Jak plynul čas, blížil se další úplněk.

Bylo čtyřiadvacátého září a všechno se dělo přesně tak, jako posledně.

Dracovi začínalo být zle.

Nemohl poslední noci vůbec spát, neustále se třásl zimou, měl daleko pocuchanější nervy a celkově se opět necítil ve své kůži.

A ani vlkodlačí lektvar od Severuse tomu nepomohl.

A to už bylo co říct, neboť ani mistr lektvarů mu nedokázal pomoct.

„Pane Malfoyi," oslovila Draca profesorka McGonagallová.

„Ano?"

„Jakým kouzlem něco zapálíte?" zopakovala svou otázku.

„Incendio," odpověděl blonďák znuděně.

„A z jakého latinského slova to je?" zeptala se.

Draco jen pokrčil rameny a opřel se do židle.

„Slečno Grangerová," otočila se na Hermionu.

„Od slova zapálit," řekla brunetka a něco si zapsala.

„Správně," přikývla profesorka McGonagallová a posadila se za katedru. „Teď si otevřete učebnici na straně třicet a uděláte si zápis."

Všichni se tedy pustili do psaní a ve třídě tak byl chvíli klid.

Až do doby, dokud Harry neřekl něco Ronovi, Levandule na to zareagovala, na její reakci zareagovala Parvati a na její poznámku zareagoval Dean, čemuž se zasmál Seamus.

Pansy si rozhovor nebelvírských vyložila jako povel k mluvení, takže se pustila do debaty s Daphne a do jejich debaty se připojili i Blaise a Theo.

Crabbe, Goyle a Milicent se tedy pustili do společného vymýšlení toho, co asi bude k obědu.

Hermiona nad tím vším jen zakroutila hlavou a dál si vypisovali zápisky.

A Draco se zadíval na Pansy, která se na něj jen zamračila a opět se podívala na Thea, který se smutným pohledem koukal na Daphne, která se na něj mračila podobně jako Pansy na Draca, který jí vypaloval díru do zad.

„Co se stalo?" zeptala se černovláska, která si divného chování mezi Daphne a Theem všimla.

„Pochlub se Theodore," přimhouřila Daphne oči.

„Prostě jsem si uvědomil, že Daphne bude šťastnější beze mě něž se mnou," pokrčil Theo rameny.

„Tak co vám všem je?!" vyjekla Pansy.

„A dost!"

Třískla McGonagallová s knihou o stůl, až Hermiona v přední lavici zapískala bolestí, čemuž se Draco od srdce zasmál a vysloužil si tím její zamračený pohled.

„Uděláme si nový zasedací pořádek," řekla a vytáhla odněkud papír.

„Začneme pěkně odzadu," řekla. „Dozadu si sedne pan Finnigan se slečnou Bulstrodeovou. A pan Finnigan prosím do uličky, děkuji."

„Ale tak-"

„Bez debat," zamračila se McGonagallová. „Tak před slečnu Bulstrodeovou půjde pan Weasley a vedle něho poprosím pana Goyla," pokračovala v přesazování.

„Proč musím sedět s Goylem?" zakňuhrala Ron, když si stěhoval věci.

McGonagallová na jeho otázku nijak nereagovala a šla dál. „Před panem Weasleym bude sedět pan Zabini a vedle něj pan Potter," řekla, „pana Malfoye bych zatím poprosila dozadu do poslední lavice. Tak a teď do první lavice půjdou do uličky slečna Brownová a vedle ní pan Crabbe."

Pousmála se, když se Levandule zašklebila a pokračovala dál: „Za slečnu Brownovou půjde pan Nott a vedle něj slečna Patilová, za slečnu Patilovou poprosím slečnu Parkinsonovou a vedle ní pan Thomas."

Když potom konečně skončila, podívala se na přesazenou třídu a luskla prsty.

„Pan Malfoy půjde ke slečně Grangerové," řekla a Hermiona zvedla ruku. „Ano?"

„Paní profesorko, já ráda zůstanu sama," řekla brunetka.

„Já vím, že ano, slečno Grangerová, ale nechci, aby byl pan Malfoy sám, když mi tak pěkně vycházíte do dvojic."

„Ale to-"

„Mlč, Grangerová," protočil Draco oči a sedl si vedle ní.

„Tak a teď si pište zápisky," usmála se McGonagallová potěšeně a vrátila se za katedru.

„Ale paní profesorko, já nemůžu sedět s Malfoyem, on je...je...je to Malfoy," namítala stále Hermiona, ale McGonagallová ji nevnímala. „Já se klidně vyměním s Ronem, klidně budu sedět s Goylem, ale ne s-"

„Sakra zavři už hubu, Grangerová!" okřikl ji Draco.

„Takhle s ní mluvit nebudeš!" postavil se Ron.

„A kdo mi v tom zabrání, Weasley?" ušklíbl se blonďák.

„Pane Malfyoi, pane Weasley," napomenula je profesorka McGonagallová.

„Já, Malfoyi," nereagoval zrzek na profesorčino varování.

„Ohó, to bych rád viděl," zasmál se Draco a to si Ron vyložil jako povel k útoku, a tak vystartoval.

