„Draco?“ zašeptala tiše v jedenáct hodin v poledne, když se Draco začal vrtět.

„Grangerová?“

„Díky Merlinovi, jsi v pořádku,“ vydechla úlevou.

„Co se stalo?“ zachraptil Draco.

„Použila jsem na tebe takových kouzel...nevěděla jsem, jestli budeš v pořádku, nechtěla jsem ti ublížit, ale ty bys ublížil mně," řekla provinile.

„Grangerko, Grangerko, Grangerko," povzdechl si, „víš snad, že ty mě můžeš zraňovat a ubližovat mi, jak se ti zlíbí, ne?“ ušklíbl se.

„Draco, ty vole," zasmála a lehce do něj strčila, „fakt seš to ty, děkuju mockrát, nebesa.“

„Co je, no tak se fakt nic moc nestalo, asi vánoční dárek," vyplázl na ní jazyk.

„Další vánoční dárek, tak díky, teď se fakt stydím za ten svůj," zamračila se a hlavou kývla na perníčky a kakao, které mu brzy ráno na rychlo udělala.

„Vánoční dárek v podobě jídla?“ uchechtl se, „to je pozorný," prohlásil a hladově se natáhl po oných dobrotách.

„Kam se podělo to tvoje povlkodlačí ‚umírám, nemůžu se ani hnout, pomozte mi někdo, nemůžu ani jíst, ani spát!“ napodobila ho.

„Hele, sklapni, jo?“

„Jak to, že ti dneska nic není?“ zeptala se.

„Copak já vím? Asi mi vesmír nadělil dárek v podobě bezstarostných Vánoc," pokrčil rameny, zatímco pil kakao.

„Bezstarostných," odfrkla si, „tak já si myslím, že bych jeden úplněk mohla mít pokoj a on si nakráčí do mudlovskýho světa a promění se mi přímo u baráku, to jsou mi ale bezstarostné Vánoce.“

„Ale nikdo ti neříkal, že si máš o mě dělat starosti, nebo se mnou trávit každou přeměnu," pousmál se, „děláš to dobrovolně, záleží ti na mně, Grangerová.“

„Záleží mi na tobě?“ ušklíbla se, ale vzápětí se upřímně usmála. „Jasně, záleží a sakra moc, zmije jedna jedovatá.“

„To sedí, když jsi mi upekla hadí perníčky," rozesmál se a vzápětí vyvalil oči a zatvářil se absolutně vyděšeně, „není v tom jed, že ne?“

„Pitomče," rozesmála a Draco se k ní přidal.

„Kde máš vůbec rodiče?“

„V práci.“

„Nejsou Vánoce?“

„To jsou, ale oni jsou toho názoru, že lidi potřebují pomáhat i o svátcích, takže...pracují dopoledne.“

„Tak už víme, že Grangerová je magor po svých rodičích," poznamenal.

„No a co? Náhodou, když jsem byla menší a byla jsem ještě obyčejná mudla, tak mě brávali s sebou a byl můj sen, abych mohla taky pracovat jako zubařka. Nejlépe jako ortodontistka, chtěla jsem dělat rovnátka...no, teď spíš musím vymýšlet, co budu dělat v kouzelnickém světě, pomalu se mě to taky týká,“ připustila.

„Podívej, ať budeš dělat cokoliv, věřím, že ty zrovna ty v tom budeš nejlepší. Lepší než jakejkoliv čistokrevnej, lepší než já. To jsi už teď,“ řekl a povzbudivě stiskl její ruku.

„To si myslíš?“

„Vždyť já na tebe žárlil, chápeš to, Hermi? Ty jsi byla od začátku lepší než já a já jsem se moh' snažit sebevíc, ale vždyckys mě předehnala. A tenkrát jsem tě za to nesnášel, ale víš, jak jsem poznal, že jsi moje kámoška? Nebo že tě za ní aspoň považuju? Protože ti to přeju. Přeju ti všechny ty úspěchy a chci s tebou řešit i neúspěchy, protože jsi moje nejlepší kamarádka. A tak to je a tak to bude, rozumíš?“

Hermiona na něj jen hleděla. Byla naprosto dojatá a bylo jí do pláče, když se jí svýma modrýma očima vpíjel do jejích.

„Rozumíš?“ zopakoval svou otázku.

„Rozumím," zašeptala a začala plakat.

„Bože nebul," zasmál se a vtáhl ji k sobě do objetí. „Máš ty vůbec tušení, jak těžký pro mě bylo to přiznat? A ty budeš brečet dojetím, to svět ještě neviděl," brblal, čímž knihomolku rozesmál. „Ty seš prostě marná, Grangerová, co?“ usmál se.

„Naprosto,“ ujistila jej a položila si hlavu na jeho hruď.

„Tak breč, ať už se můžu najíst," vydechl mladý vlkodlak a vyslal toužebný pohled k perníčkům, jež byly vzdáleny dva metry od něj u nohou Hermioniny postele, ve které ležel.

„Ty fakt neumíš utěšovat ani tu, kterou sám rozbrečíš!“

„Já dělám škodu, kamarádi tý holky to pak napravujou, mně se to už netýká. A nikdo z mých přátel ještě nepotřeboval nijak napravit, to přišlo až s tebou, tak se nediv, že nevím, co s tebou.“

„Tss,“ usmála se Hermiona a posadila se, „tak si běž za svýma perníčkama, no šup, běž si.“

„No taky že jdu," ujistil ji blonďatý muž a natáhl se pro tácek.

