25.11.1996

Datum, jež byl napsán pondělního dopoledne v učebně bylinek.

Na programu pro zmijozelské a mrzimorské studenty bylo podrobné zkoumání listů všelijakých rostlin.

Nikoho to nebavilo, každý se chtěl ulít, ale jen jeden student to doopravdy udělal.

Ale věřte nebo ne, ten by byl radši na hodině bylinkářství, než zalezlý v Chroptící chýši s jistou nebelvírskou studentkou, která poprvé v historii vynechala hodinu Starodávných run.

„Už to nebude moc dlouho," šeptala a hladila ho v blonďatých vlasech.

„Kolik je?“ zeptal se Draco rozklepaně.

„Za deset jedenáct," odpověděla mu.

„A proč ještě nic-“

„Vydrž ještě," pošeptala mu do ucha a přivinula si ho víc k sobě.

„Nabaluješ mě, Grangerová?“ ušklíbl se propocený zmijozel.

„Zavři pusu, pakoni," usmála se Hermiona, při čemž Dracovi podala čaj, kterého vzala požehnaně.

„Já už to nechci," zamračil se a schoval obličej do jejích rozpuštěných vlasů.

„Když jsem se tě ptala, kolik toho čaje tak vypiješ a ty mi odpovíš, že hodně, každý si pod tím představí něco jiného, víš?“ našpulila rty.

„No, to je sice moc hezký," řekl, „jenže já fakt nevypiju dvacet litrů čaje, ses zbláznila, tahat s sebou takovej barel, ne?“

„Dej mi pokoj, celou noc jsem nespala a teď se nevyspím zase, hlava mě třeští jak střep a břicho bolí jako prase, už pomalu hodinu jsem se kvůli tvojí těžký makovici na svým hrudním koši nenadechla a ty si stěžuj na posranej čaj."

„Hm," zamručel a přesunul tedy svou hlavu na její rameno.

„Díky," vydechla brunetka a taky se natáhla pro čaj.

„Dneska s tebou trpím holčičí problémy, to svět ještě neviděl," zakroutil nad tím nevěřícně hlavou.

„Dneska s tebou trpím vlkodlačí problémy, to svět ještě neviděl," zakroutila knihomolka hlavou úplně tím samým způsobem. 

„Grangerová.“

„Malfoyi?“

„Neser," usmál se.

„Vidíš to, měla bych jít na záchod," kousla se do tváře.

„Ne," zakňuhral Draco, „je tu bez tebe zima.“

„Tři minutky přežiješ, věř mi," zazubila se na něj a vydala se na nejbližší záchod.

„Grangerko!“ zvolal, ale ničeho tím nedocílil, takže byl nucen počkat, než se uráčí vrátit.

„Z cesty, z cesty, z cesty, je mi zima," ozývalo se chodbou a zanedlouho přiběhla Hermiona se stejnými slovy do pokoje a skočila za Dracem do vyhřáté postele.

„Najednou mi skáče do postele," pronesl pobaveně a znovu si na ni lehl.

„Najednou mě v té posteli chce," oplatila mu to, ale zase si ho k sobě přivinula.

„Ještě mi dej pusu do vlasů a budeš úplně jak moje matka," zamumlal a Hermiona mu s úsměvem dala polibek do vlasů. „Když takhle leželi s mým otcem," dodal a Hermiona ho ze sebe se smíchem sestrčila.

„Ty seš degeš,“ smála se.

„Bylo to hezký. Myslím vidět je takhle. Jinak jsou jako...pan a paní Bennettovi například.“

„Myslíš jako manželství v začátcích devatenáctého století?“ zasmála se Hermiona.

„Hm.“

„Taky si říkají má drahá choti?“ rozesmála se.

„No to úplně ne," řekl Draco s úsměvem. „Ale nejsou jako manželé v dnešní době. Vůbec ne.“

„Ne?“

„Ne," zavrtěl hlavou.

„No, evidentně to zas tak nevadí, když zvládli vytvořit...tohle," řekla Hermiona a ukázala na něj.

„Jako tuhle hrůzu? Ó, děkuju, mile rád vzkážu," pronesl otráveně s hlavou v polštářích.

„Vůbec ne hrůzu. Já tím beztak zase zvednu tvoje ego a ty mi to budeš nadosmrti připomínat, ale ty jsi prostě... ztělesnění ďábla," rozesmála se, „zlej, ale pekelně hezkej.“

„A něco nového tam nemáš?“ ušklíbl se.

„Nie," zavrtěla čarodějka hlavou a tentokrát si lehla ona na něj, při čemž zaskuhral.

