Bělovlasý hromotluk zíral na svého kolegu a bratra ve zločinu s vytřeštěným a dosti šokujícím výrazem v obličeji tak dlouho, až si říkal, jak je možné, že si toho jindy velice všímavý rudovlásek nevšiml. Avšak místo toho, aby snad cokoliv zaznamenal a tázal se pak na to, z jakého důvodu se tváří jako hromádka neštěstí, s nadšenou grimasou v obličeji energicky ukazoval plavovláskovi, kde co v domě je a kde co najde. On se mezitím táhnul za nimi, zíral jim na záda a oba je propaloval pohledem. Silně tisknul zuby k sobě, až o sebe nepříjemně skřípaly a snažil se co nejrychleji vymyslet, jak celou situaci vyřeší. Zatímco pozoroval ty dva, jak se spolu živě bavili, jako kdyby se snad znali celý život a jako kdyby mezi nimi nebyl vztah zaměstnavatel - služebník, přemýšlel, jaké budou jeho další kroky.

Nebyl úplný idiot. Hned, jak plavovláska uviděl, mu došlo, že tohle nebude žádná obyčejná shoda náhod a že se tady neobjevil jen proto, že by to tak Jashin zamýšlel. Ne. Pokud to někdo plánoval, tak žádá nadpřirozená bytost, ale jeden zrzavý zmetek s mnoha kovovými cvočky v obličeji, který si nejspíš myslel, že to nezvládá a že potřebuje pomoct. Samozřejmě, že v tom lepším případě. V tom horším by totiž mohl mít podezření, že je zradil a že se ze všeho snaží vycouvat a nechat je v tom, což nebyla tak úplně pravda. On jen nechtěl, aby se něco stalo Akasunovi. Stále však toužil po tom, navrátit všem jejich rodinám dávno ztracenou slávu a majetek.

A proto Pein poslal tohohle malého, věčně se usmívajícího zmetka, Deidaru, který vždycky navenek působil jako největší zlatíčko a miláček všech žen i mužů, ale ve skutečnosti to byla jen dobře nasazená maska, za kterou se skrýval pěkný prevít a stejný vrah, jako byli všichni ostatní. Sice se tvářil, že je moc povznesený na to, aby někoho rozsekal na kousky a topil se v jeho krvi, ale i tak dokázal dost dobře někoho připravit o život, avšak místo toho, aby si ušpinil ruce jako každý normální chlap, podobaly se jeho metody spíše těm ženským. Jedy. Intriky. Hrátky.

Hidan silně stiskl ruce v pěst a dal si za úkol, pokud bude mít toho parchanta pod dohledem, nikdy nedovolit, aby Akasunovi připravoval jídlo nebo pití. To by se s ním taky mohl velice rychle rozloučit.

"... tady budete mít pokoj. Jelikož je tady Hidan vaším přímým nadřízeným, jednejte především s ním, ale kdybyste něco potřeboval, nebo měl jakýkoliv problém, nemusíte se bát přijít i za mnou. Moje ložnice a soukromé komnaty jsou v druhém patře. Když budete potřebovat, Hidan vás tam zavede, pokud tedy samozřejmě nebudu pracovat," dokončil rusovlásek svůj dlouhý monolog, který vedl po celou dobu, co nového zaměstnance prováděl po celém domě, samozřejmě vyjma jeho soukromých pokojů.

V očích plavovlasého muže zazářily jiskřičky nadšení a všechno svému zaměstnavateli odkýval.

"Jsem rád, že jste mi dal příležitost ukázat, co ve mě je, pane!" vyjekl nadšením a spráskl rukama, aby tomu tak dodal na uvěřitelnosti.

Akasuna jen pokrčil rameny a zazubil se. Ten mladík se mu vážně líbil! Ne sice tak moc, jako Hidan, ale jeho obrovská energie ho neuvěřitelně překvapovala.

"Vůbec není zač! Já jsem rád, když můžu někomu pomoct a tady Hidan byl na všechno sám. Další pár rukou se nám sem hodí, že?" zeptal se a přejel po podivně zamlklém bělovláskovi zvídavým pohledem.

"Přesně tak," zamručel, snaže si zachovat stále stejný tón, ale vzhledem k tomu, jak moc byl naštvaný, to šlo jen velice těžko.

Druhý kývl a znovu se pousmál. "Výborně! Takže pokud máte zájem, můžete se zabydlet a my mezitím s hlavním komorníkem dořešíme všechno potřebné, takže-"

"Vlastně, pokud vás můžu přerušit, pane, rád bych se ještě tady s Deidarou domluvil co a jak, všechno mu ukázal a zadal mu první práci," skočil mu do řeči hromotluk.

