Bělovlasý urostlý muž se s námahou táhnul vstupní halou směrem k zadním dveřím na dvorek. Po čele mu stékaly slané kapičky potu a přes lícní kosti pokračovaly až dolů na tvář. Přes rameno měl hozený velký, hnědý plátěný pytel, do jehož jednotlivých hrubých vláken se vsakovala rudá, životodárná tekutina a v nepravidelných intervalech odkapávala až na zem, kde za sebou nechávala krvavé skvrny, které z drahých parket nejspíš už nikdy nepůjdou vyčistit. Hidan se zastavil, na vteřinu si přehmátnul, aby se mu pytel lépe držel a pokračoval dál až ke zdobenému schodišti, kde se na vteřinu zastavil, aby si odpočinul a trochu se vydýchal, a chystal se pokračovat ven, když ho v jeho počínání vyrušil pobavený přidrzlý hlásek.

"Neříkej, že ses konečně rozhoupal!" zavýskal plavovlásek postávající ve druhém patře, několikrát zamrkal, rozeběhl se ze schodů dolů a stanul přímo před ním s obdivným výrazem ve tváři. Vypadal v ten okamžik jako malé rozjařené dítě, což bylo vzhledem k tomu, na co reagoval, trochu podivné a někomu by to mohlo připadat až lehce zvrácené. "Ukaž mi ho!"

S posledními slovy se mu zadíval hluboko do rudofialových očí a on poznal, že i když se navenek tváří a chová jako malé děcko, ještě mu tak úplně nevěří.

Ústa se mu roztáhla do širokého úšklebku a ve zvláštních hloubkách se mu pobaveně zalesklo. Dřív, než druhý vůbec stačil zareagovat, shodil pytel na zem, až to zadunělo, sklonil se k němu, mohutnými, ale obratnými prsty jej rozvázal a otevřel, a ukázal plavovláskovi, co se uvnitř ukrývá.

Deidara několikrát zamrkal, než udělal krok vpřed a modrým zrakem se zabodl do pytle. Pohled mu okamžitě sklouzl na Sasoriho sinalý, bledý obličej, který až nepřirozeně kontrastoval s ohnivou barvou jeho vlasů. Téměř bezbarvé rty měl pootevřené a vycházel z nich tichý hrkot, jako kdyby nebyl schopen se pořádně nadechnout. Už už chtěl otevřít ústa a zeptat se, co to znamená, jak to, že je ten floutek ještě naživu, když se zadíval hlouběji do pytle a zvedl se mu žaludek. Celé jeho břicho bylo pokryté železem čpící krví, jejíž ostrý pach se mu téměř okamžitě navalil do nosu a způsobil, že se mu zvedl žaludek. Dlaně mu rychle vyletěly k ústům a k nosu, jak se ten smrad snažil zastavit, ale stejně se mu dostal k čichovým buňkám tak blízko, až se vrávoravě zapotácel.

"C-co to k-kurva," vyjekl a předklonil se, aby se vydýchal, ale žaludek se mu stále obracel a hrozilo, že bude velice brzy zvracet.

Hidan jen s úšklebkem na rtech pokrčil rameny. "Chtěl zdrhnout, tak jsem se o to postaral."

"J-jakto, že j-ještě dýchá?" zeptal se, když zvedl zrak a několikrát se rozkašlal.

"Měl tuhý kořínek. Popravdě bych to do něj taky neřekl, ale už nebude dýchat dlouho. Je pozdě večer a to se po venku moc lidí nepotuluje. Tenhle panáček půjde hodně rychle do řeky s hromadou závaží," ušklíbl se.

"A Filip?"

"Neboj, o všechno jsem se postaral. Zítra je tu jak na koni. Akasuna měl nejspíš mezi nohama něco, co ho vážně zajímalo," uchechtl se, než pytel znovu zavázal, přehodil si ho přes rameno a vyrazil do noci postarat se o zohavené umírající tělo.

"Hidane?"

Bělovlasý se otočil a jen zamručel: "Hm?"

Deidara se i přes neustupující nevolnost zeširoka usmál. "Jsem rád, že ses dal dohromady."

Před dvanácti hodinami

Rusovlasý šlechtic s uplakanýma, doširoka rozevřenýma očima zíral na muže, o němž si až do té chvíle myslel, že by nedokázal ublížit mouše a zrakem kmital z jeho ledově klidného obličeje na jistě ostrý nůž, který svíral v dlani. Marně se pokoušel, dostat se od něj co nejdál a plazil se po posteli stále dál a dál, roztřesené prsty zarýval do hedvábného povlečení, doufaje, že si zachrání život, ale v hloubi duše věděl, že je to beznadějné. Zatímco pohledem stále visel na muži, o němž si ještě před malou chvílí myslel, že je naprosto dokonalý a zatímco mu potoky slz mokřily tváře stále víc a víc, nemohl si pomoct, aby myšlenkami nezabrouzdal ke svému nejlepšímu příteli, který ho dokola a dokola varoval, aby nebyl pořád tak naivní a neřídil se jenom vzhledem, aby si dával pozor a v téhle nelehké a temné době si nevybíral zaměstnance z řad zcela neznámých lidí.

