Nový rok, nová stránka, nová kapitola.

To určitě, ušklíbl se pro sebe Draco.

„Grangerová!“ zvolal blonďák nadšeně, když potkal svou nejlepší kamarádku, která akorát vstoupila do bran Bradavic a okouzleně se rozhlížela kolem.

Tedy bývalou nejlepší kamarádku jak se zdálo. 

„Nevšímejte si ho," zašeptala Hermiona a šla s Ginny a jejími kamarádkami dál.

Ron ani Harry už se do Bradavic nevrátili a bohužel nebyli jediní.

Tak ještě že tu byli Dean a Seamus.

„Kam tak spěcháš?“ ušklíbl se Seamus.

„Ale," mávla rukou a pokračovala v cestě.

„Ale," zvedl Dean obočí a mávl rukou.

„Grangerová!“ ozval se slabý hlásek silnější dívky, která se hnala za Hermionou.

„Ale?“ zasmál se Seamus, který ji viděl.

„Ano, Milicent?“ usmála se Hermiona až přehnaně sladce, neboť ji opravdu štvalo, jak se na ní celá škola začala soustředit a všichni se k ní chovali jako k nějaké celebritě, div, že se s ní nikdo nechtěl vyfotit.

Ale podpis už dala několika - ještě nezařazeným - prvákům.

„Potřebuji ženskou radu. Tedy ohledně kluků,“ sdělila jí, zatímco se primuska posadila. 

„Určitě se do tebe někdo zamiloval, Milicent," ujistila ji členka Zlatého tria.

„Ale to jsem nepotřebovala vědět. Jde mi o Gregoryho,“ zašeptala.

„Promiň, o koho ti jde?“ zeptala se.

„Gregoryho Goyla,“ řekla.

„Ó, on se jmenuje Gregory?“ divila se Hermiona a Dean a Seamus, kteří seděli naproti ní, dostali záchvat smíchu

„No to je jedno," mávla Milicent rukou a posadila se k nebelvírskému stolu, jakoby ani nebyla Zmijozelka. „Jistě víš, že dva roky a...vlastně dva roky přesně chodil s Crabbem,“ řekla, „jenže předtím dělal kukadla na mě, takže jsem se chtěla zeptat, nemyslíš, že teď by mohl mít zase zájem?“

„Oni spolu přesně dva roky?“

„Jo, na 2. května měli výročí,“ prohodila Zmijozelka jakoby nic a nabrala si salátu, „nevíš, kolik to má kalorií?“

„120.“

„Tak jo," povzechla si.

„Ty hubneš?" vyvalila Hermiona oči.

„Už dlouho," přikývla pyšně. „Od loňska.“

„To je hrozný," vydechla tmavovláska. „Na výročí...“

„No jo," pokrčila rameny a dala si do úst salát.

„To je hrozný,“ zopakovala Hermiona a schovala obličej do dlaní.

„Ale řekni mi, co mám dělat s tím Gregorym? Myslíš, že mě chce?“

„Má to teď těžký. Začni se s ním kamarádit a určitě to bude v pohodě," vypadlo z letošní primusky.

„To bude ale ošklivé.“

„Je to moje osobní zkušenost.“

„A jak to dopadlo?“ zajímala se Milicent.

„Nejsme spolu," pokrčila rameny, „ale šlo o blbé načasování, jinak... strategie to byla dobrá.“

„Grangerová má totiž dokonalou strategii na všechno," přikývla Pansy a posadila se vedle Hermiony, kterou objal kolem ramen, než si začala nabírat oběd, který by do ní Dean a Seamus nikdy neřekli, skoro polovinu pečeného kuřete, hned několik naběraček rýže a půl hrnce omáčky.

„To už je snad vtip, ne?“ vyvalila Hermiona oči, když se Pansy pustila do jídla.

„Ale vůbec ne, ale když už teď můžeme být kámošky veřejně a nemusíme se schovávat nahoře na Astronomický věži, musím toho přece náležitě využít.“

„A to toho začínají využívat všichni ze Zmijozelu?“ zděsila se Hermiona, když viděla, jak si to k nebelvírskému stolu šine Theo, Zabini a za nimi Malfoy.

Jakmile zahlédla knihomolka onoho blonďatého mladého muže, okamžitě se zvedla a okamžitě si přisedla k prvákům.

