Malfoyovi - tedy ti volní - se rozhodli, že půjdou na Příčnou ulici nakupovat.

Jako první zamířili k madame Malkinové pro hábit.

„Nejsem už dítě, matko, pokud sis toho ještě nevšimla. Nemám žádný problém obstarat si svoje nákupy sám."

„No tak, mladý pane, vaše matka má pravdu, nikdo z nás by teď neměl nikam chodit sám. Vůbec nejde o to, že by vás tu někdo považoval za dítě-“

„Dávejte pozor, kam pícháte ten špendlík, ženská!" Zaječel šestnáctiletý chlapec s bledým špičatým obličejem a plavými, téměř bílými vlasy.

Na sobě měl elegantní tmavozelený hábit, který mu měl další školní rok sloužit.

Přešel k zrcadlu a kriticky se v něm prohlížel.

Neprohlížel se ale kvůli nějakému hábitu, ten mu byl vlastně úplně ukradený.

Zajímalo ho, zda je na něm moc poznat, že se změnil.

A stále doufal, že tím, že si pořídí nějaký pořádný a daleko světlejší tmavozelený hábit, nebude tak nápadné, jak moc zbledl, jak moc vynikly jeho kruhy pod očima, jak moc shodil kvůli věčnému zvracení.

Proto mu několik vteřin trvalo, než si v zrcadle všiml přes rameno Harryho Pottera, Rona Weasleyho a Hermiony Grangerové.

Jeho světlešedé oči se zúžily.

Tohle bude.

„Chceš vědět, co tu tak páchne, matko? To sem zrovna vešla jedna mudlovská šmejdka," prohlásil.

První den venku a hned narazí na ty tři.

Ale to vůbec nebyla taková tragédie, aspoň si vyzkouší, jaké to urážení bude v nové kůži.

„Řekla bych, že takové výrazy sem opravdu nepatří!" napomenula ho madame Malkinová, která k němu chvatně přicupitala s krejčovským metrem v jedné a s hůlkou v druhé ruce. „A také nemám ráda, když někdo v mém salonu vytahuje hůlku," dodala jedním dechem, když pohlédla ke dveřím a zjistila, že na něj míří Potter a Weasley.

Hermiona stála kousek za nimi a cosi šeptala.

„To chci vidět, jak si troufnete na nějaká kouzla mimo školu," zasyčel posměšně Draco. „Kdo ti udělal toho monokla, Grangerová? Moc rád mu pošlu kytku!"

„Tak už dost!" zarazila ho ostře madame Malkinová a ohlédla se přes rameno, aby mohla promluvit na ženu, která za celou návštěvu neřekla jediné slovo. „Madam - prosím..."

Zpoza stojanu s hábity vyšla Narcissa Malfoyová.

„Dejte ty hůlky pryč," vyzvala chladně zjizvence a lasičáka. „Jestli ještě jednou napadnete mého syna, postarám se, aby to bylo to poslední, co ještě kdy uděláte."

„Vážně?" ušklíbl se Potter, pokročil kupředu a upřeně se zadíval do uhlazeného zpupného obličeje, jímž se Narcissa i přes sytou bledost podobala sestře. Byl teď už stejně velký jako ona. „Nejspíš seženete pár kámošů Smrtijedů, aby nás vyřídili, co?"

Draco se zamračil.

Vůbec se mu nelíbilo, jak Potter mluví s jeho matkou.

A snad o něco víc se mu nelíbilo, že na něj Grangerová čumí svým pronikavým pohledem.

„Prosím vás, ne! Neměli byste se obviňovat - takhle mluvit je nebezpečné - ty hůlky pryč, prosím!"

Potter však svoji hůlku nesklonil.

Narcissa Malfoyová se ošklivě usmála.

„Vidím, že postavení Brumbálova oblíbence ti dává falešný pocit bezpečí, Harry Pottere. Brumbál tady ale nebude věčně, aby tě chránil."

Harry se provokativně rozhlédl po obchodu.

„No jo... ať koukám jak koukám... zrovna teď tady není. Tak proč to nezkusíte? Možná se v Azkabanu najde dvoucela, kam vás zašijou i s tím ubohým ztroskotancem, s vaším panem manželem!“

A to byla pro Draca poslední kapka,  vztekle se po Potterovi vrhl, jenže škobrtl o příliš dlouhý hábit.

