„JAK JSI TO MOHL UDĚLAT?!“ zahřměl Theo, sotva vstoupil do ložnice, kde na posteli ležel Draco, Blaise si u stolu psal úkoly a Goyle zas někde hleděl, co si dá.

„Na koho z nás teď mluvíš?“ zeptal se Blaise, ale když po něm Theodore, kterého opravdu rozčílily jen vážné věci, hodil vražedný pohled, radši se zase začal věnovat úkolům.

„Co jsem udělal tak hroznýho, že ječíš na celý Bradavice?“ zeptal se Draco.

„ZABILS GRANGEROVÝ RODIČE, DO PRDELE!“

„Jak jsi to-“

„Je mi z tebe zle, Malfoyi. Jak se jí po tom všem můžeš ještě podívat do očí?! Jak po ní po tom všem můžeš chtít, aby ti odpustila, jak můžeš čekat, že se do tebe po tom všem ještě zamiluje?!“

„Nic nečekám-“

„Ale jo, čekáš! Čekáš to a počítáš s tím!“

„A proč tě to tak zajímá?!“ vykřikl Draco, „je snad tvoje holka?!“

„Není moje holka, ale-“

„Takže ti taky dala!“

„ No jistě, co jinýho může taky mudlovská šmejdka jako ona nabídnout, že?“

„Znám jí, Theodore-“

„Tak evidentně ne dost!“

„Jdi do prdele,“ zamračil se Draco a otočil se k němu zády. „Ty si myslíš, že jsem tam byl rád?! Že jsem se rád díval na to, jak dělají něco, co zlomí srdce HOLCE, KTEROU MILUJU?! Ne, Theodore, nebyl jsem tam rád. Nesnáším se za to. Ale jistě ti řekla i o tom, co se stalo na Malfoy manoru. Rvalo mi to srdce, ale ne, fakt jsem nic neudělal, snad jsem jen zalhal proto, aby měl kouzelnický svět ještě šanci na záchranu! Takže se do toho laskavě neser, protože nic nevíš! Jestli s tím má Grangerová problém a chce ho řešit, ať přijde za mnou a vykřičíme to na sebe. Teď můžeš jít.“

„Ty hajzle!“ zakřičel Theo a vrhl se na Draca pěstmi.

Ten se ale klidně nechal zmlátit, neboť věděl, že zasluhuje nejen to, ale i pomalou bolestivou smrt.

Ale té se mu podle všeho nedostane, a tak si užíval té chvíle, kdy konečně dostával co pro to.

„Kašlu na tebe,“ zamračil se Theo po několika ranách a opustil ložnici s hlasitým prasknutím dveří.

„To chci vysvětlit,“ řekl Blaise a otočil se na Draca.

„Smrtijedi mají úkoly, můj úkol byl připojit se k přepadení jedné mudlovské vesnici. Měl jsem tu čest jít s těmi nejhoršími,“ řekl.

„Jako s těmi ztracenými případy? Tos mezi ně výborně zapad, ne?“ pokusil se Blaise o vtip.

„Ne. Ne, šel jsem mezi ty nejlepší. Mezi ty, pro který bylo mučení slast. Neobyčejná slast, užívali si to. Šel jsem mezi ty, který se vyžívali v pomalé smrti. V životě se nestalo, že by opustili Anglii, ale jen jednou jedinkrát se rozhodli vyjet si někam pryč a vydali se do Austrálie. Našli jednu pěkně uklizenou vesničku, cítili v ní trochu magie. Došlo jim, že se někdo z mudlovských kouzelníků zřejmě snažil ukrýt příbuzný, protože to byly jen stopy po magii. A tak vraždili ještě pomalejc a bolestivějc. Jejího tátu jsem zachránil...mámě jsem se díval do očí, než po ní hodili zelenou,“ hlas se mu zlomil a on začal vzlykat.

Nebyly to pěkné vzpomínky.

„A jak ji mučili?“ zeptal se Blaise.

„Vším. I Cruciem, ale nejen...“

„A kde je tatínek?“ ozvalo se slabě ode dveří.

„Cože?“ divil se Draco.

„Říkal jsi, žes ho zachránil, kde mám tátu?“ zeptala se Hermiona zoufale a zavřela za sebou dveře.

„Ve sklepě na Malfoy manoru. Matka tam o něj pečuje.“

„Draco,“ zašeptala brunetka, která nevěděla, jestli má na něj být naštvaná proto, že byl při tom, když jí zabili mámu nebo mu má být vděčná proto, ze jí zachránil tátu.

Rozhodla se pro obojí.

Přišla k němu, vlepila mu pořádnou facku a vzápětí jej objala.

„Děkuju, hajzle,“ řekla a hned se odtáhla a vydala se psát dopis paní Malfoyové.

„Nepiš jí. Některý ještě pobíhají venku, matka na něj dá pozor.“

„Děkuju," zašeptala Hermiona, ale i tak opustila zmijozel.

Popisku netřeba, snad se vám kapitolka líbila 😅
Konečně se do toho zas trochu dostávám 🙈