Den odjezdu do Bradavic byl tu.

Narcissa si několikrát ověřovala, zda má její syn všechno potřebné, několikrát mu stihla vysvětlit, co má dělat během přeměny, na co si dávat pozor a pak už ho pustila k nástupišti.

Sotva Draco prošel přepážkou, vyskočila na něj Pansy, která ho pevně objala a nevypadalo to, že se ho jen tak pustí.

„Ahoj Pans," pozdravil ji a objal ji nazpět.

Ani si přes všechnu tu sebelítost neuvědomil, jak mu dívka, která mu dřív byla nejlepší kamarádkou a nyní tou nejlepší přítelkyní chyběla.

Miloval jí tak moc, že už mnohokrát uvažoval, že se s ní pro její vlastní bezpečí rozejde.

Zatím to stále neudělal, nevěděl jak.

„To byly ale dlouhé prázdniny," povzdechla si Pansy a pustila ho. „Nemohla jsem se tě dočkat.“

Draco se jen pokřiveně usmál a vyrazil k vlaku s Pansy vedle sebe.

To měl na Pansy nejradši.

Ač se jako každá holka ráda přitulila, ráda se nechala brát za ruku a měla ráda, když se k ní přistupovalo jako k něčemu cennému, nebylo to něco, co by vyžadovala a bez čeho by se neobešla a Draco jí za to byl nesmírně vděčný.

I když Pansy miloval, nebyl zrovna ten typ člověka, co by napochodoval do místnosti ruku v ruce s onou slečnou a jednoduše se s ní líbal před zraky všech.

To nikdy nezkoušel a už si byl jistý, že to není nic pro něj.

Navíc polibky, ty něžné polibky, které by Pansy určitě ocenila víc, ty nikdy nepatřily mezi jeho silné stránky.

Jeho silnou stránkou byl úplně jiný typ polibků.

Těch hříšnějších.

„Čau Draco," pozdravil Theodore Nott blonďáka mířícího k němu.

„A já jsem vzduch?“ ušklíbla se Pansy.

„Samozřejmě že ne," usmál se Theo a objal černovlásku. „Ahoj."

„Ahoj," usmála se a objala ho nazpět.

„Stačí, stačí, stačí," řekl příchozí Blaise a přitáhl si Pansy k sobě do objetí.

„Ahoj Blaisi," zasmála se černovláska.

„Ahoj zmijko. Moc ti to sluší," ušklíbl se Blaise.

„Já vím," odkývala mu to Pansy. „Jdeme si sednout, na nikoho už nečekáme," řekla, když se k nim připojili i Crabbe a Goyle, kteří byli poslední dva týdny prázdnin u sebe.

Onen vztah, který mezi nimi vznikl během minulého ročníku, jim zřejmě klapal.

***

Draco se zahihňal, natáhl se přes dvě sedadla a spočinul s hlavou v Pansyně klíně.

Černovláska se usmála a začala mu dávat plavé vlasy z čela, zatímco se pyšně se rozhlížela.

Moc dobře si uvědomovala, že jiné holky by daly cokoliv, aby mohly být na jejím místě.

Problém byl ten, že svoje místo by nikomu nedala.

„Tak povídej, Zabini!" ozval se Draco. „Co Křiklan chtěl?

„Jenom se snažil vlichotit do přízně lidem s dobrými kontakty," odpověděl Zabini a dál koukal na Goyla. „Ne že by jich našel nějak moc."

Jeho informace Draca zjevně nepotěšila.

Taky měl dobré kontakty.

„Koho ještě pozval?“ chtěl vědět.

„McLaggena z Nebelvíru," odpověděl Zabini.

„No jasně, jeho strejda je velké zvíře na ministerstvu," přikývl Draco.

„...pak ještě nějakého Belbyho z Havraspáru..."

„To snad ne!" užasla Pansy. „Vždyť je to trouba."

„...Longbottoma, Pottera a tu Weasleyovic holku," dokončil svůj výčet Blaise.

