„Co děláš v tak nepřirozeném prostředí, zmije?" zeptala se Hermiona osoby, která na Astronomické věži byla se stejným vybavením jako ona.

„Přemýšlím. Potřebuju čerstvej vzduch a potřebuju vypadnout od lidí. Takže ať už jsi tu z jakéhokoliv důvodu, měla by sis najít nový místo, protože tady jsem já," řekla jí Pansy Parkinsonová. (Překvapila jsem tě? 😏)

„Astronomická věž je dost velká pro obě," opověděla Hermiona, zabalila se do deky, vedle sebe položila balíček kapesníků a místo aby se pustila do čtení se koukala do prázdna a pila čaj.

„Co se ti vlastně stalo, Grangerová, že neležíš v posteli a nespíš jako ostatní děti?" zeptala se její nepřítelkyně.

„Kdybys nebyla známá jako drbna, Parkinsonová, možná bych se s tebou o své trápení podělila."

„Hele, já to vím, ale teď zoufale potřebuju někoho, s kým bych si mohla popovídat a byl aspoň drobet nezmijovatej. Takže teď je mi jedno, že jsi mudlovská šmejdka, ale prostě tě potřebuju, takže mi řekni, co tě trápí, ať se aspoň na chvíli zaměřím na cizí problémy. Nevykecám to a dokonce se i pokusím ti pomoct, to by šlo, ne?"

„Mně spíš zajímá, co se stalo tobě, protože tohle se mi nezdá," zvedla brunetka obočí.

„Tajemství za tajemství? Ty budeš mít něco na mě a já něco na tebe," navrhla Pansy.

„No tak fajn," přikývla Hermiona. „Ale ty první," dodala vzápětí, „já jsem poctivá, ale o tobě se to říct nedá, tak povídej."

„To zní rozumně," pokývala Pansy hlavou. „No tak fajn, takže...ehm...jak začít?" povzdechla si. „Tak jo, pěkně popořadě," rozhodla se.

„No poslouchám," kývla nebelvírka.

„No tak jak asi víš, od minulého roku spolu s Dracem chodíme-"

„No tak to asi nevím," přerušila ji Hermiona hned po první větě. „Vy spolu chodíte? Vždyť vás spolu skoro není vidět. A když už, tak je to tehdy, když mu děláš poskoka. Jak dlouho že spolu jste?"

„Od minulého listopadu," prohlásila Pansy pyšně.

Brunetka chvíli počítala na prstech a pak pokývala svou chundelatou hlavou.

„Jo, to by sedělo, do října se ještě tahal s každou sukní, co prošla kolem."

„No vidíš to, tak aspoň nějaká změna. Tak teda jak už víš, od minulého roku spolu s Dracem chodíme a já jsem do něj fakt zaláskovaná. No ale o prázdninách se začal chovat divně. Na začátku byl ještě v pohodě, to jsem u nich byla a i jsme si psali, ale někdy druhý třetí týden najednou přestal odepisovat a vracel mi jen sovy. No a já jsem si říkala, že to bude určitě tím, že nemá čas nebo tak. No ale pak mi neodepisoval ani v srpnu a mně to bylo divný, tak jsem mu přestala psát. Když jsem pak byla s rodiči nakupovat věci do školy, tak jsem ho viděla, jak jde po Příčné, ale než jsem se stihla vzpamatovat, byl pryč, ale to už jsem byla v klidu, protože se blížil školní rok. No a když potom prošel přepážkou na nástupiště, tak vypadal, že je rád, že mě vidí. A já si myslela, že když je tak rád, že se něco změní, že mě třeba vezme za ruku, nebo kolem ramen, nebo mi třeba řekne, že mě má rád, nebo mi dá pusu do vlasů, nebo vlastně cokoliv, ale on mě prostě obejmul, obešel a nic. Ve vlaku na mně sice ležel, ale to byla tak všechno. Když jsme pak vystupovali, zůstal a přijel až po zařazování. A když jsem se ho zeptala, kde byl, pomalu mě seřval. Tak jsem se mu teda omluvila-"

„Za co jako? Za to, že tě seřval?" zamračila se Hermiona.

