ALELUJA !!!!!!!!!!!!!!!!! ANI NETUŠÍTE KOĽKO MA TÁTO KAPITOLA STÁLA ENERGIE ! Ajajaj ale čo by som pre vááás neurobila no tak snááď sa bude páčiť za koments moc ďakujem !"

"Tak a teď ti ukážu !" vykřikne Adrien u dveří mně by se krve nedořezali .

"Ty si jako vůbec dovoluješ ležet v posteli bez mého dovolení a taky se bez něho oblékat ?!" vykřikne a v očích mu plane oheň , plamen hněvu . No ve mně buble hněv za posledních pár dnů a jenom se postavím a taky začnu vřískat .

"Ja mám mať povolenie ?! A tebe už naozaj preskočilo ?Jsem živá bytost ne věc kterou jenom tak někam  položíš a bude tam ležet !!A že tě budu poslouchat na slovo!! Ji jenom  rozmaznané decko !!" vykřiknu no hned jak ty slova opustia moje rty olituji je.

"Ty malá suko !" zvřískne a ihned ku mně přibněhne i s opaskem v ruce napřáhne sa a já hned ucítím palivou bolest na koleně a svezu se k zemi. 

"Já tě naučím poslouchat!Nebudeš se jenom tak chovat jako namyslená princezna !" vřískal při mně a opasok sa mi zarezával do pokožky.Brečela jsem no jemu to bylo jedno. 

"A teď počítej ! dostaneš ich 20 ale když nejakou nezapočítaš tak dostaneš tři navíc !" vykřiknul mi do ucha a rozmáchl se a první rádopadla na moje záda .

"Jedna," zakňučela jsem a kryla aspoň hlavu , záda mně pálila a konečně po asi 10 minutách no pro mně to bylo jako několik hodin jsem konečně špela : "20," Adrienhodil opasek vedle mně byl od krve , když jsem to přes slzy uviděla ani jsem se nezmohla na slovo .

'Ten zku°vy syn'prolétlo mi hlavou . Vedle mně byl hluk a tak jsem s vypětí sil otočila hlavu nabok . Byl tam Nathaniel s Adrienem , Nathaniel ho držel pod krkem a něco mu vříckal do tváře no Adrien dělal to stejné . Vzájemně se dívali do očí a asi se snažili jenom tím pohledem zabít . Za chvíli se jenom Adrien usmál pustil Nathaniela a odešel. Já už ani nevěděla jsetli ta bolest je součást mého těla nebo to je bolest někoho jiného . 

"Marinette?" špnul někdo vedle mého ucha, uviděla jsem rudé vlasy , byl to Nathaniel klečel při mně a chtělo se mi zvracet od té bolesti kterou mi před chvíli spůsobil jeho bratr . 

"Marinette, notak reaguj , prosím," šepnul a odhrnul mi prameny vlasů které se mi lepili na spocené čelo . Začela jsem dávit a po chvíli i zvracet , šlo ze mně všechno ne jenom oběd . Když už jsem nemněla co zvracet jenom sem bezmocně dýchala . Nechtěla jsem se ani pohnout protože moje záda byla jako v ohni a ten se šířil po celém těla a za chvíli už mně bolel každý sval , kloub nebo kost . 

"Notak malá poď !" povzbudil mně Nathaniel a pokusil se mně zvednout na nohy no neudrželi tíhu mého těla a kdyby mně nedržel spadla bych naspět na zem . 

"Tak a teď pomalu poď , musíš si lehnout a já jdu zabít Adriena , zavěsím ho na balkón za koule ," mluvil si pro sebe Nathaniel protože určitě musel vědět že ho neposlouchám . Pomalu mn/e položil na postel , břichem dolů a odešel . Po chvíli jsem zaspala , byl to tvrdy, bez senný spánek no já za něj byla ráda . Nic mně nebolelo a nemusela sem se bát coo příde když se probudím .