Draco se náhle posadil a jemně odstrčil Pansyinu ruku.

„On pozval Longbottoma?"

„No, asi ho musel pozvat, když tam byl," zabručel lhostejně Blaise.

„Co může Křiklana zajímat zrovna na Longbottomovi?“

Zabini pokrčil rameny.

„Pottera, proslulého Pottera ano, samozřejmě se chtěl podívat na Vyvoleného," ušklíbl se, „Weasleyovic holka? Co je na ní tak zvláštního?"

„Spoustě kluků se líbí," poznamenala Pansy a koutkem oka sledovala Dracovu reakci.

Žárlivka, pousmál se Draco pro sebe.

„Ty si přece taky myslíš, že je hezká, že ano, Blaisi, a všichni víme, jak vysoké máš nároky."

„Na takovou špinavou mrňavou krvezrádkyni bych nesáhl, i kdyby vypadala bůhvíjak," prohlásil chladně Blaise a Pansy se zatvářila docela potěšeně.

Draco jí znovu položil hlavu do klína a dovolil jí, aby ho hladila po vlasech. „No," utrousil, „Křiklan má politováníhodný vkus. Možná už trochu senilní. Škoda, otec vždycky říkal, že svého času to byl dobrý kouzelník, a sám býval něco jako jeho oblíbenec. Nejspíš Křiklanovi nikdo neřekl, že jsem ve vlaku i já, protože jinak by -"

„Na tvém místě bych na pozvání nesázel," zavrtěl hlavou Zabini. „Jen co jsem přišel, začal se mě vyptávat na Nottova otce. Bývali spolu zřejmě zadobře, když ale slyšel, že Notta chytili na ministerstvu, zjevně ho to nepotěšilo a Nott taky pozvání nedostal, že? Řekl bych, že o Smrtijedy Křiklan zájem nemá."

Blonďák se zatvářil popuzeně, přinutil se však nevesele se uchechtnout.

„No a? Je mi úplně jedno, o co má Křiklan zájem. Co je vlastně zač, když se to vezme kolem a kolem? Prostě obyčejný, pitomý učitel." Po svých slovech okázale zívl. „Chci říct, že příští rok možná vůbec v Bradavicích nebudu, tak proč by mi mělo záležet na tom, jestli se líbím nebo nelíbím nějaké tlusté, staré, ztracené existenci?"

„Jak to myslíš, že příští rok možná vůbec v Bradavicích nebudeš?" zeptala se rozhořčeně Pansy a okamžitě mu přestala vískat vlasy.

„Znáš to, člověk nikdy neví," zahučel Malfoy a nepatrně se samolibě pousmál. „Je možné, že - no... že mě čeká něco lepšího a důležitějšího."

Ovšemže to řekl, aby drobet zazářil, ale úkol, který dostal, se mu rozhodně plnit nechtěl.

Crabbe a Goyle na Malfoye zaraženě civěli zjevně až doteď o jeho záměru věnovat se lepším a důležitějším věcem neměli sebemenší tušení.

Dokonce ani Zabini se neubránil zvědavosti.

Pansy znovu začala pomalými pohyby přejíždět Dracovi po vlasech, tvářila se však naprosto užasle.

„Tím myslíš... Jeho?"

Draco pokrčil rameny.

„Matka by chtěla, abych školu dokončil, já osobně to ale v dnešní době nepovažuju za důležité. Totiž, jen se nad tím zamyslete... až se Pán zla ujme moci, bude se snad ptát, kolik má kdo NKÚ nebo jestli složil OVCE? Jasně že ne... Bude se zajímat o to, jak mu kdo posloužil a jakou mu kdo prokázal oddanost."

„A myslíš, že zrovna ty pro něj dokážeš něco udělat?" otázal se jedovatě Blaise. „Je ti šestnáct a ještě ani nemáš plnou kvalifikaci."