Celé ty dlouhé měsíce se mu jenom vysmíval s tím, je prostě až moc paranoidní a směšný, ale když tady napůl ležel před svým vrahem, ke kterému před nedávnem začínal pociťovat něco víc, než byl pouhý vztah pána a sluhy, připadal si jako ten největší naivní idiot na světě. Na jeden jediný moment si pomyslel, že by se z toho ještě mohl nějak dostat, kdyby toho muže hezky poprosil. Nikdy se před nikým neplazil, pokud se samozřejmě nejednalo o podlézání Filipovi, ale teď byl ochoten klesnout na kolena a prosit o svůj život. Udělal by všechno pro to, aby ho ten nelítostný hromotluk nechal jít, slíbil by, že odtud vypadne, zcela změní svůj život, i kdyby měl žít jako chovatel krav, nebo pastýř ovcí, a bude předstírat, že se vůbec nic nestalo. Nikomu nic neřekne, nepoví, a kdyby se ho někdo na něco ptal, všechno zapře.

Ale jemu bylo jasné, že něco takového by Hidan zamítl hned v okamžiku, když by začal prosit. Místo toho, aby udělal to, co mu poroučel pud sebezáchovy, silně stiskl ruce v pěst a lehce si sám pro sebe kývl hlavou, snaže se smířit se s tím, že během několika chvil nejspíš zemře opravdu bolestivou a ošklivou smrtí.

"Tak dělej, n-na co ček-áš!" rozkřičel se mezi vzlyky jako smyslů zbavený, doufaje, že mu nával adrenalinu dodá alespoň trochu odvahy, "Tak pojď, ty hajzle!"

V ten jeden jediný okamžik přelétl přes obličej bělovlasého muže stín bolesti, než zmizel stejně rychle jako se objevil. Avšak co Sasoriho překvapilo, bylo, že místo, aby se na něj vrhnul, švihnul pravačkou a odhodil ostrý nůž do rohu místnosti.

"Ne," řekl jen.

"N-ne?" zopakoval po něm nechápavě Akasuna, "J-jak jako ne?! Tak proč jsi mi to všechno do prdele říkal?! P-proč ses prozrazoval, pročs to nenechal být a nehrál si na k-komorníka, co mě o-občas ojede, vesele dál?!"

Strach se během jeho posledních slov přeměnil na impulzivní neovladatelný vztek, který se mu jako tlaková vlna rázem prodral celým jeho tělem a každou jednotlivou buňkou jako neuvěřitelně silná a zničující větrná smršť. Nedokázal vysvětlit, proč tomu tak bylo a z jakého důvodu ho náhle ovládl takový vztek, ale dřív, než se nadál, už zpola neležel na posteli, ale stál přímo před ní se sevřenými pěstmi a oříškově hnědým zrakem se zabodával do toho jeho, zvláštního rudofialového. Po tvářích mu ještě stále tekly slzy, ale tentokrát neměly se strachem nic společného. Místo toho byly poháněny neuvěřitelnou agresí a hněvem.

"Tak proč mi to tady do prdele říkáš, komorníku?!" vyštěkl na něj znovu a klepal se po celém těle, "To už jsi tak zvrácený, že ti přijde vtipný, takhle ničit lidi? Jak si asi myslíš, že s tou informací naložím?! Hned teď bych mohl jít a všem to říct, rozumíš?! Úplně všem a-"

"Ale neuděláš to," skočil mu naprosto klidně bělovlasý do řeči, "A jestli tě zajímá, proč jsem ti to všechno řekl... tak proto, že kvůli tomu, že jsem tě nezabil, sem poslali Deidaru, aby mě popohnal, nebo můj úkol dokončil."

"Tak proč jsi to neudělal?!"

"Protože jsem nechtěl, jasný?!" zvýšil na něj hlas, "Protože jsem tě prostě zabít nechtěl! A kvůli mojí slabosti, kterou k tomu očividně chovám, nejspíš brzo skapem oba, protože tím, že jsem nesplnil úkol, jsem si proti sobě poštval snad každého, koho šlo!"

S posledními slovy vyrazil, přiskočil k rusovláskovi tak rychle, že to ani nestačil zaznamenat, silně jej chytil za paži a přitáhl si ho až k sobě.

"Deidara je jenom pojistka, jenom ujištění, jestli jsem sešel z cesty, nebo zůstal věrný. Jestli něco neuděláme, zařveme tu oba."

"A c-co chceš dělat?" vyjekl Akasuna, překvapený jeho náhlou blízkosti.

Bělovlasý se zamračil. Přemýšlel nad tím celou noc a jiné východisko, aby Sasori zůstal v bezpečí, nenašel.

"Uteč se mnou. Sebereme, vypadnem a už nás nikdy nikdo nenajde!"

Zdravíčko!

Máme tady předposlední kapitolku, z níž není úplně patrné, co se vlastně stalo. Troufne si někdo z vás vůbec hádat? 

Je opravdu Sasori na prahu smrti? A jak Hidanovi odpověděl?

Ve čtvrtek či v pátek se můžete těšit na poslední  kapitolku a od příštího úterý nastupuje zcela nová povídka, lehká parodie na pár KisaIta :D

Moc děkuji za všechnu zpětnou vazbu, kterou mi u kapitol necháváte :3

Uvidíme se tedy na konci pracovního týdne :3

Vaše Majo