„Ty seš takovej žrout," zakroutila nad tím nevěřícně hlavou.

„To o mně ještě nikdo neřekl," zamumlal s plnou pusou.

„No tak to se divím, protože ty vidíš jídlo a prostě žereš,“ prohlásila a protočila oční bulvy vzhůru, když do sebe Draco soukal další perníček ve tvaru hada, ač se mu do úst už nic nevešlo a nadrobil jí do postele. „Že se nestydíš, ty jedno prase vlkodlačí," zamračila se.

„Já i dm flkodlký pfache," prohlásil s plnými ústy a Hermiona se pousmála.

„Připomínáš mi Rona, taky jí tak nezpůsobně.“

A to Draca donutilo na chvíli přestat žvýkat.

Pak ale pokrčil rameny, když došel k závěru, že je mu to vlastně úplně volný, ale vzápětí se málem zardousil a kdyby nebylo Hermiony, která k němu hbitě přeskočila a začala mu bušit do zad, málem by na onom místě skončil jeho život.

A ač to bylo jeho snem, zemřít v posteli s krásnou dívkou, zatímco bude obklopen horou jídla a pití, doufal, že zemře s úplně jinou myšlenkou.

„Co děláš, ty idiote," zanadávala si Hermiona, když bylo nebezpečí zažehnáno a ona ho ještě jednou praštila do zad a daleko silněji, než bylo vůbec nutné.

„Já jsem měl jen extrémně děsivou myšlenku," vydechl.

„A smím se zeptat, jaká myšlenka ti měla ukončit život?“

„Když tu byl Weasley a stal se ten incident s nápojem lásky...prosím, řekni mi, že to nebylo v týhle posteli," zaprosil a pěkně moc doufal v odpověď o těch dvou písmenech, která tvořila záporné slovo.

„Jo," pousmála se kapku nervózně, „bylo to v týhle posteli," zachichotala se a s pobaveným úšklebkem sledovala, jak se Draco urychleně souká z postele a vzápětí dostala naprostý záchvat smíchu, když padl jako zastřelený k zemi, neboť byl z včerejší přeměny natolik zesláblý, že se neudržel na nohou.

„To je fakt nádhera, smát se cizímu neštěstí,“ zamračil se blonďák a začal se sápat na stůl.

„Ach bože, pojď sem, já ti pomůžu zpátky do postele. Byla milionkrát povlečená a vypraná, neboj," smála se nebelvírka.

„Ne," zavrtěl Draco hlavou a ukázal na postel, „tam už nelezu. Ustala bys mi prosím na stole?“

„No, když nad tím tak přemýšlím," začala Hermiona a šlehla po něm ďábelským pohledem, „tak se to odehrávalo po celým pokoji.“

Dracovi trvalo necelou půl vteřinu, než si uvědomil, co mu právě sdělila a následně hlasitě vykřikl.

„Co se děje broučku?“ vřítila se do pokoje paní Grangerová a zastavila se, když viděla, jak Draco s křikem leží u stolu a Hermionu, která u něj seděla a s pobaveným úšklebkem ho sledovala.
„Neříkala jsi, že budeme mít návštěvu," řekla po chvilce ticha.

„Já jsem ho nečekala, ráno se tu objevil sám," vysvětlila Hermiona.

„Budeš určitě Draco, že?“

„Znáte mě?“

„No jistě, Hermiona říkala, že si spolu rozumíte," pousmála se paní Grangerová. „Netušila jsem, že jste se až tak spřátelili.“

„No jo, celej Draco, samý překvapení," zazubila se Hermiona.

„No to určitě," ušklíbl se blonďák.

„Jedli jste něco?“

„Jo," přikývla brunetka.

„Že se vůbec ptám," usmála se její maminka. „Tak se bavte, já pojedu ještě do ordinace, to byste nevěřili, kolik lidí si dokáže o Vánocích zřídit zuby. Vrátíme se ve tři.“

„A co tu vůbec děláš?“

„Zapomněla jsem si léky a přijela jsem si tě sem zkontrolovat," usmála se.

„Aha.“

„Tak se mějte, já pospíchám, čeká na mě pacient. Už jsem ti o něm říkala, ten jak mu říkáme pán prstenů," zasmála se paní Grangerová.

„Tak to si to užij," rozesmála se Hermiona, rozloučila se s maminkou, která zavřela dveře a když Draco slyšel, že se zavřely i dveře dole, dal se do smíchu a Hermiona s ním: „No co, tak jsem jim prostě neřekla, že se nesnášíme, ale že se kamarádíme, no a co?“

„Tvoje matka tě přistihla v pokoji s klukem a jediný, co ti na to řekne je: ‚Nečekala jsem, že budeme mít návštěvu?“

„No a? Já se vždycky víc bavila s klukama. Kvůli tomu jsem byla vždycky za děvku," pokrčila s naprostým klidem rameny.

„A to ty nejsi?“ ušklíbl se.

„Náhodou," protáhla, „asi se ze mě stane, jestli se budu dál bavit s tebou, děvkaři," zakmitala obočím nahoru a dolů, při čemž se oba dva dali opět do smíchu.

Pohodové Vánoce mimo Bradavice.

A měly to být poslední dny, kdy si užívali jako normální kamarádi, které nechtěl nikdo rozdělit.

Brzy je však měla čekat velká překážka.

Velmi, velmi brzy a přitom až za takovou dobu...

Ahoj ahoj. 😁
Dneska jsem čekala, kdy se mi mobil vybije na 23 procent, kreativní, ne? 😂
Názory? 🥰