„Vždyť o tom právě mluvím, ne? Třeba mu nezáleží na tom, jakou mám kvalifikaci. Třeba ode mně chce něco, na co není žádná kvalifikace zapotřebí," opáčil klidně Draco.

Crabbe i Goyle seděli, drželi se za ruce a zírali na něj s ústy tak otevřenými dokořán, že se podobali chrličům.

Pansy na něj shlížela, jako by ještě v životě neviděla nic úžasnějšího.

„Už vidím Bradavice," ukončil debatu Draco, který si zjevně vychutnával, jak mocně svým sdělením zapůsobil, a ukázal ven potemnělým oknem. „Měli bychom si obléct hábity.“

Když Goyle sundával kufr, zahlédl blonďák něco jako kus nohavice a zaslechl, jak kdosi vyjekl, zapíchnul oči na ono místo.

Pak hlavu sklonil a začal si jako ostatní oblékat hábit a přehodil přes sebe cestovní plášť.

Byl zbrusu nový a zatraceně těžký, ale taky byl světlý a to se hodilo.

Vlak sebou ještě naposledy škubl a zastavil docela. Goyle otevřel dveře, chytil Crabba za ruku a neurvale se vmáčkl mezi skupinku studenti druhého ročníku a pěstmi si klestil cestu, zatímco Zabini šel za nimi.

„Tak běž," vyzval Malfoy Pansy, která k němu natahovala ruku, jako by doufala, že ji za ni vezme, jako vzal Goyle Crabba. „Ještě se potřebuji na něco podívat."

Pansy tedy s povzdechem vyšla z kupé a uvnitř zůstal už jen Draco Malfoy a člověk, který ho špehoval, jak zřejmě usoudil.

Chodbičkou proudili studenti a vystupovali na neosvětlené nástupiště.

Malfoy přešel ke dveřím kupé a spustil žaluzie, aby kolemjdoucí nemohli nahlédnout z chodbičky dovnitř. Pak se sklonil ke svému kufru a znovu ho otevřel.

„Petrificus totalus!"

Malfoy bez varování namířil hůlkou na místo na zavazadla a v tu ránu člověka ochromil.

Jako ve zpomaleném filmu vypadl Harry Potter ze zavazadlového prostoru a s mučivě bolestivým nárazem, pod nímž se otřásla celá podlaha, dopadl k Dracovým nohám. Neviditelný plášť mu zůstal ležet pod tělem, i na zemi směšně zkrouceným, kolena měl přitažená k bradě.

„To jsem si myslel," vydechl Draco vítězoslavně. „Zaslechl jsem tě, když tě Goylův kufr praštil. A předtím jsem měl dojem, že vidím, jak se vzduchem mihlo něco bílého, když se Zabini vrátil..." Na okamžik utkvěl pohledem na Harryho teniskách. „Předpokládám, že to tys držel dveře, když vcházel do kupé?"

Chviličku si Harryho zamyšleně prohlížel.

„Neslyšels nic, na čem by mi záleželo, Pottere," řekl. A měl pravdu. Teď už na ničem nezáleželo, jediné podstatné bylo to, že on byl vlkodlak, nebyl člověk, to bylo jediné, na čem záleželo. A to Potter co? Neslyšel. „Když už tě tady ale takhle mám..."

Surově dupl Potterovi do obličeje, až mu křuplo v nose začala se mu po obličeji rozlévat krev.

„To máš za otce. A teď, hmm...." Vytáhl Harrymu zpod ochromeného těla neviditelný plášť a přehodil ho přes něj.

„Počítám, že tě nenajdou dřív, než se vlak vrátí do Londýna," řekl tiše. „Tak na viděnou, Pottere... nebo taky ne."

Pečlivě si vyměřil krok, aby Harrymu přišlápl prsty, a vyšel z kupé.

Vítej u nové kapitoly! 🥰
Vím, že to je zatím nuda, ale přísahám, že se nám to ve středu rozejde. 😁
Doufám, že se ti kapitolka líbila a brzy zase ahoj! ❤️
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