Hermiona akorát opustila společnost svého kamaráda Harryho, neboť se nedaleko od nich objevili Ron a Levandule.

A prováděli svou oblíbenou aktivitu.

Muckali se.

Od začátku jejich vztahu se neustále muckali a muckali, až všichni nabyli dojmu, že mají oba podrobně nastudovaný každý zub, každý chuťový pohárek na jazyku toho druhého a každý milimetr rtu tak moc, že by to dokázali vyjmenovat, i kdyby se rok či deset neviděli.

A ne všem z toho bylo dobře, ba naopak, některým se skoro zvedal žaludek a hrozila jim cukrovka, kdyby zůstali ještě chvíli.

Takhle to dopadlo s Ronaldem Biliusem Weasleym, který již od prvního ročníku hrdě prohlašoval, že nikdy nechce přítelkyni a navždycky chce zůstat sám.

Nicméně zpět k Hermioně.

Ta vyhledala Dracovu společnost a zatáhla jej do Komnaty nejvyšší potřeby na pokec.

„No a tak mě Draco napadlo a teď fakt poslouchej, myslíš, že už spolu spali?“

„Vzhledem k tomu, jak se po sobě plazí? Jak tě to napadlo?“ ušklíbl se blonďák. 

„Takže myslíš, že jo?“ zeptala se nebelvírka sklesle.

„Samozřejmě. Vždyť se zamysli, dělají oni něco jiného, než se se po sobě plazí? Ne. Věř, že to by bez sexu fakt nešlo,“ ujistil jí.

„Tohohle si cením. Že seš upřímnej,“ povzdechla si a Draco ji objal.

„Podívej,“ začal, „sex je super věc. Ať už je to s kamarádem, nepřítelem, nebo přítelem. Skvěle utužuje vztahy a dokonale se při něm uvolníš. Co tím chci říct je,“ odmlčel se, „že Weasley i Brownová vypadají šťastně a uvolněně,“ řekl a oba dva s Hermionou vyprskli smíchy tak, že se to rozléhalo přes celou Komnatu nejvyšší potřeby.

„Sex je skvělej," přikývla, „ale tys o něm měl proslov jako o něčem, co by se mělo uctívat, co by mělo mít vlastní náboženství,“ zachichotala se.

„No ale počkej, beze srandy, fakt jo. Sex není jen skvělej, je přímo... senzační. Mám rád sex," řekl.

„No to já taky," rozesmála se brunetka a vzápětí se zamračila. 

„Tak nad čím teď přemýšlíš?“ zeptal se.

„Řeší kluci, jaký má holka spodní prádlo?“

„Víš, že já ani nevím? V mém případě mě spíš zajímá, co je pod tím prádlem než samotný prádlo a myslím si, že tak to bude mít víc kluků.“

„Aha," přikývla a zvedla se.

„Kam jdeš?“

„Nudím se a Komnata nejvyšší potřeby je plná překvapení a tajemství,“ pronesla tajemně.

„Tak jdem," pokrčil rameny a vydal se přímo směrem, kde byla Rozplývavá skříň.

Byl si jistý, že se víc bude zajímat o okolní blbosti než o skříň samotnou.

Většina lidí v jeho věku ani neví, že něco jako Rozplývavá skříň existuje, natož jak funguje.

A opravdu silně pochyboval nad tím, že by Hermiona poznala, co je ona skříň zač, tak chytrá být nemohla.

„Tak o co jde, Draco?“ zeptala se brunetka, když se zastavil kousek od skříně.

Měl ji tak blízko, že kdyby udělal dva kroky do strany, byl by přímo před ní a mohl by pokračovat v opravách.

„Cože?“ nechápal.

„Řeč těla. Vím, že něco schováváš, máš jiné tajemství než to, o kterém vím. A ty tak strašně chceš, abych na to nepřišla, až mě zavedeš přímo k tomu, co?“ zazubila se. „Tak co to je?“

„Ty chceš slyšet pravdu,“ pochopil. „To tajemství je...“

„Pitomče. Vždyť já jsem blafovala," pleskla se do čela. „Ale jsem ráda, žes mi řekl, že o tobě nevím všechno. Co je to za tajemství?“

„Miluju-“

„To není ono,“ zavrtěla hlavou. „Když mi neřekneš pravdu-“

„Nevyhrožuj mi!“ vykřikl.

„Tak mi řekni pravdu!“ zamračila se Hermiona. 

„Já ale nemůžu!“ řekl naštvaně.

„Já tě přece soudit nebudu Draco, já chci jen vědět-“

„Ale jo, odsoudíš mě! Odsoudíš mě stejně jako všichni, protože i ty jsi člověk!“ zakřičel a sedl si před Rozplývavou skříň.

