Dalšího dne v sedm hodin Pansy vytáhla Draca na večeři.

Sice se mu to vůbec nelíbilo, ale nemohl nic dělat, neboť Pansy byla víc než odhodlaná ho na večeři dostat už v sedm.

A pořád dokola omílala, že vypadá nemocně a ptala se ho, jestli je v pořádku.

Nelíbilo se mu, že si toho všimla.

Snad dělal všechno tak, jako to bylo předtím, nebo snad ne?

„Už mi řekneš, co blázníš?" zeptal se blonďák, když seděli u stolu a Pansy si spokojeně nabírala jídlo.

„Jo, klidně," přikývla Pansy. „Chci s tebou být chvíli sama, jen my dva."

„Proto jsi mě natáhla do jídelny plné lidí? Smekám, Pans."

„Půjdeme po večeři na Astronomickou věž," oznámila mu.

Původně se ho chtěla spíš zeptat, pak si to ale rozmyslela, neboť by určitě řekl ne a to by nešlo.

„Takže ses rozhodla, že se mnou chceš trávit všechen čas ve vesmíru?" ušklíbl se Draco a odstrčil od sebe skoro plný talíř.

„Nebudeš jíst?"

„Ne, ale počkám tu na tebe," řekl a dal jí vlasy za ucho.

„Počkáš?“ divila se Pansy.

„Když chceš se mnou trávit čas," pokrčil rameny, zamračil se a pustil pramínek vlasů, se kterým si hrál, při čemž si založil ruce na prsou.

Nelíbilo se mu, že se chová tak odtažitě, ale čím víc tak bude dělat, tím větší bude šance, že jí od sebe odežene.

A to bylo přesně to, co chtěl.

Chtěl, aby byla v bezpečí a chtěl, aby byla šťastná.

Dokud byla s ním, neměla ani jedno, ani druhé.

A to se mu ani trošku nelíbilo.

A kdyby se nebál udělat to, už dávno by to udělal, už dávno by se s ní rozešel.

Pro její bezpečí by klidně obětoval svoje největší štěstí.

Ale zatím s ní chtěl ještě strávit nějaké chvilky.

„Seš roztomilá, Penny," usmál se.

„Miluju, když mi tak říkáš," zasmála se Pansy.

Nebylo to její jméno, ani se tak nechtěla jmenovat, ale od Draca to znělo jako nějaká symfonie.

Symfonie přímo pro její uši.

„Já vím, rád ti tak říkám," přikývl Draco.

Pansy se jen usmála a věnovala se své večeři, při čemž zahlédla Grangerovou, která si spokojeně povídala s Potterem a Weasleym, jakoby se nic ze včerejška nestalo.

Měla si přece lámat hlavu s tím, jak zachránit její vztah s Dracem, ne se vesele chechtat s Potterem a Weasleym.

„Potvora," zamumlala Pansy.

„Taky si myslím," přikývl Draco.

„Cože?“

„Grangerová je potvora,“ odsouhlasil.

„Jak víš, že-“

„Penny, zlatíčko, koukáš na ní a říkáš slovo potvora, myslím, že se ani nemusím tím Nitrozpytem zatěžovat, abych zjistil, koho tou potvorou myslíš," ušklíbl se blonďák.

„Jo, to je pravda," pokývala černovláska hlavou a podívala se na hodinky.

Za deset půl.

„V půl bych chtěla jít. Na tu Astronomku chci kvůli západu slunce," řekla, aby se měli o čem bavit.

„To je fajn," zamumlal Draco.

Jenže když slunce zapadne, přijde měsíc a s každým měsícem se přiblíží úplněk a každý úplněk znamená, že jeho prokletí vyjde najevo.

A to už tak fajn nebylo.

„Jdem?“ zeptala se Pansy, když dojedla.

„Můžem," přikývl blonďák a počkal, dokud se nezvedne.

Ať se choval jakkoliv, gentleman se v něm nezapřel, pokud šlo o Pansy.

Černovláska se tedy zvedla, Draco hned za ní a oba dva se vydali k Astronomické věži. 

Jakmile dorazili na místo a usadili se, přišla akorát Grangerová.

„Co ty tady děláš?“ zamračil se Draco, když ji viděl.

„Brzy se dozvíš," řekla Nebelvírka a začarovala vchod.

„Co to má jako bejt?“ otočil se na Pansy.

„Poradna, párová poradna," vysvětlila Pansy.

„Jako vážně?“ zvednul obočí.

„Jo," přikývla Hermiona. „Něco málo jsem o tom načetla, myslím, že vám dokážu pomoct. Hlavně musíte být upřímní."

„Nehloupněte, dámy, nás přece nic nezachrání," mávnul blonďák rukou a založil si ruce na prsou.

