„Díky, žes tu se mnou byla celou noc, to od tebe bylo hezký," řekl Draco, který šel spolu s Hermionou k hradu.

„Dobrý, já ráda, kamaráde," usmála se.

„Ještě abys nerada," ušklíbl se.

„Hele ticho, jo?"

„Fajn, mlčím jako hrob," přikývl blonďák a Hermiona se zasmála.

„Ale nejdřív půjdeme na snídani," řekla. „Ještě že studium mudlů je až od devíti," vydechla. „Teda já mám hlad jak ty," pronesla brunetka, když vešli do Velké síně.

„Krásný přirovnání, ale na veřejnosti drž klapačku," napomenul jí.

„Promiň," usmála se omluvně,

„Dobrý. Hele, přijdeš na famfrpál?"

„Jasný, vždyť Ron chytá."

Najednou měla úplně jiný výraz, zasněný... zamilovaný.

„No, pořádně se najez. Dobrou chuť," usmála se.

„Dobrou chuť," popřál jí i Draco a pak se oba dva rozdělili, každý ke svému stolu.

Když Draco dosedl na místo a stejně jako Hermiona se pustil do jídla, zamračil se.

Dnešek se mu nelíbil.

Tušil, že se něco stane.

A myslel si, že to bude něco nejpěkného.

Jen netušil, že to nepřehází život jen jemu, ale i jeho přátelům, nepřátelům, obyčejným bradavickým studentům a obzvláště jisté dívce, Hermioně Grangerové, jejím dvěma kamarádům a děvčeti, které mělo ulovit srdce jednoho z nich.

***

„Já se na tebe nevykašlu," šeptal Draco své kudrnaté kamarádce do vlasů a hladil ji po zádech, zatímco ona se k němu tiskla a košili mu máčela svými krokodýlími slzami.

„Já jsem to ale věděla," naříkala Hermiona.

„Tak nevím, proč tak bulíš," poznamenal a nebelvírka ho bacila do ramena.

„Já ho miluju."

„No ale on tebe ne," řekl Draco nervózně a Hermiona se rozplakala ještě usedavěji.

„Ty teda umíš povzbuzovat," vzlykala.

„No přece ti nebudu tvrdit, že to bude dobrý, když nebude."

A po těchto slovech už nebyla Hermiona přes všechen pláč ani schopna mluvit.

„Kam vlastně Potter tak spěchal, že tě nechal na pospas mně?" zeptal se, ale na odpověď si musel dobrou půl hodinu počkat, neboť tak dlouho Hermioně trvalo, než mohla mluvit.

„Soukromá hodina s Brumbálem," zašeptala.

„Aha," přikývl Draco a neodolal a zeptal se já další otázku: „Co dělají na těch hodinách?"

„Nechce nám to říct," odpověděla mu opět šeptem.

„Můžeš klidně mluvit nahlas, nikdo tu není," pousmál se.

„Nemůžu," zavrtěla hlavou, „to bych se zas rozbrečela."

„Že ti za ty slzy stojí, lasičák jeden zrzavá," povzdechl si a Hermiona měla chuť mu jednu vrazit.

„Že ti za ten čas stála, svině jedna jedovatá," opáčila a Dracovi přesně došlo, o kom mluví.

„Tak se pohádáme mezi sebou a ty budeš zas bulet, žes přišla i o mě, to víš, že jo," protočil oči.

„Tak se pojď pohádat," zamračila se.

„Chceš se hádat? Chceš slyšet, co se ti vůbec nebude líbit? No tak do toho," pobídl jí a Hermiona se postavila, že odejde, ale Draco bleskurychle vyskočil na nohy a pevně ji chytil za loket.

„Ty nikam nejdeš."

„Proč, můžu si chodit kam chci," řekla.

„Podívej," začal, „já nevím, proč jsem přišel zrovna teď, když potřebuješ povzbudit a podržet, protože neumím ani jedno z toho, ale osud asi chtěl, abych ti dělal kamaráda. A já ti chci být dobrým kamarádem, takže ty tu zůstaneš, abych jím moh bejt," nakázal jí a stiskl její loket pevněji.

„Dobře, Draco, ale tohle bolí," sykla, při čemž stisk povolil. „Stejně jsi teď můj nejlepší kamarád, nejen dobrej."

„Počkej fakt?"

„No fakt, bez legrace."

„I tak nikam nejdeš."

„Už se mi ani nechce," pousmála se a zase se posadila.

„To mám radost," přikývl a posadil se vedle ní, při čemž se k němu Hermiona zase přivinula a zavřela uslzené oči. „Hermi, brzy přijde někdo, koho budeš milovat víc než Weasleyho. A víš, co bude dělat Weasley? Bude litovat, že dal přednost tý slepici Brownový před tebou. A až tomu tak bude, ty už budeš dávno šťastná, věříš mi?" usmál se Draco a hladil ji po vlasech.

„Nevěrím," zavrtěla hlavou.

„Tak to je ale velká chyba," ušklíbl se.

„Myslíš?" zeptala se a vysmrkala se.

„Jasně. Grangerová, kluci jsou občas idioti," řekl narovinu, „ale ne takoví, jak si vy holky myslíte. Spousta kluků tě vnímá a chce, jenže spousta lidí si až do teď myslela, že chodíš...jsi zabraná," opravil se.

„Jo?" pípla.

„Jo," usmál se.

„Díky, že jsi tu pro mě, miluju tě."

„To co...? No to počkej, ale tak jsem to-"

„Kamarádsky, ty degeši," zasmála se od srdce.

„Jo tak to jo," oddechl si.

„Ta představa, brrr," otřásla se, „my dva spolu?"

„Fuj," vyplivl to slovo.

„A stejně si nedokážu představit život bez tebe."

„Já si taky nedokážu představit život bez sebe," pokýval smrtelně vážně hlavou, než se oba dva rozesmáli. „Ale tebe mám taky rád, Grangerová."

„To je dobře, Draco, to je dobře," přikývla Hermiona a zadívala se na jejich ruce, jež byly opět propletené.

Dnešní poněkud kratší kapitolka, ale blíží se moje zítřejší narozeniny a zítřejší kapitolka samozřejmě zamíchá kartami. 🥰
Takže doufám, že vás tam hodně uvidím a zase zítra, Deni. ❤️💚💙💛