„Víš, přijde mi legrační, jak jsi Grangerovou poslechl,“ začala Astorie Greengrassová, když s Dracem dělali onu ceduli na nástěnku.

„Mlč.“

„Buď si nasranej na někoho jinýho, já nemůžu za to, že seš prefekt.“

„Mě štve, že zrovna ty jsi prefektka,“ přiznal.

„Taky z tebe jako z prefekta nejsem úplně odvázaná a stejně se chovám slušně.“

„Taky se chovám slušně,“ namítl Draco.

„Jistě, hlavně to tvoje „mlč,“ napodobila Dracův hlas.

„Dej mi pokoj, Astorie.“

„Věř, že to bych moc ráda, no, bohužel musím pracovat s tebou na chodu Zmijozelu. A vzhledem k tomu, že narozdíl od tebe se mi ty plány, které naplánovali Grangerová a Nott,“ druhé jméno vyslovila s viditelným odporem, „je jasný, že svojí práci budu dělat co nejlépe. A i když to bude po většinu času dělat sama, budu potřebovat podržtašku.“

„Chceš, abych ti dělal podržtašku? To je až moc podřadná práce.“

„To sedí od Smrtijeda,“ zamračila se Astorie a tím Draca dokonale naštvala.

„Tak si ty píčoviny dělej sama,“ řekl naštvaně, sebral se a odešel kamsi do kamsi.

„Taky že udělám, chlape neschopnej,“ zabručela.

„Co jsi říkala?“ zeptala se Pansy, která šla akorát kolem.

„Pomůžeš mi?“ usmála se mladá čarodějka sladce a Pansy se tedy sklonila, vzala do ruky štětec a výraznou červenou barvou obtahovala písmena. „Díky.“

„Přece nenechám kámošku v nouzi. A ještě ségru mojí nejky,“ ušklíbla se Pans.

„Dracoslav se na mě vysral,“ postěžovala si Asťa.

„Ten sere na všechny,“ ujistila ji černovláska. „Jen na Grangerovou ne.“

„Jo, to máš pravdu,“ přikývla mladší čarodějka a vzápětí se podívala na Pansy, „myslíš, že by měl Draco něco s čarodějkou mudlovského původu?“

„Nepochybně! Určitě už od předloňska, známe Draca, s holkou se začne bavit jen tehdy, pokud je mu k něčemu dobrá. A k čemu by mu byla dobrá Grangerka, no řekni? Je jasný, že spolu něco maj a ta představa je nechutná.“

„To teda,“ pokývala tmavovláska hlavou a přitom se zasmála. „No to je úlet.“

„Hej a copak ty si nevzpomínáš na to jeho romantický vyznání lásky? Přímo uprostřed naší společenský místnosti vypustil z pusy tu nechutnost.“

„Já vím, že se o tom tady trochu mluvilo, ale asi jsem tu zrovna nebyla, nebo jsem spala, protože si to fakt nepamatuju.“

„Já je chci dostat od sebe,“ přiznala Pansy. „Pomůžeš mi?“

„Něco vymyslíme, ale nebudu žádná tvoje byznys partnerka, jen ti občas s něčím pomůžu.“

„Pinky swear?“

„Pinky swear,“ zasmála se Asťa a zahákla svůj malíček za ten její.

***

„Theo,“ povzdechla si Hermiona a poklepala mu na rameno, „vždyť ty vůbec neposloucháš,“ řekla uraženým tónem.

„Promiň, nemůžu se soustředit,“ omluvil se. „Co jsi říkala?“

„Že jsem moc ráda, že jsme to dali a že se jim to líbilo.  Teda všem, kromě Malfoye,“ pronesla s odporem jeho jméno.

„Tak koukám, že k sobě přistupujete podobně,“ pousmál se zmijozel, „ale vypadá to, že jeho aspoň mrzí, že o tobě mluví tak jedovatým tónem.“

„Mám u zadní části těla, jak o mně mluví. Stejně tak jeho.“

„Tak asi ti jedno není, když o něm mluvíš tak, jak o něm mluvíš,“ ušklíbl se Theo.

„Jak o něm mluvím?“

„Štve tě,“ řekl.

„Ovšem-“

„Takže ti jedno není, kdyby jo, nebrala bys na vědomí ani to, že existuje, natož to, jestli se mu líbily, nebo nelíbily naše návrhy. Tak co se stalo než odešel?“

„Děláš, jako bys to nevěděl,“ zamručela.

„Draco o tobě mluví jen v tom nejhorším.“

„Aha?“

„Že prý za to, že přešel, můžeš ty.“

„Jak já?“

„Prý by jen stačilo, kdybys řekla, ať zůstane. Slíbilas mu to.“

„Nic jsem mu neslíbila,“ odsekla.

„A ten tón jsi nasadila proto, že jsi to opravdu slíbila a nedodržela?“

„A i kdyby, Theo,“ vydechla Hermiona, „taky slíbil, že mi Smrtijedi neublíží a podívej,“ řekla a vyhrnula rukáv.

„Není to příjemné, to chápu,“ přikývl Theo a než stihla pokračovat, Hermiona vykřikla: „Není to příjemné?! Theodore, málem mě zabili! A zabila by mě jeho vlastní teta a on se jen koukal! Jak mu mám být u Merlina vděčná a nějak zavázaná, či co vlastně chce, když by se jen v klidu koukal, jak mě vraždí?“

„Nevíš, v jaký byl situaci.“

„Ale ano, Theo, vím. A právě proto mi nejde do hlavy, proč se na to nevykašlal, protože by tím nic neztratil. Naopak, mnohé by tím získal. A nemyslím tím jen mě,“ zavrtěla hlavou.

„On chtěl. Fakt chtěl, ale ty nemáš páru, co by tak obětoval. Nechala bys umřít celou svojí rodinu, abys mohla být s ním?“

„Stejně jsou už mrtví!“ vykřikla Hermiona. „A nikdo si to ani neuvědomil. Nikdo se mě ani neobtěžoval zeptat, jak zvládám první Vánoce bez rodičů, jak přežívám první Nový rok bez nich, kam se vlastně vracím domů, proč jsem se s nima nevrátila. Protože jsou mrtví!“

„Cože jsou?“

„Jsou mrtví. A víš, kdo byl při tom, když je zabili? Ten blonďatej idiot!“

Mí milí, já vím, že jsem dlouho nevydávala. 😕
Bylo moc práce a kluci? Pane bože, kdo by čekal, že zrovna já se budu zabývat skutečnýma klukama, že? 😂
Ne, ale je to tak, řeším kluky a v poslední době až nezdravě moc. 🙈
A nejhorší je, že neřeším kluky kamarádek, ale svoje. 🤭
Hrůza. 😅
Každopádně to byl opravdu důvod, proč jsem tak dlouho psala a proč teď tak depresivně. 😁
Deňuška ❤️