„Jak to myslíš, Malfoyi?“ zamračila se Hermiona.

„Podívej, Grangerová, Pansy je-“

„Je jaká?“ vyštěkla Hermiona a stoupla si naproti němu.

„Upřímný, jo?“

„Stoprocentně. Jaká je Pansy?“

„Je otravná.“

„Otravná?“ zvedla Hermiona obočí a Pansy naklonila hlavu na stranu.

„Jo, je otravná, věčně se stará a já si myslím, že to bylo lepší, když jsme byli kamarádi, nemiluju jí," řekl Draco.

Tohle přesně byla vhodná chvíle.

Tohle byla správná chvíle na to, aby se s Pansy rozešel, dokud je ještě čas, dokud ještě nic netuší, dokud ji ještě může zachránit.

Hermiona vyvalila oči a chvíli byla jako opařená, než pokračovala dál.

„Pak ale nemá smysl v tom pokračovat, že?“

„Ne," zavrtěl hlavou.

V tu chvíli Pansy málem trefil šlak.

Nevěděla, co má teď dělat.

Nechápala, jak se to mohlo stát, nechápala nic.

„A jak dlouho už to je tak, jak je to teď?“ pokračovala Hermiona ve svých otázkách.

Šlo to rychleji, než původně čekala.

„Ne moc dlouho. Řekl bych, že tak od srpna, kdy mi pořád posílala sovy a vzkazy a samý srdíčka a dárečky, brrr," otřásl se Draco naoko a uvědomil si, že se do role vžil až moc a že tím Pansy ubližuje. „A teď mě pusť, Grangerová, nebo Pansy uslyší věci, co se jí nebudou dvakrát líbit."

„To je jedno, já si to ráda poslechnu," zamračila se Pansy, která měla slzy na krajíčku.

„Pansy, ty jsi ta...jsi ta nejlepší kamarádka na světě, ale nejsi...nechci...nechci, abysme byli spolu jako pár, to prostě nejde."

„Proč?“

„Jako přítelkyně jsi až přehnaně...já nevím, starostlivá, mazlivá, ježiš, ty máš všechno, co by ocenil normální kluk jako třeba Theo, ale já tohle nikdy neocením. Chci být s tebou kamarád."

„Běž prosím tě," povzdechla si Pansy.

„Mně je to fakt líto, Pans, já bych strašně-“ ale ani to nestačil dopovědět, neboť kolem něj černovláska proběhla tak rychle, že ji Draco pomalu neviděl. „Za to můžeš ty, Grangerová," otočil se na nebelvírku stojící u zábradlí.

„Za co? Za to, že jsi udělal správnou věc?“

Draco by se s ní klidně dohadoval, ale musel uznat, že měla pravdu.

„Takhle je to lepší," řekl nahlas a přešel si stoupnout vedle ní k zábradlí.

„Pro ni? A nebo pro tebe?“

„Pro nás pro oba," odpověděl. „Nemáš tušení, cos právě teď udělala, Grangerová."

„Ale jo, mám. Dala jsem Pansy šanci na skutečný vztah.“

„A já jsem ti za to vděčnej," pokýval hlavou.

Upřímnost.

Jak dlouho už nic upřímného neřekl...

„Já vím," přikývla Hermiona. „Nakonec ji přecejen miluješ, že?“

„Ale jo," přikývl a podíval se na brunetku, která hleděla kamsi do dáli.

Naprosto ho štvalo, že si z jeho přítomnosti vůbec nic nedělá.

Ale co si taky mohl myslet, vždyť už nebyl, co byl dřív a Grangerová byla úplně divná, co se týkalo opačného pohlaví.

„No takže... já už půjdu," řekla Hermiona a odstoupila od zábradlí. „Pokud ti teda nemůžu s něčím pomoct.“

„Pomohla bys mi, kdybych to potřeboval?“ divil se Draco.

„Pomohla bych každému, kdyby to potřeboval, holt jsem prostě už taková,“ pokrčila rameny. „Hloupá."

„Pomohla bys i mně?“ Nemohl se přestat divit.

„Asi jo. Ale nemyslím si, že zrovna ty bys pomoc od mudlovský šmejdky potřeboval," ušklíbla se Hermiona a s těmito slovy opustila věž.

A toho večera se v Dracovi něco zlomilo.

Od té doby ji přestal vnímat jako mudlovskou šmejdku.

Od té doby ji začal vnímat jako holku.

Jako opravdovou holku, která má city, má obyčejný život a je jiná než všechny ostatní.

Hezky jiná.

V té chvíli zatoužil po tom, aby se Hermiona Grangerová stala jeho kamarádkou.

Tak tady je ta slíbená kapitolka, tak doufám, že se ti líbila. 🥰
Užívej si neděli! 💖
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