„Kolik ty sakra vážíš, Grangerová?!“

„Padesát pět, problém?“ ušklíbla se.

„Holky umí mluvit o své váze a nestěžovat si?“ zvedl Draco obočí.

„Tahle určitě," souhlasila brunetka a pohodlně se uhnízdila.

„Děláš si ze mě ale prdel, Grangerová?“

„Ne," zavrtěla hlavou.

„Já tě zakousnu,“ pousmál se.

„Já s tím počítám, proto jsem si sehnala něco, díky čemu se ti to nepovede," zazubila se.

„Jo?“

„Mhm," přikývla.

„Radši vykliď pole a nezkoušej to," povzdechl si.

„Se nic nestane, prosím tě," mávla rukou. „Vlkodlačího lektvaru máš víc než dost.“

„Minule jsem jo měl taky víc než dost a jak to dopadlo," poznamenal.

„Ale dneska to bude jinak, cejtim to v kostech," usmála se.

„Nechápu, že jsem s tímhle souhlasil.“

„Já chápu, proč jsi s tímhle souhlasil," rozzářila se Hermiona, „protože jsem tak úžasně neodolatelná,“ pohodila si vlasy a Draco se rozesmál.

„Ty? Fakt jo?“ smál se.

„To není vtipný," pronesla brunetka suše.

„Nejsi neodolatelná, já ti odvolávám," ušklíbl se.

„Odoláváš?“

„Pravdou je, že seš neskutečně přitažlivá," přiznal, „jenže ty chceš Weasleyho a co já chudák můžu dělat?“

„Ha.ha.ha,“ řekla ironicky.

„No co je, možná to takhle někdo vnímá,“ pokrčil rameny.

„Dej mi pokoj,“ zamumlala.

„Kolik je?“

„Půl dvanáctý," usmála se.

„Tak už bys asi měla vyklidit působiště," povzdechl si.

„Ještě ti zbývají dvě hodiny, ještě je čas,“ řekla bezstarostným tónem.

„Co ty víš, třeba bude tma dřív," pokrčil rameny.

„Ale ticho," mávla rukou a zavřela oči.

Byla unavená.

Strašně moc...

***

Probudilo jí až to, když ji čísi rozklepané ruce vzaly na sebe.

Hermiona zamžourala a viděla, jak ji rozklepaný a zpocený Draco odnáší pryč.

„Dobrý, dobrý, polož mě," řekla rychle.

„A odejdeš?“ zeptal se jí.

„Ne," zavrtěla hlavou.

„Tak tě nepustím," řekl jednoduše, ale pak ji stejně položil na zem a doklopýtal ke zdi, o kterou se zapřel.

„Draco?“

„Běž," nakázal jí rychle a zaskučel.

„Ne,“ zamítla a z kapsy vylovila malé množství vlkodlačího lektvaru. „Ještě to zkus vypít.“

Draco jen zavrtěl hlavou, a tak odzátkovala lahvičku a dala mu ji k ústům.

A i když nechtěl, neměl na vybranou, protože když si Hermiona něco umanula, musela to mít, a tak tedy poslušně lektvar vypil a schoulil se na zem do klubíčka.

„Grangerová, vypadni," zavrčel a celý se klepal.

„Ne," zavrtěla Hermiona hlavou.

„Vypadni!" Zakřičel.

„Ne, já zůstanu," řekla, sesunula se na zem a podívala se Dracovi do očí. „Jsem tu s tebou."

„A to já nechci," řekl blonďák. „Jdi pryč."

„Nejdu," řekla nebelvírka rozhodně, ale to se Dracovy oči už začínaly měnit a on začal kvílet.

Hermiona pevně stiskla víčka a snažila se ignorovat fakt, že byla sama s Dracem Malfoyem, který se měnil ve vlkodlaka.

Uteč, radilo jí její podvědomí.

Ale ona i přes všechen svůj pud sebezáchovy a přes všechno, co v ní křičelo, aby utekla, zůstala.

„To bude dobrý, Draco," šeptala, když se začal proměňovat od nohou.

„Běž," zašeptal a ona zavrtěla hlavou, jen od něj kousek poodstoupila a z kapsy, kterou si zvětšila, vytáhla neviditelný plášť, pod který se schovala.

A takhle tam měla zůstat s Dracem až do východu slunce.

Zdravím vás! 🥰
Dnešní kapitolka bych řekla, že je taková pohodovější. 😃
A ve čtvrtek mám narozeniny. 😏
A to znamená, že vyjde kapitola! 😍
Samozřejmě vám to ještě připomenu, ale jen vám to teď oznamuji. 😂
Přeji vám všem příjemný podzimní víkend a zase ve středu! 😊
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