,,Zachránili jste mě. Teď chci pomoct já vám," řekla roztřeseným, ale zato vážným hlasem. Rukama si setřela slzy z tváří a podívala se na Snoka. ,,Nevím, jak jsem přežila, ale chci pomstít svou rodinu."

Snoke přikývl. ,,Dočkáš se všech odpovědí, slibuji. Ale teď by ti měli ošetřit ta zranění, umýt a převléknout. Jsi mým hostem, tak ať je o tebe dobře postaráno." Pak přemýstil pohled za ni. ,,Spoléhám na tebe, že jí pomůžeš."

Slyšela, jak odpověděl: ,,Ano, mistře," a pomalu pustit její ramena. Snoke se obrátil, vyšel z místnosti a se dvěma gardisty odešel pryč a za okamžik ho Rey ztratila z dohledu.

Kylo vzal lehce Rey za paži. ,,Můžeš chodit?" zeptal se jí opatrně. Rey udělala pár nejistých kroků, aby sama zjistila, jestli je schopná chůze. Nakonec přikývla. ,,Ano, můžu."

,,Tak pojď za mnou," vyzval ji a vydal se ke dveřím. Následovala ho na rozlehlou chodbu, s nespočtem zavřených dveří. Ze železa, které tvořilo stěny, šel chlad, který byl zvětšený vlivem bílých a ostrých světel. Rey se tady necítila dobře. Instinktivně si začala třít paže, jako kdyby se snažila se zahřát.

,,Divné místo," zamumlala si pro sebe. Koutkem oka se podívala na Kyla. Pokud ji slyšel, nedával to nijak najevo. Díval se před sebe a zdál se ztracený ve vlastních myšlenkách. Šel rychleji a dělal větší kroky než Rey, takže musela přidat, aby mu stačila. Zastavil se až u nějakých dveří, u kterých stiskl čudlík. Když se dveře otevřely, nebyla za nimi žádná místnost, jak čekala, ale výtahová kabina.

Vstoupili dovnitř, Kylo vybral patro (aspoň se domnívala, že patro - neměla stále tušení, kde se nachází) a výtah se rozjel.

Stáli vedle sebe mlčky. Kylo se prázdným pohledem díval před sebe a Rey přemýšlela, jestli by to ticho mezi nimi neměla nějak vyplnit. Necítila se dobře, když ani jeden nic neříkal. Nakonec, po dlouhém přemlouvání sama sebe vyhrkla: ,,Děkuju."

Obrátil se na ni. ,,Za co?" zeptal se a ačkoliv se snažil maskovat to,  slyšela v jeho hlase nechápavý podtón. Podívala se mu do očí. ,,Za to, že jsi mě zachránil a že mi pomáháš." Myslela to upřímně. Bez něj by se nejspíš pod tou hromadou suti udusila, nebo by ji pak opět našli rebelové. V každém případě by jí čekala smrt.

Kylo zavrtěl hlavou. ,,Nechci, abys mi děkovala," řekl a uhnul od ní pohledem. V tu chvíli zastavil i výtah a dveře se otevřely. ,,Plnil jsem rozkazy, které jsem měl."

Vyšel ven a Rey nezbylo, než ho následovat. Mrzel jí ten chlad, co měl v hlase, když jí odpovídal. Chtěla mu jen ukázat, že je vděčná za záchranu svého života a jeho to ani nezajímalo.

Rozhlédla se kolem. Stáli na nějaké chodbě, přes kterou procházeli dva vojáci v bílé zbroji a helmách. Prošli kolem ní a Kyla, jako by byli jen duchové. Sledovala je, jak zahnuli za roh a zmizeli jí z dohledu.

,,To jsou naši vojáci, nebo-li stormtroopeři," vysvětlil jí Kylo. Rey se rozhlédla - opět kolem nich bylo všechno ze železa. ,,Kde to jsme? V nějaké pevnosti?" Zavrtěl hlavou. ,,Ne. Dozvíš se všechno, až bude správný čas. Ale teď tě musí ošetřit."

Dál šli mlčky. Zastavili se až přede dveřmi, za kterými po otevření poznala ošetřovnu. Místnost zářila bílou barvou, do očí se jí odrážel lesk ze stříbrných nástrojů, zapnuté přístroje pípali a všechny obsluhovali droidi. To bylo poslední, co Rey čekala.

,,Droidi," zašeptala užasle, když se jeden z nich k nim vydal. Droid po před ni postavil. Byl vyšší než ona, takže musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do jeho umělých, svítících očí.

,,Přivádím jí na příkaz Nejvyššího vůdce," oznámil Kylo a droid se lehce uklonil. ,,Ano, byli jsme informováni," promluvil vcelku lidským hlasem. ,,Jsem PZ-8X, pojď za mnou."

Rey vyšla užasle za ním. PZ-8X pokynul rukou na lehátko, které stálo u stolu. ,,Prosím, posaď se." Vyhoupla se na lehátko, zatímco droid uváděl do chodu nějaký přístroj. Nad hlavu jí posunul rameno přístroje s průhlednou zelenou deskou. Rey k ní zvedla oči.

,,Dívej se před sebe, potřebuji, abys měla hlavu rovně," řekl PZ a jedním pohybem lehce Rey otočil hlavu. ,,Tenhle přístroj pracuje s kargiwovými paprsky, které jsou schopné tkáně vyčistit od bakterií a regenerovat je, dokonce i do původní polohy - nebude třeba ti hlavu sešívat stehy. Jen se dívej před sebe, aby se ti paprsky nedostaly do očí, mohly by ti poškodit zrak."

Rey radši oči zavřela. Stačilo, že ztratila vzpomínky, nepotřebovala ještě ztratit i zrak. Křečovitě se chytila okraje lehátka.

,,Spouštím přístroj."

Byl to divný pocit. Zdálo se jí, jako by jí něco šimralo ve vlasech a zároveň to i mrazilo. Doufala, že takhle procedura nebude trvat dlouho, protože se musela dost přemáhat, aby se nezačala na hlavě drbat. A držet křečovitě zavřené oči nebylo také nic příjemného.

Po chvilce však šimrání a mrazení přestalo a PZ oznámil: ,,Hotovo!" Rey otevřela oči a sáhla si na místo, kde předtím měla tržnou ránu. Nebylo tam nic, ani stroupek. Sice měla slepené vlasy krví, ale aspoň bylo zranění už pryč.

,,Děkuji za ošetření," usmála se na droida, když vstala z lehátka. PZ se opět uklonil. ,,Jsem rád, že je tvé zranění vyléčené. Jistě teď ze sebe chceš smýt krev a špínu; prosím, následuj mě."

Rey šla za ním ke dveřím, které byly skryty za zeleným paravánem. Ohlédla se přes rameno na Kyla, který stál bez hnutí na místě. Díval se jejím směrem. ,,Vzkážu mistrovi, aby ti někdo poslal čisté oblečení."