„Na co si to vy zmijozelští hrajete?“ otočila se na ně Ginny.

„Na co bysme si hráli?“

„Do teď jste jí nesnášeli a teď se chcete kamarádit? Běžte si laskavě po svých," zamračila se zrzka.

„Válka všechny změnila, zrzko," ušklíbla se Pansy a zaťukala Milicent na rameno, „jdeme," zavelela.

„Dobrej nápad," přikývla Milicent a vzdálila se od Pansyny lákavé večeře.

„Kam šly?“ zamračil se Theo a přisedla si k nim.

„Už i ty?“ vyvalila Ginny oči, ale pak zakroutila hlavou, „ty jsi vítán, Theodore, ale Zabini se snažil zabít Harryho a Malfoyi, ty? Jak se sem vůbec opovažuješ přijít?!“ vyjela.

„Jak já se opovažuju? Zeptej se svojí dokonalý kamarádky Grangerový, proč mě ignoruje, já bych jí totiž moc rád něco řek.“

„Na to nemáš právo,“ zamračila se.

„Moje práva,“ začal, „se sice s koncem války dost zkrouhla, ale ne o to, abych se nemoh' Grangerový na něco zeptat. A navíc, zrzko, jsem primus, můžu ti strhnout body hned na začátku roku.“

„Draco,“ napomenul ho Theo, „neděs se, Ginny, naštěstí jsem primus já,“ ujistil ji. „Ale tady jelito se stalo přes noc prefektem, no neptej se proč," mávl rukou.

„On že je prefekt?“

„Zíráš, co?“ ušklíbl se blonďák.

„Zírám," přikývla zrzečka, „tak vypadni, prefekte, máš přivítat prváky a pak je zavést do zmijozelských končin. Takže padej.“

„To má pravdu, Draco," přikývl Theo s úšklebkem, „všiml jsem si, že má kolegyně Grangerová je hodlá taky doprovodit.“

„Prosim, nedělej z ní nic extra," protočil Draco oči, ale to jen aby se na něj nepřišlo, popravdě by mu teď nejradši jednu vrazil.

„Ale ona je něco extra," ušklíbl se Blaise.

„Máš Pansy,“ napomenul ho blonďák.

„Theodor Daphne.“

„To jsi dva roky pozadu," broukl nešťastně tmavovlasý mladý muž a opustil jejich společnost.

„Co mu je? No tak se rozešel s holkou.“

„Nepamatuješ na to jejich navždycky? Já si myslím, že ho to mohlo docela zlomit," řekl pan Malfoy a sám přitom myslel na to, jak mu Grangerová zlomila srdce.

Jak mu slíbila, že pro něj přejde, že ho na druhou stranu nepustí a pak se jenom koukala vyčítavým pohledem na to, jak odchází a nesnažila se ho zastavit.

A přitom by stačilo říct jen jedno slovo, pouhopouhé zůstaň.

A ani za to jí nestál.

Zamračil se a opustil společnost nebelvírů, což se jeho kamarádovi Zabinimu poměrně líbilo.

„Čau zrzko,“ řekl a zakmitala obočím.

„Nazdar," protočila Ginny oči.

Draco se zatím uzavřel do vlastních myšlenek.

To, co ho drželo během války od psychického zhroucení byla právě myšlenka na ni.

Na Hermionu.

Byla to právě ona.

Nikdo jiný, jenom ta pitomá knihomolka, která s ním kdysi trávila každý úplněk.

Letošní zářijový úplněk měl být až za dva týdny, ale už teď hořel nedočkavostí, zda přijde, nebo ho v tom nechá samotného.

A z celého srdce doufal, že přijde.

Jenže zatím ho okázale ignorovala a on pomalu přestával věřit, že přijde.

A s každým dnem tomu věřil méně.

Na hodinách si sedla do zadní lavice a do jiné uličky, než seděl Draco. 

Když neseděli, stála vždy na druhém konci místnosti.

Když šli po chodbách, obešla jej obloukem.

Když na ni promluvil, dělala, že neslyší.

Ale jednoho dne, pro její smůlu a jeho štěstí, přišla schůzka primusů a prefektů a to už se mu vyhýbat nemohla.

Zdravíčko. 😃
Dnešní kapitolka byla delší a doufám, že i lepší než ty předchozí. 😅
Budu ráda za názory. 🥰
Deni ❤️