„Dráčku, vstávej, je pátek sedmadvacátého září,“ pěl Blaise pátečního rána.

„Zabini, vrátil jsem se před třema hodinama, tak mě nech laskavě spát, dones mi něco k jídlu a buď zticha, nebo tě zakousnu,“ zavrčel blonďák z postele.

„Takovej skus nemáš," zašklebil se Blaise.

To by ses divil, kamaráde, řekl si v hlavě a zavřel oči.

„Hm, a je mi špatně," zamručel.

„Nehraj to na mě, Dracoslave," zasmál se jeho spolubydlící a opustil pokoj za účelem uloupit pro Draca něco k jídlu.

„Já nic nehraju, ty jeden deviante," zamračil se Draco a přetočil se na bok.

A představa, že tohle bude zažívat ještě další čtyři dny?

Hrůza.

Od doby, co byl vlkodlakem, obdivoval všechny ženy.

Ony zažívaly každý měsíc vesměs to samé, co zažíval on, ale byly schopné fungovat.

On se celý den před tím než se měl přeměnit válel, potom odběhl do lesa za domem a vrátil se utahaný tak moc, že byl zralý na to si akorát lehnout a spát.

A když se dalšího rána po přeměně vzbudil, no jéje, to byla balada.

Každou chvíli cesta na záchod, neustálá chuť po tom někoho zakousnout, vražedné sklony, které najednou vystřídala až přehnaně dobrá nálada, křeče po celém těle, žaludek jako na vodě, několikadenní nespavost...

Když si v hlavě přehrál své problémy, usoudil, že to má přecejen těžší než děvčata jednou do měsíce, ale ani ony to zkrátka neměly lehké.

„Nazdar princezno, už ses nám vyhajala? Zvedla ses už vůbec z tý postele, prostěradlo máš úplně nový," řekl Theo sotva přišel.

„Zavři hubu, buď tak laskav," zamračil se Draco.

„Prý jsi Blaise poslal pro čokoládu?“

„No a co, pomáhá," pokrčila blonďák rameny a brunet se rozesmál.

„Pro Merlina děvčátko," spráskl ruce.

„Theodore mlč, nebo se zvednu a dojdu říct Daphne, proč ses s ní rozešel.

„Vždyť ani ty nevíš pravý důvod," broukl Theo mrzutě.

„Vím. Všiml sis, že máš konkurenci, tak jsi to vzdal předem," řekl Draco jednoduše.

„Neser se do toho, je to moje věc," zavrtěl mladý Nott hlavou a zmizel v koupelně zrovna ve chvíli, kdy se Blaise vrátil s čokoládou, rohlíky a čajem.

„Tak tady to máte m'lady,“ ušklíbl se a hodil čokolády s rohlíky na Draca, zatímco čaj mu položil na noční stolek. „Máš půl hodiny.“

„Tři čtvrtě," opravil ho blonďák.

„To máš fuk," mávl rukou.

Blonďák tedy jen protočil oči a napil se zeleného čaje, při čemž se otřásl.

Nesnášel zelené čaje, ale když zjistil, že pomáhají, poctivě je pil před každou přeměnou.

Zatím byl precizní, byla to teprve třetí přeměna, nesměl nic pokazit.

Ale párkrát se zamyslel, jaké to asi bude, až v tom bude zaběhlý?

Bude pořád dělat to, co mu teď pomáhá, nebo to časem přestane fungovat?

Nesnášel, když nemohl na otázku odpovědět.

Třeba si postupem času najde nový lék.

A nebo se vyvine vlkodlačí lék.

A pokud ano, hodlá na něj stát frontu jako první.

„Jo a taky máš jít ještě před vyučováním za Snapeem,“ řekl Zabini zničehonic.

„Dobře," broukl Draco a pochutnával si na suchém rohlíku.

Lepší na suchém rohlíku než na přemaštěném Goyleovi, pomyslel si.

„A kde vlastně jsou? Crabbe a Goyle?“ problesklo mu hlavou. 

„Na snídani, zase jako první," mávl rukou Blaise.

„I uprostřed noci?“

„Asi využili prázdné kuchyně, víš co," zahýbal obočím.

Draco jen stočil ústa do tichého ó a následně se kysele zašklebil.

„Fuj," zavrtěl se.

