„Proč ještě spí?" zamračil se Draco, když se v šest hodin večer probral.

„Měla těžký den a poslední dny moc nespala," řekl Theo.

„Ty, Theo," začal blonďák, „když jste se s Grangerovou tak sblížili, necítíš k ní teď něco?"

„Kam tím míříš?"

„Kam bych tím mířil? Já jen tak podotýkám."

„Počkej, ty si jako myslíš, že jí miluju? Draco, ne. Ona je stejně šílená do Weasleyho, ale já do Daphne, jsme jen kamarádi, o nic nejde. Nikdo ti u ní vlastně nekonkuruje, buď v klidu," zavrtěl hlavou.

„Jak jako nekonkuruje, co to tu vykládáš?" vyjel Draco

„Nemusíš se za to stydět, je to pěkná hodná holka," pousmál se Theo nervózně.

„Může být jaká chce, ale pořád to je mudlovská šmejdka, jako kamarádka ucházející, jako případná přítelkyně naprosto strašná. Ale zase nad Weasleyho úroveň," připustil.

„Bohužel si člověk nevybírá, do koho se zamiluje," pokrčil rameny.

„Snad bohudík, kdo ví, koho by si přived, Theodore," nakrčil Draco nos.

„Mlč chvíli, prosím tě," pleskl se Theo do čela, „to, že jsi ty vybíravej a neoceníš normální hezkou holku je věc jedna, ale věc druhá je soudit člověka, kterýho ani neznáš. Říkáte si kamarádi, přitom o sobě nic nevíte."

„Říkáme?"

„Mluví o tobě jako o kamarádovi, tak se jako kamarád laskavě chovej."

„Tak mi laskavě přestaň říkat, co mám dělat, Theodore a dej si odchod," řekl.

„Dej si odchod sám, já zůstanu s Hermionou," pokrčil rameny.

„Je to moje kamarádka, ty si dej odchod," zamračil se a jednou rukou se pokusil jako kdyby ukrýt.

„No dobře, dělej si co myslíš, vlčku," ušklíbl se.

„Taky že budu," ujistil jej Draco a díval se, jak Theo odešel z pokoje.

Chvíli za ním ještě hypnotizoval dveře, než se konečně znovu otočil na Hermionu vedle něho.

„A ty už se Grangerová taky vzbuď, chce se mi spát," zamračil se a zalehl.

Bohužel tím Hermionu nevzbudil, takže se ještě spokojeně převaloval a když ji tím pořád nevzbudil, vzdal to, podstrčil jednu ruku pod ní a druhou si přehodil kolem jejího pasu, obě dvě ruce spojil a přitáhl si ji tak k sobě.

Pak si pěkně opřel bradu o její týl a spokojeně zavřel oči.

„A opovaž se mě vzbudit, Grangerová, nebo tě příště fakt zakousnu," zašeptal, pevněji ji objal a pokusil se usnout.

***

Hermiona se konečně vzbudila až v pondělí o půl třetí ráno a byla až nezvykle odpočatá.

Chvíli ležela na jedné straně a koukala do zeleného závěsu, když si najednou uvědomila, co zažila.

Vrba mlátička, Chroptící chýše, vlkodlak, Draco.

Je ve Zmijozelu.

Vyděšeně vyvalila oči a rychle se otočila na něco měkkého a teplého, co ji drželo v ocelovém sevření.

Málem omdlela, když viděla spícího blonďáka, kterého naposledy viděla jako vlkodlaka, který na ni zaútočil.

Chvíli ho sledovala, zrychleně dýchala a doufala, že ho tím nevzbudí.

Až po pěti minutách byla schopná normálně dýchat.

A až po pěti minutách si uvědomila, že další měsíc jí nebezpečí nehrozí, že tohle je přece jenom Draco.

Jenom on, žádný vlk.

A když si tohle uvědomila, konečně se na něj mohla dívat normálně.

Navzdory vší té bledost, velkým černým kruhům pod očima a pohublým tvářím jí přišel...krásný.

Jo, byl opravdu moc hezký, najednou chápala, co na něm ty slepice viděly.

Ale nebyl dost hezký na to, aby se stala jednou z nich, to vůbec.

Ani nebyl nijak zvlášť hodný.

