neskutečná bolest která se šířila ze zad až k prstům na nohách . Zaklela jsem do vzduchu , pomalu opatrně jsem se začala vyhrabávat z peřin , ale každý opravdu i ten nejmenší pohyb bylo utrpení .Když jsme se konečně vymotala z peřin myslela jsem si že nejhorší je za mnou a tak byl smněr jasný . Do sprchy . Mé kroky boli pomalé no mně to nevadila . Pomalu jsem se dostala až ke sprše schodila ze sebe ty cáry látky které na mně vyseli a vlezla si do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe vařící vodu co jsem v sekundě co se mi dotkla kůže trpce olitovala . Zvřískla jsem až se sklo ve sprše otřáslo. Bolest mně parazlizovala že jsem asi 10 minut nevnímala .Pak jsem se pomalu jsem se pohla nejdřív nohou , rukou a nakonec jsem se otočila aby mi proud studené vody omyl záda . Oplachovala jsem ze sebe pěnu když někdo vrazil do koupelny a já zůstala jako přikovaná .