Hidan v ten okamžik viděl rudě. Ani za Boha by jej nenapadlo, že když se pokusí svojí budoucí oběť vylákat ze sálu ven zrovna do kuchyně, kam normálně nikdo nikdy nechodil, že ho naláká právě do Sasoriho náruče. Sledoval ty dva, jak se k sobě tak neřestně, skoro až zvířecky tisknou a sám nemohl jinak, než tiše, aby jej nikdo neslyšel, zavrčet jako vzteklý pes. Nechápal, proč přesně se v něm zvedla taková vlna agrese a proč měl chuť, je oba na místě velmi surově zabít, ale byl si jistý, že tohle neměl Akasuna dělat s tím namyšleným floutkem, ale s ním, přesně jak mu před akcí sliboval!

Pevně stiskl připravený nůž v ruce a vyrazil, aby ty dva od sebe navždy a pokud možno definitivně rozdělil, avšak kvůli tomu, jak vzteklý momentálně byl, postrádal svou typickou dravost a mrštnost kočkovité šelmy, kterou oplýval při každém zabíjení i přes svojí velikost a mohutnost, a udělal trochu hlasitější krok, čímž na sebe nechtěně upozornil.

Druzí dva muži sebou trhli a odskočili od sebe, snad jako kdyby se popálili. Sasori mrsknul po jejich narušiteli navztekaným pohledem a zamračil se ještě víc, když zjistil, že tím, kdo je vyrušil, byl právě jeho komorník.

Stačil jeden jediný pohled do jeho oříškově hnědých očí, aby Hidan naprosto netradičně zpanikařil. Rychlým, naučeným pohybem schoval vražednou zbraň hluboko do kapsy obleku a chystal se, se jako správný, milý a naivní hromotluk, jakým se až doteď snažil být, ale něco v rusovláskově pohledu mu říkalo, že mu to nyní už jen tak nesežere. Nakonec nad tím jen pokrčil rameny, sklopil pohled k zemi a nasadil lítostivý výraz, jako kdyby neuměl do pěti počítat.

"Omlouvám se, že ruším, ale došly chlebíčky a -"

Filip Orleánský se oklepal a aby zamaskoval trapnost situace, uhladil si šaty a odkašlal si.

"Nuže, až budete zase chtít řešit nějaké obchodní záležitosti, Sasori, rozhodně si pro to vyberte nějaké lepší místo, kde nás nebudou obtěžovat vaši komorníci a personál. Tedy pokud na vás ještě budu mít čas, samozřejmě. Štěstěna je vrtkavá dáma a já si nejsem jist, jestli se mi chce královský dvůr plnit těmi vašimi cetkami, jímž říkáte nábytek," zamručel, oba je sjel povýšeným pohledem a o vteřinu později dramaticky odkráčel pryč. Těsně předtím, než opustil kuchyň, se na ně otočil a dodal: "Mimochodem, děkuji za pozvání, ale nejlepší pro všechny bude, když se ženou již odjedeme. Nechceme přece, aby po dvoře začaly kolovat nějaké nepřístojné klepy.."

Pak za sebou prudce zabouchl dveře a byl fuč.

Několik vteřin bylo hrobové ticho, během něhož pán domu jen s doširoka rozevřenýma očima a povadlou spodní čelistí hleděl na místo, odkud regent a nejspíš i jeho milenec v jedné osobě před několika okamžiky melodramaticky odešel, jako kdyby nedokázal pochopit, co se právě stalo, avšak v okamžik, kdy bělovlasý, lehce nespokojený a stále naštvaný s potlačovaným hněvem, přešlápl na místě, aby se trochu uklidnil, strhnul zrak jeho směrem a zamračil se jako bůh pomsty. Grimasa v obličeji se mu zkřivila do výrazu absolutního vzteku, až mu kolem očí a na čele vyskákaly vrásky, což způsobilo, že v ten okamžik nevypadal jako snobský a lehce naivní člen místní smetánky, ale spíš jako malý ranař, co by si velice rád vyřídil účty se svými nepřáteli.