Chtěla se nepozorovaně vyplížit, ale to se jí nepovedlo, neboť blonďák ji ve spánku držel pevně, jakoby mu snad měla utéct.

Ač to vlastně právě chtěla, chtěla vzít nohy na ramena a běžet od něj co nejdál to půjde.

Jenže nemohla.

Nejen kvůli tomu sevření, ze kterého se jí vůbec nechtělo, ale měla spoustu otázek, které musel Draco zodpovědět.

Ale nakonec přecejen zvítězil strach a pud sebezáchovy, potichu se dostala z jeho sevření, našla své boty, ty si vzala do ruky a potichu opustila opustila ložnici.

Doufala, že nikoho nepotká.

Nepotkala.

Takže bezpečně doběhla do Nebelvíru.

***

„Já si myslím, Rone, že ses zachoval skvěle, děkuju ti," usmála se brunetka, když se Ron vrátil od Snapea z učebny Obrany proti černé magii.

„To nic nebylo. Školní trest je to nejmenší, ale takhle se k tobě chovat nemůže."

„Evidentně může, jak vidíš," pokrčila rameny.

„To nevadí, Hermiono, už mu to nesmí procházet."

„Ale bude, je to profesor," pokrčila rameny.

„No a co, že je profesor, je to-"

„Radši mlč a pojď, jo?" usmála se Nebelvírka a vydala se na přeměňování. Na hodinu, na kterou se připravovala už od samého rána.

Měla na ní sedět s Dracem.

S tím, od kterého bude mít možná do smrti jizvu na ruce.

Tak ještě že ne na duši, zachichotala se.

„Co je?" usmál se Harry.

„Vůbec nic," mávla Hermiona rukou a vzala jeho i Rona kolem krku. „Mmm, jsem ráda, že vás mám, kluci," vydechla.

„Nostalgie?" zasmál se chlapec s jizvou na čele.

„Mhm, něco takovýho," přikývla knihomolka.

„Něco takovýho," zasmál se Ron a spolu s Harrym Hermionu trochu nadzvedli, aby se nemusela chudina pořád natahovat a nevypadala jako oběšenec.

„Jako královna," zazubila se.

„Úplně," ujistil ji Ron a Hermiona se na něj podívala stejně zasněným pohledem, jakým se díval on na ni.

„A já jsem tady jako křen," poznamenal Harry jakoby mimochodem a vytrhl je tak z jejich zasněného pohledu.

„Nenene," zavrtěla Hermiona hlavou a její kamarádi ji postavili na zem. „Nejsi vůbec křen, Harry. A trochu přidáme, ať stihneme hodinu, jo?"

„No, to by se možná hodilo," připustil zrzek a všichni tři se rychle rozběhli na hodinu profesorky McGonagallové.

Naštěstí přišli včas, všichni tři se v klidu posadili a připravili si věci na vyučování, když zrovna přišla paní profesorka McGonagallová a v patách jí byl blonďatý had.

„Musím říct, že jste přišel úplně akorát, pane Malfoyi, ale jestli se to bude opakovat, nepočítejte s tím, že vám to budu tolerovat jako jste zvyklý od profesora Snapea," varovala ho. „Navíc jsem doufala, že se po poslední hodině budete chovat slušně."

„Ano paní profesorko," přikývl a dal si pozor, aby neobrátil oči v sloup.

„Jsem ráda, že si rozumíme," kývla na něho, „jděte na místo."

Potom počkala, než se Draco laskavě usadí a teprve potom se otočila na ostatní žáky.

„Dobrý den přeji, dnes si probereme..."

„Ahoj Grangerová," pozdravil Hermionu.

„Ahoj Draco," oplatila mu pozdrav.

„Předpokládám, že máš pár otázek," pousmál se na ní.

„Nejen pár," přikývla.

„Tak začni," pobídl ji. 

Ták a jsem tu. 😅
Než mě sežerete zaživa, chtěla bych se vám omluvit. 🙈
Já vůbec nic nestíhala a popravdě Wattpad byla ta poslední věc, na jakou jsem myslela. 🤦🏻‍♀️
Nicméně jsem tu s novou kapitolkou a ve středu teda vydám další, no. 😂
Doufám, že se vám tahle opožděná kapitolka líbila ❤️
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