„To myslíš vážně? Pozveš mě k sobě na pokoj a v klidu si tam žereš ksicht s Pansy?! A to i když víš, co pro mě právě teď znamenáš!“

„Jak jsem měl vědět, že doopravdy přijdeš?“

„Nechoď mi na oči, Malfoyi, nesnáším tě!“ zakřičela na celý Zmijozel.

„Hej!“ zavolal za ní Draco a popošel k ní blíž. „Měla bys něco vědět.“

To už vylezlo z ložnic o něco víc studentů a Hermiona byla až překvapená, kolik mrzimorských a havraspárských studentů a studentek to táhne se zmijozelskými, každopádně jí přišlo, že je tu snad čtvrtka lidí z jejího ročníku, snad polovina lidí z Ginnyina ročníku a byla si jistá, že zahlédla i nějaké kluky ze čtvrťáku a holky ze třetího ročníku.

A tihle všichni koukali na to, jak vlastně sama neví, co chce.

„Já si to přečtu," zamračila se brunetka, ale Draco jí vzal za loket, čímž ji zastavil.

„Tohle nevyčteš v knížkách, ty huso hloupatá," řekl, při čemž se hned několik diváků zasmálo.

„No tak povídej," pobídla jej a vyškubla svou ruku z jeho sevření.

„Já tě asi miluju, Grangerová,“ zašeptal, při čemž několik studentů, kteří stáli poblíž nevěřícně otevřeli ústa, nebo s lehkým úsměvem pokývali hlavou a několik mladých slečen se zatvářilo tak, jako se tvářila Hermiona, kdykoliv viděla Rona s Levandulí.

„Co prosím?“

„Že tě miluju," zopakoval, načež proběhla stejná reakce i u studentů v zadních řadách, ovšem s tím, že tam projela naprostá vlna vzrušení, překvapené výkřiky a u některých dívek i chlapců také zasněné výdechy.

Několik párů očí se najednou nebezpečně zalesklo.

„Proč?“ zeptala se Hermiona.

„Protože...jsi hezká, milá, hodná, chytrá a skvělá holka, držíš vždycky při mně a já...já tě miluju," řekl.

„Draco...tohle není láska. To je touha a obdiv. Tobě chybí to, někoho milovat, protože už nemáš Pansy tak, jak bys chtěl. Ale Draco, nemůžeš se zamilovat do někoho, jako jsem já. Jsem jen někdo, kdo s tebou byl, když ti bylo nejhůř. Přišla jsem v dobrou chvíli, kdybych přišla dřív nebo později, nesnášel bys mě tak, jako tomu bylo dřív. A mně je to fakt líto, Draco. Je mi to líto, protože tě sama strašně moc miluju, ale vím něco, co možná nevíš ani ty sám. Miluješ Pansy. Pořád. A nepřestaneš nikdy, protože každýmu z nás zůstává v srdci místo na první lásku. A tvoje první láska je pořád s tebou, nezapomeneš na ní. Čeká, chce tě, já chci, abys byl s ní. Tak běž, já jdu taky," pousmála se, aby se jí podařilo udržet slzy.

„Grangerová, ty...ty vole!“

„Teď mi budeš nadávat? Super, ale já se tentokrát nepřidám, nashle!“

„Grangerová!“

„Běž za Pansy, Malfoyi," nařídila mu, „stejně mě necháš samotnou, tak k čemu by bylo to, kdybych ti teď dala šanci, no řekni. Sám jsi to říkal, to s tím, co nemůžu říct. Stejně by to bylo jen na chvíli, pak by to skončilo a bolelo by to daleko víc, než to bolí teď. Tak na to kašli a buď s někým, s kým to má smysl, s kým můžeš být od teď až do konce. Protože já nejsem pravá kámoška, se mnou to nebude.“

„Ale já chci, aby to bylo s tebou.“

„Věř mi, na poslední chvíli se to stejně celý otočí a bude to k ničemu. Nebo si to později rozmyslíš, nebo to nedáme. A budem nešťastný oba. Teď možná taky, ale ne tolik," řekla tiše a zeď před ní se otevřela.

„Hermiono, jestli teď odejdeš," začal s pohledem, který nebelvírce málem rozdrásal srdce, když jej viděla, proto se zase otočila, „tak odejdeš na furt. Odejdeš z mýho pekelnýho života a nic už nebude jak dřív.“

„Tak ať," pokrčila rameny, „mohl sis tuhle lítost ušetřit, kdyby sis včas rozmyslel, co chceš.“

„Já jsem si to rozmýšlel. A Merlin je mi svědkem, že fakt dlouho. Ale musí na to být dva. Takže tohle jsi rozhodla ty.“