Weasley se hlasitě rozesmál.

„Neopovažuj se takhle mluvit s mojí matkou, Pottere!" zavrčel Draco.

„To nic, Draco," uklidňovala ho Narcissa a držela ho štíhlými bílými prsty za rameno. „Počítám, že Potter se připojí k drahouškovi Siriusovi mnohem dřív, než se já připojim k Luciusovi."

Harry zvedl hůlku výš.

„Ne, Harry!" zaúpěla Grangerová, popadla ho za paži a pokoušela se strhnout ji a přimáčknout mu ji k tělu.
„Mysli přece... to nesmíš... dostal by ses do strašného maléru.“

Draco se ušklíbl.

Jistěže Grangerová nestála o problémy.

Vlastně mu přišla docela roztomilá.

Hned jak na to ale pomyslel, zamračil se.

Nebyla roztomilá, nenene, šmejdka, fuj.

Madame Malkinová chvíli nerozhodně přešlapovala na místě a pak se zřejmě rozhodla předstírat, že se nic neděje, a doufat, že se také doopravdy nic nestane.

Sklonila se k Malfoyovi, který dál provrtával Harryho zlostným pohledem.

„Řekla bych, že tady ten levý rukáv bychom měli ještě maličko zkrátit, mladý pane, dovolte, hned to -"

„Au!" zařval Malfoy a pleskl ji přes ruku. „Dávejte přece pozor s těmi špendlíky, ženská! Pojď, matko, myslím, že už ten hábit nechci..."

Přetáhl si jej přes hlavu a hodil ho k nohám madame Malkinové.

„Máš pravdu, Draco," přikývla Narcissa a pohrdlivě si změřila Hermionu. „Teď, vím, jaká... společnost tady nakupuje. U Keprníka a Frivolitky určitě pořídíme líp."

Poté oba pyšně vykročili ke dveřím.

Cestou si dal Draco záležet na tom, aby ještě pořádně vrazil do Weasleyho.

***

Dracovi se konečně podařilo dostat se z dohledu Narcissy, která ho nepustila z očí.

Hned zamířil do obchodu, do kterého se chystal už od doby, co mu byl udělen onen příšerný úkol.

Dostat Smrtijedy do školy a zabít Brumbála, tak znělo zadání.

Když vešel, zamířil rovnou k pultu.

Vylíčil Borginovi, o co jde, co potřebuje a nakonec přišla otázka: „Víte, jak to spravit?"

„Možná ano," přisvědčil Borgin tónem, kterým dával najevo, že není ochoten nic jednoznačně slíbit. A to se Dracovi nelíbilo. „Budu ovšem muset tu věc vidět. Proč jste ji nepřinesl s sebou?"

„To nejde," odpověděl blonďák. „Musí zůstat, kde je. Potřebuji jen, abyste mi vysvětlil jak na to."

„No, musím říct, že takhle to bude velice nesnadné, když to nevidím, možná to ani nepůjde. Vůbec nic vám nezaručuju.“

„Ne?" opáčil Draco s posměšným úšklebkem. Přesně tohle čekal. A rozhodl se, že to udělá. „Tohle vám možná pomůže trochu pozvednout sebevědomí.“

Přistoupil k Borginovi blíž a vyhrnul rukáv s vlkodlačím kousnutím.

Borgin se tvářil absolutně vyděšeně.

Jistěže mu došlo, o co jde.

„Jestli to někomu povíte," pokračoval Draco, „vyřídím si to s vámi. Znáte Fenrira Šedohřbeta? Je to náš rodinný přítel, občas k vám zaskočí, aby se přesvědčil, jestli se tomu plně věnujete."

„Nepotřebuju žád-“

„O tom rozhodnu já,“ zarazil ho blonďák. „No, budu už muset jít. A tohleto nezapomeňte pořadně schovat, budu to potřebovat."

„Nechtěl byste si to tedy rovnou odnést?“

„Ovšemže ne, vy pišišvore jeden natvrdlá. Jak bych s tím vypadal před lidmi na ulici? Prostě to není na prodej."