Akasuna několikrát zmateně zamrkal, zpola žárlivým pohledem přejel přes něj až na Deidaru, prohlédl si ho od hlavy až k patě a zapřemýšlel se nad tím, zda by mu snad dal přednost kvůli jeho líbeznému vzhledu a uvnitř v nitru se mu na sekundu rozhořel plamen žárlivosti, který mu poroučel, aby toho blonďáka okamžitě a bez rozmyšlení vyrazil, aby měl Hidana jenom pro sebe, ale dřív, než se vůbec stačil vyjádřit, se starší znovu ujal slova.

"Večer za vámi samozřejmě přijdu, abychom naše neodkladné záležitosti mohli dořešit," dodal, když si všiml změny v Sasoriho výrazu.

Ještě několik sekund bylo tíživé ticho, než pán domu nakonec kývl a pokrčil rameny.

"Skvělý nápad. Kolem sedmé se hlas v mé pracovně, déle na tebe čekat nebudu," poručil, aby si navenek zanechal svou převahu, i když moc dobře věděl, že jediné, po čem touží, bylo, aby si ho bělovlasý podmanil, a vydal se dlouhou chodbou zpět do haly a o několik vteřin později jim zmizel z dosahu.

Přesně v ten jeden jediný okamžik přiskočil komorník k novému zaměstnanci, velkou dlaní ho chytl pod krkem, který pořádně obemknul dlouhými silnými prsty a přirazil jej ke zdi tak prudce, až se zlatovlásek s prásknutím uhodil do hlavy.

"Co tady děláš, ty malá děvko?!" zavrčel mu vztekle do líbezného obličeje v momentě, když si byl jistý, že je Sasori již definitivně pryč a že je nemůže slyšet. Do hlasu nechal proniknout všechnu potlačovanou zlobu a vášeň, které do té doby cítil a palce u nohou se mu samým vzrušením z vypuštění své pravé osobnosti zpoza vystavených mříží skoro začaly protáčet.

Deidara se hlasitě, avšak přiškrceně rozesmál, než se zamračil. "Ty si myslíš, že jsme celou tu dobu milostivě čekali v tom připosraným chladným a vlhkým sklepě, jen aby sis tady ty mohl dovádět?" zachechtal se a s jízlivým úšklebkem na rtech se mu zadíval do překvapením a zlostí staženého obličeje, "Tak to ses teda šeredně spletl, komorníku! Celou tu dobu tenhle dům i situaci ve dvoře pečlivě sledujeme."

Hidan stisk ruky ještě víc zesílil, až druhý zachraptěl a zesinal. "Mám všechno plně pod kontrolou! Akorát mi tu budeš na obtíž!"

"H-hovno máš pod kontrolou," zachraptěl plavovlasý, "v-vsadím se, že i k-když je to h-hluboko pod t-tvojí úroveň, t-tak si tu žiješ jako v b-bavlnce. Hlavně, když můžeš šu-kat s tím floutkem!"

"Neber si ho laskavě do huby!" zasyčel a plivnul mu do obličeje, když v tom ho zarazil jeho pobavený smích tak hlasitý, ale prosycený bolestným štkaním, že musel stisk na jeho krku povolit ve strachu, že by snad takový halas mohl znovu přilákat jejich zaměstnavatele.

Deidara se chytil za krk a několikrát zakašlal, ale i tak se stále pobaveně ušklíbal.

"V-vidíš," smál se, "Záleží ti na něm! Dokonce tak moc, až se z normálně krvelačného Hidana stan krotkej beránek! Ale je konec, brachu. Pein už ti tohle dál trpět nebude a proto jsem tady já!"

Po posledních slovech se odpíchl od zdi, udělal k němu několik kroků a stanul k němu tak blízko, až se skoro dotýkali hruděmi. Zvedl hlavu, aby se mu zadíval do rudofialových očí a silně stiskl ruce v pěst. Věděl, že byl druhý muž o dost vyšší a silnější, ale nebál se ho nikdy a teď s tím rozhodně nehodlal začínat. Z bělovlasého šlechtice šel sice vždycky strach, ale on moc dobře věděl, že to byla jen jeho taktika, jak si držet všechny od těla. A možná, že nakonec i děsivý byl, ale on se ho prostě a jednoduše nebál. Měl vlastní ambice, které ho poháněly a rozhodně hodlal splnit Peinův rozkaz.

"Takže teď mě laskavě poslouchej," zašeptal tiše, zvedl ruku a jejím hřbetem jej pohladil po hladce oholené tváři, až sebou druhý cukl, "Buď toho šmejda zabiješ přesně, jak máš a k čemu ses před několika měsíci upsal, nebo si ho vezmu na starosti já. A věř mi, že tentokrát mi fakt nebude dělat problém ušpinit si ruce!"

S těmi slovy se od něj odpíchl a o vteřinu později zmizel za dveřmi svého nového pokoje, aby se ubytoval, a nechal za sebou Hidana stát zcela zmateného a rozpolceného mezi několika různými protichůdnými pocity.