„Fuj," přikývl Blaise se smíchem. „Ale co čekáš, jsou spolu...já nevím, tak půl roku, rok? To by bez žrádla a sexu nefungovalo, věř mi."

„Jo, právě teď ti věřím," ujistil ho Draco.

„Jakože jindy ne?“ zašklebil se černoch.

„Ne," zavrtěl mladý Malfoy hlavou a opět si lehl do postele.

„Neměl bys vstávat, Draco?“ ozval se od koupelny Theo.

„Ne, to teda neměl," řekl blonďák. „Buďte tak laskaví a omluvte mě z vyučování."

„Myslíš, že jsme tak blbí a že nevíme, že si jen chceš dospat to, co jsi nenaspal v noci? V žádným případě, mazej na hodinu," rozčílil se Theo, vzal si věci a s prásknutím dveří odešel.

„Co mu dneska je? Se nějak blbě vyspal?“

„Měl ráno menší...potyčku s Daphne.“

„Oni se porvali?“

„Ne. Oni na sebe řvali. Daphne ho nesnáší za to, že jí zlomil srdce a on se nesnáší za to, že to udělal," vysvětlil mu.

„Pansy mě taky nesnáší?“ zeptal se blonďák.

„Pansy tě miluje, jen je teď na tebe úplně vysazená."

„Já vím," přikývl Draco. „Taky jí miluju, ale je něco, co prostě... kvůli čemu to nemůže fungovat.“

„Grangerová například?“ rýpnul si Theo.

„Co ty tu zas děláš?“ plesknul se Blaise do čela.

„Rozhodl jsem se, že tu ještě chvíli budu," řekl a když viděl jejich pohledy, protočil oči. „Ve společence je Daphne. Nechci se s ní vidět, pro dnešek to už stačilo," přiznal.

„Najednou pět minut stačilo," poznamenal Blaise, když si vzpomněl, jak Theo říkal, že pět minut rozhodně nestačí.

„Já si myslím, že to stačí," ušklíbl se Draco.

„Takže to něco, kvůli čemu to nemůže fungovat je Grangerová?“ zeptal se Theo.

„Proč by to měla být Grangerová?“

„Teď se docela bavíte," řekl Blaise.

„Jo? A to kde jsi vzal?“

„Byl jsi za ní v knihovně, kecáte spolu o hodinách, máte spolu školní trest až do rána. No schválně, co jste při tom trestu dělali, hm?“

„Hledali jsme kytky pro Křiklana. Pak jsme chvíli seděli a odpočívali a pak zase hledali kytky. A kytky má teď Grangerová, která je odnese Křikovi.“

„A jak jste ehm...odpočívali?“ zachechtal se Blaise.

„Lehneš popelem, Zabini," zamračil se Draco a schoval se pod peřinu.

„No nic, my půjdeme na hodiny, jestli nepřijdeš, lehneš popelem ty,“ řekl Blaise a odešel spolu s Theem pryč.

„Ne," zavrtěl blonďák hlavou a zavřel oči.

Kéž by jen usnul.

Aspoň na chvilku...

***

„Jak si to jako představuješ, Malfoyi? Že ty budeš dospávat a já ti budu chodit po hodinách a pak ti všechno dávat opisovat? No to ses ale šeredně spletl! Koukej mazat z tý postele a fofrem!“

„Grangerová?“ zamručel, když uslyšel její protivný hlas.

„Správně. Dělej," přikývla brunetka a strhla z něj peřinu.

„Co jako děláš?! Je tu zima," vztekal se a Hermiona se zvednutým obočím koukala na teploměr.

„Je tady třicet jedna stupňů," poznamenala zamyšleně.

„To nevadí. A neotravuj tady a pojď sem," zamumlal a strhnul ji k sobě do postele.

„A teď jako děláš co, mi řekni," zamrkala nebelvírka zmateně, když se na ní natiskl.

„Je tady zima," zopakoval Draco. „A ty jsi moc hezky teploučká.“ 

„To je mi jedno. Alou ať už jsi nastoupenej na hodiny," zavelela, ale z jeho objetí se jí nechtělo.

Prostě kluk.

Milovala, když ji kluci objímali.

A mohl to být i Fred nebo George, ti dva blázni.

„Kolik je?“ broukl.

„Máš deset minut.“

„Tak ještě pět," pokrčil had rameny.