„Ne, za to ne, za to, že mu narušuju osobní prostor."

„Tím, že se ho zeptáš, co dělal?"

„Jasně vím, kde má hranice."

„A ty končí u čeho? U ahoj? Parkinsonová, neříkej mi, že ti takový vztah vyhovuje."

„A přesně o tohle jde, Grangerová. Já ho miluju, ale vztah s ním mi vůbec nevyhovuje. Byli jsme si bližší, když jsme byli kamarádi než teď."

„Podívej, Pansy, já si myslím, že jasno si bude muset udělat buď on nebo ty. On v tom, kde jsou ty jeho pomyslné hranice, jestli končí u ahoj a pak začínají u toho, že se s tebou vyspí a pak zase končí, nebo si musíš udělat ty jasno v tom, co chceš, protože jsi krásná mladá žena a když se necháš stáhnout dolů tím...no, kdo ví, co to je za stvoření, tak by ses mohla nahoru sápat hodně dlouho. Můžeš to skončit teď, dokud máš ještě šanci na lásku od někoho, kdo si tě bude vážit, nebo můžeš čekat, dokud ho neomrzíš, nebo můžeš potom v sedmdesáti letech zjistit, že ho nechceš, ale už bude moc pozdě, abys s tím něco dělala a umřeš nemilovaná, bezdětná a osamělá a zanecháš po sobě kočku, o kterou ses starala jako o svoje vnouče, které po sobě zanechala tvoje předchozí kočka, kterou jsi brala jako svojí dceru," dokončila Hermiona svůj monolog.

„Ale co když se změní?"

„Největší kravina, jakou si můžeš říct. Fakt, nevěř tomu, on se kvůli tobě měnit nebude."

„Copak ty s tím máš nějaký zkušenosti? Vám to s Weasleýkem docela klape, co tak koukám," poznamenala.

„A vidíš to, to bys neřekla, kdybys měla normální fungující vztah, víš? Neklape nám to, protože žádný vztah není, protože jemu se líbí někdo jinej," řekla Hermiona tak rychle, až jí Pansy skoro nerozuměla.

„Takže zlomené srdíčko, tak to chápu, Grangerová."

„Nic nevíš, Pansy," přerušila ji. „Možná víš, jaký to je být zabouchlá do kamaráda, ale ne takhle. Ne, v tomhle případě to nemůžeš pochopit."

„Myslíš si, že jsem se do Draca zamilovala až když jsme spolu začali chodit? Ne. Já jsem do něj byla blázen co se pamatuju. A on od čtvrtého ročníku míval každý den jinou a co já? Já jsem tomu přihlížela a i jsem to s ním probírala. Já nevím, jak jsi na tom ty s Weasleym, ale víš co? Ať se mu líbí kdokoliv, kašli na to, protože kamarádi, kteří spolu měli později vztah, to nikdy neskončilo dobře, když nad tím tak přemýšlím."

„Stejně jsi sama ve vztahu se svým bývalým kamarádem."

„Jo, to asi jo," přikývla Pansy a dala si krátké vlasy za ucho. „Ještě by to chtělo skleničku vína, co?"

„Možná i flašku," zasmála se Hermiona.

„I tu bychom zvládly," přidala se Pansy k jejímu smíchu.

„Kdo by to byl řekl, Pansy, že s tebou bude rozumná debata."

„Nikdo a to je ono. Neřekl by to nikdo, protože se se mnou nikdo skamarádit nesnažil. Ne že bych o to teda dřív nějak stávala, ale teď mě to mrzí. Jenže už s tím nemůžu nic dělat. Vlastně ne už, ale pořád. Mohla bych se bavit s tebou, mohla bych se bavit třeba s Weasleym, s Potterem, s každým. Ale já nemůžu, protože kdyby to zjistili rodiče, už by mě do Bradavic nepustili a ty nemáš ani představu, jaký to u nás doma je. A kdyby to nezjistili oni, zjistili by to mí zmijozelští kamarádi a oni...kdyby se se mnou přestali bavit, já bych to nesnesla. Jsou jediní, koho mám a jsem za ně strašně ráda, i když jim to neříkám."