"Pane, já-," chtěl začít Hidan s omluvou, sám vykolejený z toho, jak moc se mu situace vymkla z rukou, ale druhý jej okamžitě přerušil.

Rychlým krokem k němu přiskočil a zastavil se u něj tak blízko, až se skoro opírali hruděmi. I když byl mladší muž zároveň mnohem menší, než on, byl nyní v takovém stavu, že z něj skoro až šla hrůza. Hidan si nemohl pomoct, ale kdyby si nehrál na dobráckého a dobrotivého zaměstnance, nejspíš by mu dal dost dobře najevo, jak se mu jeho náhlá změna osobnosti líbí.

Takhle ale nemohl dělat nic jiného, než stát jako sloup na místě a klopit pohled k zemi.

"Víš, co jsi právě způsobil?" zavrčel mu přímo do obličeje, ačkoliv byl od něj vzdálený několik desítek centimetrů.

V rudofialových očích se nebezpečně zablesklo, avšak místo toho, aby vypustil svou pravou povahu na povrch, vzal jej pod krkem, třísknul s ním na linku a tvrdě si ho vzal, jen s naučeným studem zavrtěl hlavou.

"Právě jsi mi zmařil obchod, o který se snažím už několik měsíců, sakra! To jsi s tím nemohl počkat?! Celý večer se před tím idiotem nakrucuju jak vůl a teď jsem konečně mohl dostat pořádnou nabídku, a ty to prostě musíš takhle pokazit!" zařval, až mu od úst odlétlo několik kapek slin.

Vyšší si nemohl pomoct, aby si do něj alespoň trochu nerýpnul. Zvednul zrak a lehce, skoro až nepatrně, nakrčil obočí. "Nabídku, pane? Určitě se jednalo o obchod?"

Akasuna na něj chvíli zíral, než navztekaně zvednul ukazováček a dloubnul ho s ním do hrudi. "O co šlo, po tom ti vůbec nic není!" vyštěkl a jako kdyby zapomněl, jaký mezi sebou mají vztah, automaticky přešel do tykání. Pak ho obešel a stejně jako Filip se nyní i on zastavil těsně u dveří a jako kdyby si svoje předešlá slova vymyslel, už o něco uklidněněji a sklesleji dodal, "Celá dnešní sešlost byla jen kamufláž pro moje osobní pohnutky. Potřeboval jsem sem regenta dostat, protože moc dobře vím, že i když je ženatý, občas dává přednost i mužské společnosti. Už dlouho jsem si s ním o mém malém podniku dopisoval, občas jsme se viděli na nějaké sešlosti u dvora, ale nikdy jsem se k němu nedostal takhle blízko! Tohle byla naprosto jedinečná příležitost, posunout se o příčku výš, ale teď... Všichni vědí, jak je Filip prchlivý. Bůhví, jak dlouho mi teď bude trvat, než zase budu mít možnost si s ním promluvit!"

Komorník tiše stál a poslouchal ho. "Takže... se o vás nemusím bát?" zeptal se nakonec s jasnou otázkou v očích.

Sasori jen několikrát překvapeně zamrkal, než se na vteřinu pousmál a pak se opět zamračil. "Nemusíš," řekl jen, než se znovu zakabonil, "Ale právě jsi mě stál spoustu peněz a já nemůžu jinak, než tě potrestat... Během týdne tě nebudu rušit od tvé práce, ale počítej s tím, že příští víkend se spolu vypořádáme."

S posledními slovy se mu v oříškově hnědých hloubkách zvláštně zalesklo. Ještě vteřinu na sebe hleděli, než se rudovlasý konečně sebral a odešel, ukončit jednu nevydařenou párty.

Hidan tam tak zůstal stát zcela sám, naštvaný a zklamaný, že mu jeho naplánovaná soukromá akce nevyšla a že vztah mezi ním a pánem domu se asi taky úplně nevylepšil. I když ten tón, se kterým mu říkal, že jej potrestá, to, jakým způsobem těch několik slov nechal proklouznout skrze plné, narůžovělé rty...

Byla to výhružka, nebo slib?