Jistěže se pan Borgin uctivě uklonil, stejně hluboko jako tenkrát, když se klaněl Luciusi Malfoyovi, když u něj byli ve druháku.

„Nikomu ani slovo, Borgine a tím myslím i moji matku, rozumíte?“

„Spolehněte se, spolehněte," zamumlal Borgin a znovu se uklonil.

Hned nato cinkl zvonek nade dveřmi a Draco s nesmírně samolibým úsměvem opatrně vyšel z obchodu.

Zamračil se, neboť o něco škobrtnul, ale pokračoval v cestě. 

Chvíli šel, ale pak si uvědomil, že ten pocit, který cítil v zádech, nebyl jen z jeho hlavy.

Že ty pohledy, které se mu zdály, se mu ve skutečnosti nezdály.

Ultradlouhé uši od Weasleyových.

Neviditelný plášť, který má Potter.

Pronikavý pohled Grangerové.

„Do prdele," zaklel a rozběhl se zpátky k obchodu.

Bohužel už bylo pozdě.

„Dobrý den přeji, to je dnes ale hrozné ráno, viďte?“ šveholila Hermiona.

Borgin neodpověděl, pouze si ji měřil podezřívavým pohledem, zatímco si spokojeně pobrukovala a bloumala mezi nepřehlednou změtí vystaveného zboží.

Draco se jen ušklíbl.

Samozřejmě že věděl, že Borgin ji prokoukl.

Ale bylo zajímavé vidět Grangerovou, jak se snaží. 

„Tenhle náhrdelník je na prodej?" zastavila se před zasklenou vitrínou.

„Pokud máte půl druhého tisíce galeonů," odpověděl chladně Borgin.

„No... hmm... tolik tedy vážně nemám," mávla rukou Grangerová a šla dál. „A co tahleta roztomilá... hmm... lebka?"

Draco se zasmál.

Roztomilá lebka, to ještě v životě neslyšel.

„Šestnáct galeonů."

„Takže tu byste mi prodal, viďte? Nemá ji... nemá ji nikdo zamluvenou?"

Draco vyvalil oči, smích ho přešel.

To je mrcha, řekl si v duchu.

Borgin si ji prohlížel přimhouřenýma očima.

Vypadalo to, že Grangerka konečně vycítila, že ji Borgin prokoukl, protože náhle hodila veškerou opatrnost za hlavu.

„Věc se má tak... hmm... ten chlapec, který tu před chviličkou byl Draco Malfoy... totiž, je to můj kamarád a já bych mu ráda koupila nějaký dárek k narozeninám. Jestli si už u vás ale něco zamluvil, nechtěla bych mu koupit totéž, takže.... no....“

Pěkně průhledné, pomyslel si Draco a Borgin byl zjevně téhož mínění.

„Ven!" vyštěkl ostře. „A honem!"

Hermiona nečekala, až jí řekne dvakrát a rozběhla se ke dveřím. Borgin za ní, a jakmile zvonek znovu zacinkal, přibouchl dveře a vyvěsil na ně ceduli ZAVŘENO.

Draco se kousl do rukávu saka, aby zakryl smích. 

Ráda by jemu, svému kamarádovi, koupila dárek k narozeninám.

K narozeninám, které bude mít za tři čtvrtě roku.

Kamarádovi

Kamarádovi, který jí nadává do mudlovských šmejdek.

Dárek.

Dárek, kterým měla být lebka za šestnáct galeonů.

Jak originální, uchechtl se.

Pak počkal, dokud ti tři neodejdou a nakonec se konečně vydal zpátky za Narcissou.

Sice od ní dostal vynadáno, ale od začátku prázdnin se tak nepobavil, čehož si samozřejmě Narcissa všimla, proto s hubováním přestala a radši se přemístili domů.

Vítej u nové kapitoly! 🥰
Dnešní kapitolka byla možná úplně nezáživná, ale pro děj našeho příběhu velice potřebná. 😊
Co myslíš, že se bude dít dál? Odhalí někdo Dracovo malé vlkodlačí tajemství? 😏
Jsem zvědavá na tvůj názor. ❤️
Co se týče další kapitolky, řekla jsem si, že tento týden udělám tu výjimku a vydám kapitolku i zítra. 😉
Tak doufám, že se těšíš! 😂
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