„No a ty teď taky,“ pípla a posadila se vedle něj. „Takže co? Jaký je tvoje tajemství?“

„Pán zla,“ povzdechl si zmijozel.

„Cože?“ vydechla knihomolka.

„Chtějí zabít Brumbála," polkl, „a chce...abych to byl já.“

„Cože?!“ vyjekla a postavila se.

„Hovno se klouže,“ broukl Draco.

„Jak můžeš být-“

„Taky jsem ze začátku v klidu nebyl. Teď vím, že to neudělám, nestresuju se.“

„Neuděláš to?“ zeptala se.

„Ne," pousmál se a vstal. „Ale je to docela nepříjemný, to uznávám.“

„Draco,“ vydechla a pevně jej objala, při čemž on objal ji. „To určitě není jednoduchý."

„Není,“ zavrtěl hlavou a pevně ji stiskl a přejížděl jí rukama po zádech, při čemž se mu podařilo párkrát jí nadzvednout tričko nebo přejet po zapínání podprsenky.

„Co děláš?“ zašeptala Hermiona, když si to uvědomila.

„Vůbec nic,“ zavrtěl hlavou a rty se otřel o její ušní lalůček.

„Co?“ zašeptala.

„Na co teď myslíš?“ zeptal se jí svůdným hlasem.

„Na tebe,“ odpověděla a naskočila jí husí kůže, když cítila, jak se jí jeho rty otírají o čelist a začínají postupovat výš a výš.

„Chceš mě?“ zašeptal kousek od jejích rtů, při čemž musel přerušit fyzický kontakt mezi nimi.

„A ty mě?“ mrkla na něj a vzápětí už byl Draco zasypán hromadou vášnivých polibků.

Takových, které neuměla dát ani zkušená Daphne či Pansy.

Blonďák si ji k sobě přitáhl blíž a chvíli na to si ji vyhoupl na sebe.

Byl překvapený, jak sehraní byli, ve chvíli, kdy si jí chtěl na sebe vzít, vyskočila.

A když už ji měl na sobě, došel s ní ke studené zdi, o kterou ji opřel a dál ji líbal.

A bylo to přímo nadpozemské, jako kdyby nic jiného nebylo, jenom oni dva.

Dvě ztracené duše toužící po tom, aby aspoň na chvíli k někomu patřily.

A pro tuto chvíli opravdu patřili jen jeden druhému.

Nic kolem nich nebylo, jenom oni dva a ten nekonečný polibek, který neměl být ještě dlouho přerušen.

Skončil až tehdy, když Draco spustil brunetku na zem a ona ho začala jemně líbat na krku. 

„Hermiono, tohle je špatně," řekl chraplavým hlasem.

„Já dělám něco špatně?“ zeptala se Hermiona nejistě a poodstoupila od něj.

„Ne, ty vůbec nic, zlatíčko,“ vyhrknul rychle a položil ruku na její rudou tvář. „Ale tohle celý je špatně. Ty, já, tohle všechno.“

„Jde o ten původ?“

„Vůbec nejde o původ," ujistil ji, ale bál se, že to nemyslel úplně vážně, „jde o to, že se s tím vlkodlačím problémem," pousmál se, „hodně věcí změnilo a já sám nevím, čeho jsem vlastně schopnej. Nechci, abys to zjišťovala právě ty, jestli mi rozumíš.“

„Ale mně to nevadí," pípla.

„Já tě vůbec nepoznávám, Hermiono," zamračil se. „Ty máš být ta rozumná. Ty máš krotit mě, ne já tebe. Co se s tebou stalo?“

„Otevřels mi oči.“

„Tak asi ne dost, když nevidíš, co se s tebou děje. Miluješ Weasleyho, kterej tě nemiluje a já miluju Pansy, se kterou nemůžu být,“ řekl celý zoufalý a Hermioně při těchto slovech začaly téct slzy.

A Draco byl ticho.

Byl smutný, že ji rozplakal, ale zároveň nevěděl, jak ji utěšit, byl v tomhle ohledu naprosto nemožný.

„A proto, že nemáme ani jeden toho, koho tak moc chceme, to můžeme na chvíli vyhnat z hlavy tak, že budeme spolu. Teď a tady,“ řekla brunetka po chvilce a v očích jí zaplála jiskra naděje.

Po jejích slovech Draco zakroutil hlavou a sklonil se k jejím rtům, kterých se znovu chopil.

I tak se dalo zapomenout.

„Nic víc, nic míň,“ vydechl jí do rtů a znovu přitiskl své na její.

Měla pravdu, když se trápili oba, mohli zapomínat spolu.

Jenom na chvíli, protože i ta chvíle byla příjemná.

Tak prosím, dnešní narozeninová kapitolka. 🥰
Doufám, že jsem vás potěšila. ❤️