„Možná," připustila, „ale já vím, co dělám.“

„Fajn. A kdyby tady nebyla ta banda čumilů," rozmáchl rukama, aby tak poukázal na celé obsazenstvo, které dělalo, jakoby najednou vůbec neexistovalo. „A kdyby nebylo toho monstra," povzdechl si, „měla bys na to jinej názor? Byla by od tebe jiná odpověď?“

„Draco," usmála se brunetka, „kdyby nebylo Pansy a kdyby nebylo Rona, byla by moje odpověď jiná. Ale ona je nedílnou součástí tebe samého, nemůžu chtít, aby zmizela, ani to nechci. Tak zmizím já.“

„Taky vím, že budeš milovat Weasleyho. Že nikdy nebudu ten první, ani ten důležitější a stejně do toho chci jít, ať to stojí, co to stojí.“

„Mrzí mě to," zašeptala, při čemž věnovala Dracovi poslední pohled a opustila zmijozelskou společenskou místnost, ze které se jako lusknutím prstů stalo slzavé údolí.

Chlapci se snažili utěšit svá děvčata a ti, kteří neměli koho na utěšování, se pobaveně šklebili.

Některé dámy se tvářily značně potěšeně, ale na druhou stranu se velmi potěšeně tvářil i párek silnějších chlapců, Crabbe a Goyle.

Ti se konečně po tak dlouhé pauze opět vložili do líbání.

A Draco?

Ten se zamračil a vyběhl na chodbu.

Tam se chvíli zastavil a když zjistil, že je tam sám, rozběhl se do Nebelvíru.

Naštěstí Grangerová nedošla moc daleko, byla zrovna na schodech ze sklepení a stírala si slzy, které tekly z jejích tmavých očí.

„Co ty tu děláš?“

„Ty sis myslela, že se mě zbavíš jen tak? Do pekla, Grangerová," usmál se a setřel jí slzu z lícní kosti, „měl bych ti už konečně začít rozmazávt rtěnku a ne řasenku," ušklíbl se, při čemž se chopil svými rty těch jejích a ona začala bez protestů spolupracovat.

Byla to znovu ta chvíle, kdy všechno kolem nich zmizelo, kdy ani jednoho nic nedrželo při zemi a jejich jediným přáním bylo, aby to trvalo navždy.

„Ty," pousmál se, „teď jdeš se mnou,“ nařídil jí, chytl ji za ruku a vedl zpět do Zmijozelu.

Tam už bylo poměrně prázdno, a tak se nijak nevzrušovali a šli do Dracovy ložnice, kde bylo úplně prázdno.

Theo byl u Daphne, Blaise zmizel kdo ví kam a Crabbe s Goylem byli už jistě v kuchyni.

A tak jim nic nebránilo.

Jakmile Draco zavřel a zamkl dveře, chopil se jejích plných rtů.

„Bylo zapotřebí to divadýlko?“

„Nebylo to divadýlko," zavrtěla hlavou, při čemž se blonďák opřel o její čelo.

„Tak tohle si myslíš? Že spolu nebudem?“

„Můžeme si navzájem vyhovět. Co takhle vztah na jednu noc?“ navrhla, při čemž se Draco smutně pousmál.

„Nemyslím si, že si můžeme dovolit delší," řekl.

„Tak ať ta jedna noc stojí za to, ne?“ usmála se nebelvírka.

„Nebojíš se?“

„Ani trochu. Čeho taky?“

„Míval jsem skvělý tělo...teď je to pryč. Je to samej škrábanec a jizva...barvu mám celou šedou. Neděsí tě to?“

„To brzo zjistíme," usmála se brunetka a pomohla mu z košile.

Měl pravdu.

Jeho tělo byla samá jizva a na šedivé kůži měl několik strupů. Ale neodradilo jí to, nechápala, co by ji na tom mělo odpuzovat.

S úsměvem se znovu chopila Dracových rtů, na které jej líbala, zatímco on jí poslepu rozepínal sukni a pomáhal jí z trička.

Ne nijak rychle, oba dva si vychutnávali každý okamžik, ať už to byl jeden jediný polibek.

Pomalu, leč vášnivě zkoumali svá těla a svět kolem jakoby neexistoval.

Až po několika dlouhých minutách nechal Draco Hermionu pomalu docouvat k jeho posteli, sám sáhl do nočního stolku, vylovil z něj kondom, který si nasadil a potom už pomalu zajel svým mužstvím do Hermiony.

Ta slastně vydechla a začala mu pánví vyrážet naproti.

Vystřídali ještě několik dalších poloh, vyměnili si ještě spoustu polibků a užili si krásnou noc, proto byli oba smíření, když Hermiona později ráno opustila zmijozelskou kolej se slovy: „Děkuju za všechno, Draco.“

Neděste se, prosím, přísahám, že to není konec. 😂
Jen jsem si říkala, že by byla sranda to trochu zamotat, takže motám. 😜
Nicméně doufám, že jste i tak spokojení a kapitolka se vám líbila. ❤️
Vaše Déňa ❤️💚💙💛