Jakmile uslyšeli první výstřely, aktivovala Rey světelný meč a otočila se po zvuku. Stíhačky TIE přilétaly z křižníku a pálily po všem, co mohly zničit. Zelené záblesky měnily poklidnou blednoucí oblohu v hotové peklo.

,,Já věděl, že ten poklidný život nemůže vydržet dlouho," zabručel Finn, který tiskl v ruce blaster. Rey se urychleně schovala za strom, když jim nad hlavou přelétala jedna ze stíhaček, pronásledovaná x-wingem. ,,Pojď, musíme se k nim dostat," pokynula mu a vykročila mezi zeleň, která je zčásti zakrývala. Našlapovala opatrně po travnatém terénu a plně se soustředila. Cítila tady přítomnost temnoty, která byla na jedné z lodí.

,,On je tady," obrátila se k Finnovi. Neříkala to se strachem nebo obavami. Nebála se ho, neměla proč - po výcviku byla schopna dostatečně ovládat Sílu a věděla, že by ho dovedla porazit... A zabít. To ale Rey nechtěla.

Finn nahlédl zpoza kmenu. ,,Brání se dobře, už aktivovali děla." Otočil se na Rey a přikývl. ,,Zvládneme to." Rey věděla, co tím myslel. Chtěl, aby jejich nejhoršího nepřítele, kterého neměl šanci nikdo až na Rey porazit, odlákala co nejdál od základny. A pokud chtěli přežít, bylo rozumné uposlechnout.

Proto Rey přikývla a krátce na Finna pohleděla. ,,Fajn, uvidíme se po bitvě," usmála se na něj nakonec, odrazila se zády od stromu, o který se opírala a rozeběhla se co nejrychleji co nejdál od základny. Na zádech jí při tom zůstalo trochu smůly a odloupnuté kůry.

Běžela rychle a téměř neslyšně, jako šelma na lovu. Nohy se jí sice trochu bořily do prachu, který ležel na holých místech bez porostu, ale i tak dovedla být stále stejně rychlá.

Když se objevila na místě, kde končil les a začínaly skály, usoudila, že je dost daleko. Předklonila se, dlaněmi se opřela o stehna a vydechovala. Po čele jí stékal pot. Nemohla se ani dostatečně soustředit, aby dokázala určit, kde je teď Ben. Z dálky k ní doléhaly výstřely a byla si jistá, že kdyby se otočila, viděla by i záblesky z výstřelů.

Bene?

Jakmile se dostatečně vydýchala, pokusila se s ním spojit. Pořád si nebyla jistá, jak ty vize fungují. Ale pokud měla zachránit zbytek před jeho schopnostmi, musela to zkusit.

Podívejme se, odpověděl po chvíli. Jako obvykle nedovedla z jeho hlasu vycítit žádné emoce. Dokonce ani výsměch, který by byl na místě. Teď už mě dokonce voláš sama.

Rey stiskla světelný meč pevněji a zatnula svaly. Byl blízko, cítila to. Tahle válka není potřeba. Tohle je mezi námi. Dovedla si živě představit, jak se teď pokouší zachovat svou kamennou tvář, ale rty se mu kroutí do lehkého a výsměsného úšklebku.

,,Dojemné, jak se pokoušíš je zachránit."

Vystoupil zpoza skal se zažhnutým světelným mečem, jehož čepel kvůli poškozenému krystalu problikávala a prskala. Přistupoval k ní pomalu. Jizva na jeho obličeji byla dobře vidět. Některá zranění se zřejmě nezhojí. Černé vlasy mu padaly do černých očí a Rey si pomyslela, že takhle vypadá jako temný anděl.

Ben se zastavil na místě a Rey pozvedla meč. ,,Nemusíme spolu bojovat," řekl klidným hlasem a nechával meč skloněný. ,,Stačí, když se přidáš na mou stranu a Odboj se vzdá. Mohou všichni žít." Rey se zamračila. ,,Není žádná tvoje strana. Zlu se nikdo vzdávat nebude."

Pak jí ale ruka sama od sebe klesla. Výraz v Benově tváři zůstával neměnný. ,,Nebo ty můžeš přestat sloužit temnotě a stát se Jediem, jakým jsi byl." Podívala se na něj a možná až moc snaživě řekla: ,,Pomůžu ti."

Ben přestoupil blíž. ,,Rey, prosím." Jeho hlas tentokrát byl jemnější a poznala v něm, že bojuje sám se sebou. ,,Copak to nechápeš? Dávám ti šanci. Pokud se nepřidáš, musíš zemřít."

Rey zavrčela a opět pozvedla ruku. ,,Nesnaž se mě přimět, aby se ze mě stal někdo, kdo nejsem," sykla jedovatě a Ben bez mrknutí pozvedl svůj meč. ,,Pak sis svůj osud zvolila sama."