Postavil se na třetí lavici, u které do teď seděl, odrazil se, takže přeskočil Harryho a Zabiniho, kteří se vzájemně okázale ignorovali, a dopadl přímo za Malfoye, kterému odsunul židli, takže Draco spadl na zem na zadek.

„Rone, to není nutné," řekla Hermiona honem, zvedla se ze židle a přešla před něj.

„Tohle by stačilo, pane Weasley!" zahřměla McGonagallová.

Ron se na profesorku podíval a v tu chvíli ho Draco, jež se zvedl ze země, odstrčil Hermionu tak tvrdě, až spadla zpět na svou židli, která se s ní nebezpečně zhoupla, ale naštěstí teda zůstala stát.

A Ron s Dracem se zatím pustili do pořádné bitky, se kterou přestali po nějakých deseti vteřinách, neboť je McGonagallová zmrazila kouzlem.

„Pane Pottere, pane Zabini, odneste prosím pana Weasleyho na své místo," řekla a Harry s Blaisem se neochotně odšourali k Ronovi, kterého zvedl Blaise za nohy a Harry za ruce a odnesli jej na jeho místo. „A vy, slečno Grangerová, dejte pana Malfoye na židli, však ho jen přesunete," dodala, když viděla, že je Draco v jakémsi polosedu. Hermiona tedy přikývla a přisunula za něj židli.

Pak do něj lehce šťouchla a on se svalil na židli, kterou potom Hermiona zasunula a McGonagallová přikývla. „Pane Goyle, slečno Grangerová, dohlédněte na ně, prosím."

Hermiona i Goyle přikývli a McGonagallová Draca a Rona pustila.

„Dnes večer budete ve Velké síni leštit poháry a doufám, že už se nic takového nebude opakovat," řekla Ronovi a Dracovi, kteří jen naštvaně přikývli a pak už se všichni začali věnovat zápiskům.

Až na Draca, který se koukal do prázdna.

Hermiona zvedla oči od dopsaných zápisků a podívala se na něj.

Chvíli sledovala jeho bledou, až šedou tvář a temné kruhy pod krásnýma šedo-modrýma očima.

„Hej, jsi v pohodě?" zeptala se ho, když se celý roztřásl.

„Jo, naprosto," odbyl ji.

„Jo, tak promiň, já jen že vypadáš jako kdyby...já nevím, přijde mi, že vypadáš nemocně. Vypadáš jako bys měl porfyrii," poznamenala.

„Porfyrii? A to je co?" divil se.

„Nemoc," pleskla se do čela. „Mudlové jí říkají i nemoc upíří."

„Upíří?" uchechtl se blonďák.

To spíš vlkodlačí, zašklebil se pro sebe.

„Jo. Je to dost vzácná dědičná nemoc -"

„Grangerová, vím, že jsi chytrá a všeho znalá, ale já vím, že takovou nemoc nemám, takže tyhle informace vědět nepotřebuju," řekl.

„Jasně, promiň," řekla, ač nechápala, za co se vlastně omlouvá.

Že by to bylo nějaké prokletí?

Že se v blízkosti Malfoye cítíš provinile za věci, které jsou naprosto normální.

„Je na to nějaká léčba?" zeptal se s povzdechem a tónem, ze kterého bylo jasně poznat, že ho to otravuje.

Ač to tak vůbec neměl v úmyslu.

Chtěl, aby Grangerová byla jeho kamarádka, a tak se snažil zajímat.

„Doktoři si s tím vědí rady, když to máš potvrzený. Ale i když tu nemoc nemáš, zkus se vyvarovat alkoholu, drogám, cigaretám a blablabla, ale hlavně se vyvaruj česneku,'' zasmála se.

„Proč česneku?"

„Je to upíří nemoc. A ne pro srandu se jí tak přezdívá. Když to řeknu hodně hrubě, je to onemocnění jater a znamená to, že tvoje tělo v podstatě...tráví samo sebe."

„To zní docela zajímavě," řekl Draco.

„Protože je to zajímavé. Medicína je ohromně zajímavá. A ohromně důležitá, takže se tě zeptám znovu, jsi nemocný?"

„Nejsem nemocný," stál si za svým.

„Jo, jasně, však já už mlčím," řekla Hermiona a Draco se zamračil.

Uvědomil si, že jestli má holka pochopit něco, co je zřejmé, musí jí to přímo říct, a tak se narovnal a začal: „Poslouchej, Grangerová, já jsem nad tím tak přemýšlel a-"

„Konec hodiny, postavte se, prosím," řekla McGonagallová, načež se žáci postavili. „Děkuji, můžete jít."

A Hermiona na nic nečekala a odešla z učebny dřív, než stačil Draco vůbec pokračovat.

„Tak tohle bude teprve oříšek," řekl pro seba, sbalil se a vydal se směr další hodina, tedy lektvary s Nebelvírem.

Však počkej, Grangerová, ty budeš moje kamarádka, i kdyby mi to mělo trvat milion let, zašklebil se.

Ahoj zlato! 🥰
Omlouvám se, že jsem kapitolu vydala tak pozdě, od rána jsem se nezastavila, škola, no. 💁🏻‍♀️
Nicméně jsem tu s novou kapitolkou a doufám, že se ti líbila! ❤️
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