„Žádných pět, mazej," zamračila se, vymanila se z jeho objetí a tahala ho z postele, ale moc jí to nešlo. „Je ti dobře?“ zeptala se po chvilce.

„Vypadám na to?“ zamračil se na ní blonďák.

„Víš co? Asi dneska zůstaň ležet," řekla Hermiona zamyšleně, neboť jeho normálně křídově bílá kůže byla teď až moc šedá, měl vystouplé žíly a celkově nevypadal tak dobře jako včera večer. 

„Když to říkáš," pokrčil rameny a zase zalehl.

„Ty se máš," povzdechla si.

„Já vím," zazubil se na ni a usnul, když Hermiona opouštěla místnost.

„Kde máš Draca?“ zamračil se Theo, který za ním Hermionu poslal.

„Podívej, já jsem schopná chodit na hodiny i s horečkou, ale on vypadá fakt blbě,“ řekla brunetka a spolu s Theem se pomalu vydala na lektvary.

Zároveň si od něj však udržovala zdravý odstup, protože Theodore byl sice v pohodě, ale zároveň to byl taky čistokrevný had a přítel Daphne Greengrassové, takže se radši držela dál.

„On v poslední době vypadá blbě furt," řekl Dracův spolubydlící.

„Jo, to jo. Od začátku roku,“ přikývla nebelvírka.

„Přesně. Bojím se, co se mu stalo.“

„Měla jsem spíš podezření. Víš, jestli třeba nemá porfyrii.“

„Ale to je dost vzácná nemoc," zamračil se Theo.

„Jo, ale má všechny příznaky,“ pokrčila Hermiona rameny.

„Pochybuju, že by měl upíří nemoc, je to čistokrevný kouzelník, kdyby měl nějakou nemoc, tak je to jedině nemoc, kterou může mít kouzelník," zavrtěl had hlavou a Hermiona se zastavila a zatáhla ho za rukáv, čímž zastavila i jeho.

„Vždyť on vůbec nemusí mít nemoc upíří,“ vydechla.

„Nemusí, ale myslíš si, že nemoc má, že?“ odtušil, když se na ní zadíval.

„Theo, on vůbec nemusí mít upíří nemoc," zopakovala.

„Ale jakou jinou?“ zeptal se a vzápětí se podíval na dívku vedle sebe.

„Slyšel jsi někdy pojem lupinotuum morbus?“ položila otázku.

„Morbus je choroba, to vím, ale lupinotuum? Netuším. Co to je?“

„Lupinotuum, Theo, vždyť to je jako profesor Lupin,“ zašeptala tiše.

„Ty myslíš...?“ nechal otázku vyznít do prázdna.

„Lupinotuum morbus," přikývla.

„Umíš latinu?“

„Jen trochu," pokrčila rameny. „Že bych se jí domluvila, to úplně ne," rozesmála se a Theo s ní.

„Počkej," řekl, když se dosmáli. „Vlkodlak?“ zašeptal.

„Lupinotuum,“ přikývla brunetka.

„Ale to není možný, už by se proměnil," zavrtěl mladý Nott hlavou.

„Jenže...“ Potom se odmlčela. „Úplněk byl včera," zavrtěla hlavou.

„A včera byl celou noc s tebou.“

„Takže tuhle teorii můžeme vyškrtnout,“ řekla.

„No, pak by tu byla ještě jedna teorie,“ pošeptal jí Theo a podíval se na hodinky.

„Jaká?“

„Neměl bych ti to říkat,“ zavřel oči.

„Ale měl," zamračila se Hermiona. „Já to nikomu neřeknu.“

„Fajn, ale nesmíš to fakt říct nikomu! Ani Potterovi a Weasleymu.“

„No tak dobře," povzdechla si.

„Smrtijed,“ zašeptal Theo.

„Cože?“ vydechla slečna Grangerová.

„Draco Malfoy je Smrtijed.“

Vítejte, vítejte. 😁
Doufám, že jste si dnešní kapitolku užili a ve středu začne to pravé ořechové. 🥰
Nebo takhle, nebude to to pravé ořechové, to všechno, co plánuji začne až kolem patnácté kapitolky, mám-li být upřímná. 😅
Ale doufám, že vás knížka baví, protože to je důvod, proč píšu. ❤️
Budu ráda za NÁZORY. 😘
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