„Nikdo to svým kamarádům neříkáme, bereme je jako samozřejmost."

„Asi bychom to měly obě změnit," řekla Pansy.

„S tím souhlasím," přikývla Hermiona.

„Už do tebe nebudu rýpat. Nakonec jsi strašně fajn holka, Grangerová," pousmála se černovláska.

„A víš, že ty docela taky, Parkinsonová?"

„Díky za všechno," řekla.

„V pohodě, jenom říkám svůj názor."

„Měla bych se s Dracem rozejít."

„Nebo bys ho mohla přivést na pokec se mnou," zavtipkovala Hermiona.

„A tobě by to nevadilo?" zeptala se Pansy napůl udiveně a napůl nadšeně.

„No jistě, nevadilo," přikývla.

To víte, že jo, udělejte si ze mě manželskou poradnu!

„Tak já ho zajdu vzbudit a-"

„Prosím tě, nikam nechoď," zavrtěla Hermiona hlavou. „Dáme si tu sraz zítra chvíli před večerkou."

„Tak jo," souhlasila Pansy. „Grangerko, jestli nám zachráníš vztah, budu tě nadosmrti milovat," řekla nadšeně a objala Hermionu.

„Tak tu lásku si prosím tě schovej," řekla Hermiona vyděšeně a poplácala ji po zádech.

„Jo, promiň," zasmála se černovláska a pustila ji.

„Ale zase si nemysli, že dokážu zázraky. Nejsem žádná psycholožka, nebo doktorka, či tak něco.“

„Podívej, Grangerová...buď zachráníš náš vztah, nebo se rozejdeme o trochu dříve.“

„Tak fajn," povzdechla si Hermiona. „Zítra večer."

„Zítra večer kdy?"

„V půl osmé."

„Dobře."

„Dobře," přikývla hnědovláska.

„Kašli na Weasleyho, najde se jinej, kterej bude mít oči jen pro tebe," řekla Pansy.

„Ne, nebude jinej, Ron jednou bude mít oči jen pro mě."

„Jednou, až budeš sedmdesátiletá baba, která zjistí, že už pro ní ty oči mít nebude, ale už bude moc pozdě, aby s tím něco dělala a umře nemilovaná, bezdětná a osamělá a zanechá po sobě kočku, o kterou se starala jako o svoje vnouče, které po sobě zanechala její předchozí kočka, kterou brala jako svojí dceru," ušklíbla se.

„Parkinsonová, neštvi," zasmála se Hermiona.

„Věř tomu, najde se někdo, kdo tě bude zajímat daleko víc než Weasley a koho budeš zajímat daleko víc než Weasleyho."

„To se ještě uvidí, ale nedoufám v to," zavrtěla hlavou.

„To se uvidí. A vsaď se, že to bude s tím nejméně pravděpodobným člověkem," zachichotala se Pansy.

„To možná jo," zašeptala.

Cormac McLaggen, byla to dost nepravděpodobná osoba? 

Zdravím tě, čtenáři/čtenářkou, jež jsi dočetl/a až sem! ❤️
Dnešní kapitolka byla delší a konečně originální, tak doufám, že jsem tě překvapila a že se ti líbila. 🥰
Od teď už to bude zajímavý. 😏
Po těch zbylých pětačtyřicet kapitol, které plánuji. 😃
Nevím, jestli vydám kapitolku i zítra, neboť už od rána jsem telefonní ústředna (ano, až tak důležitý je pro mé blízké můj svátek 😅) takže opravdu nevím, jestli stihnu kapitolu napsat. 💁🏻‍♀️
Každopádně ti dám vědět u sebe na profile. 😊
Deni Grangerová-Malfoyová ❤️💚💙💛