AAAAAAA Konečne !!Vííím vííím jsem příšernááá ale já opravdu nestíhám tak ale snad prominete ! A tuhle kapitolu chci věnovat mému úžasnému admin týmu na stránce ! Všem ! Filipe, Kačko, Biu ,Fando a i našim nováčkům Karlovi , Palimu a Filipovi ! Diky moc lidi jste skvělíí!

 Nic mně nebolelo a nemusela sem se bát co příde když se probudím .Plavala jsem temnotou ani nevím kde jsem byla všude byla jenom tma .A tak jsem se bezstarostně vznášela prostorem. 

Nathaniel view: 

Uložil jsem jí do postele , byla tak křehká tak roztomilá . Rychle jsem zběhl schody za mím bratrem kterého jsem uviděl v obýváku rozvalovat se na gauči . Koukal na nějakej pořad ani nevím o čem a jenom jsem mu to vypnul . 

"Adriene..."začal jsem potichu no vřela ve mně krev , chtěl jsem ho hezky zhulákat no nešlo to , věděl jsem že to nemůžu udělat protože by jsi to vybil na ní . 

"Já vím.." 

"Nic nevíš a teď mi vrať ten zk°rvenej ovladač !" vyštěknul na mně a chtěl mi ho vytrhnout z ruky no já ho jenom zvednul nad hlavu . 

"Dej mi to Nathanieli! Netvař se jako kdyby jsi byl mů rodič ! Nemáš na to ani to nejmenší právo tak mi to dej !!" štěkal a snažil se mi ho ukradnou z ruky .

"Když se nebudeš chovat jako dítě nebudu se muset chovat jako rodič ," uzemnil jsem ho , on přestal skákat brobodnul mně pohledem a šel si zapnout televizi . 

"Adriene ! Poslouchej mně ," zvýšil jem hlas a stoupnul si před televizi v které právě běželi Kosti.On se díval skrze mně a nevěnoval mi ani špetku pozornosti . 

"Adriene !" hodil jsem po něm knihu , zasáhla ho do hlavy a konečně mi věnoval aspoň tu trochu pozornosti. 

"Co ,zase chceš !!" zvřísknul na mně no já nehnul ani brvou . 

"Proč si to udělal ?Proč znovu?" zeptal jsem se ho s otázkou v očích . 

"To není tvoje věc ! Jasný ?" Dokončil já jsem to už radši neřešil protože mi zazvonil mobil . 

"Haló?" na druhé straně to zašuštělo . 

"Dobrý den Nathanieli , potřebovali by jsme vás na focení i s vašim bratre , já vím . Mnělo to být až za 2 týdny no věci se zmněnili a my to potřebujeme teď ," povídal hlas našeho manažera z telefonu . 

"Vpořádku ,"kývnul jsem na Adriena a naznačil mu ať se jde oblíct," pošlite po nás auto." usmál jsem se do telefonu a pípnul hovor. 

"Kam jdeme Nathanieli ?" zeptal se Adrien když si oblíkal bundu . 

"Manažer volal potřebujou nás na focení , na to co mnělo být za dva týdny ,běž ven za chvíli půjdu za tebou jenom jěště zamknu ." Adrien pomalu odešel já jěště v kuchyni udělal dva chleby a zanesl je Marinette nahoru . Nechal jsem jí lístek s tím že sé nemá lekat toho že jsem jí zamknul . Položil jsem všechno na noční stolek líbnul jsem jí na čelo a zamknul pokoj . Zběhnul jsem schody a zamknul i dům . Už jsem se chtěl začat koukat kolem sebe kde je můjj bratr no v tom mi přesně do obličeje vlétla sněhová koule . Zaslechnul jsem zvonivý smích . 

"Opravdu jako malé dítě , Adriene ...ale víííš že mně v tomhle nikdy neporazíš!" brouknul jsem a ihned mu oplatil kouli přesně do tváře . 

"Malej zmrde!" zasmál se .