Draco spokojeně šel po venku směrem k posledním kočárům a měl neskutečně pěkný pocit vítězství.

Jak moc se mu líbilo, že Potterovi ublížil.

S největší pravděpodobností mu zlomil nos.

Škodolibě se zachechtal.

Jenže ten smích ho přešel, když se podíval na měsíc.

Úplněk měl být až ke konci září, ale on už se připravoval na tu hrůzu.

První proměnou si prošel jen třináct dní po svém přeměnění a druhou jen tři dny před odjezdem do Bradavic.

A bylo to přesně tak bolestivé, jak čekal.

Možná i víc.

A jemu se to nelíbilo.

Nejhorší bylo, že ať dělal co chtěl, nedokázal tomu nijak zabránit.

Akorát došel ke kočárům, když si všiml, jak v jednom sedí osamělá kudrnatá brunetka, která jistě čeká na svého kamaráda.

„Čau Grangerová," ušklíbl se na ní Draco a nastoupil si. „Tak můžem jet," řekl a poplácal vzduch, aby tak přiměl testrála vyrazit.

„Ne počkej, já čekám -"

„Jestli čekáš, tak ne v tomhle kočáře, buďto pojedeš se mnou, nebo si vystup a jdi si do hradu pěšky, až se ti bude chtít," odsekl.

„Fajn, tak já to tu s tebou přetrpím," procedila Hermiona přes zuby.

Nakonec zřejmě usoudila, že se s Potterem minula, nebo se jí prostě už jenom nechtělo čekat.

„Přetrpíš? Jiný holky by za jízdu se mnou daly kdo ví co."

„Nevím, jestli sis toho všiml, ale já nejsem jako ostatní holky," zamračila se Hermiona a otevřela si knihu.

„A v čem jsi jiná, Grangerová?" ušklíbl se Draco.

„Žádná holka není stejná. To bys měl vědět, když jsi měl donedávna každý den jinou," poznamenala Hermiona jedovatě.

„Do toho ti ale vůbec nic není, že?"

„A stejně tak tobě nic není po tom, jestli si jízdu s tebou užiju nebo ne."

„Ty jsi...ani nevím, jak tě mám vlastně nazvat, Grangerová. Ty jsi to nejhorší stvoření, co kdy chodilo po téhle planetě."

„Jsem ráda, žes mi to připomenul," zašeptala Hermiona, hodila knihu do tašky a vydala se pryč z kočáru, který akorát zastavoval.

„Děkovat nemusíš," zavolal za ní.

Užíval si to.

Užíval si, že mohl někoho potrápit.

Měl z toho radost.

Že to byla mudlovka byl jen přídavek.

A to, že to byla Grangerová, bylo jen třešničkou na dortu.

Nadšení mu ale nevydrželo dlouho, neboť se mu zvedl žaludek.

To se mu od doby, co se stal vlkodlaken stávalo často, ale pokaždé to bylo nepříjemné.

S povzdechem se vydal do Velké síně a usadil se vedle Pansy.

Ta si ho přeměřila pohledem a zamračila se.

„Cos dělal? Přišel jsi o půlku zařazování," vyčetla mu.

„Po tom ti nic není, Pansy," odsekl Draco.

„Říkal jsi mi víc věcí, když jsme byli kamarádi," poznamenala černovláska.

„Říkám ti toho pořád stejně, jen ty máš najednou pocit, že je všechno jinak. A vůbec, je první školní den, nech mě trochu rozkoukat."

Pansy nad jeho slovy chvíli přemýšlela a pak si povzdechla.

Měl pravdu, měla mu nechat víc prostoru, vždyť pro něj bylo dost už jen to, že vedle ní seděl a mluvil s ní. Jasně věděla, kde má Draco hranice a ty nesměla překročit.

A teď se k nim nebezpečně přiblížila.

„Omlouvám se," řekla nakonec. „Jsi v pořádku? Vypadáš hrozně."

„Jsem v naprostém pořádku," řekl otráveně a hlavu si podepřel rukou.

„Draco, mám o tebe starost, to je snad samozřejmost, když spolu chodíme, ne?" zamračila se Pansy. „Copak ty o mě starost nemáš?" zeptala se po chvilce.

On jí na to ale nic neřekl a dál koukal do blba.

Spíš koukal na Zabiniho, ale to není žádný rozdíl.

Zatím přemýšlel o tom, co bude dělat, když ho někdo načapá při proměně, nebo zjistí, co je zač.

A na Pansy a její žvásty, jak tomu říkal, teď opravdu neměl náladu. 

„Tak jo, já se přece nenaštvu, když se o mě můj kluk nestará," řekla naštvaně a ukousla si z banánu.

„Vypadáš naštvaně," poznamenal Theo, který se akorát vrátil s Daphne, která se k němu tiskla.

„To proto, že jsem naštvaná," přikývla Pansy.

„Jak to?"

„Jsem mu jedno. Úplně jedno," zapískala.

„Ale nejsi, kdyby jo, tak o tobě nemluví jako o svojí přítelkyní," ujistil ji Theo.

„Ale on o mě tak jenom mluví, on se ke mně tak vůbec nechová," řekla Pansy a evidentně jí vůbec nevadilo, že její přítel sedí přímo vedle ní.

Ale co už, vždyť stejně nevnímal.

„Možná bys měla -"

„Nechci dostávat rady do vztahu od šťastnýho páru," zarazila Daphne, která jí chtěla něco doporučit.

„Je mi líto, že si myslíš, že mu na tobě nezáleží, Pansy," povzdechl si Theo. „Protože on tě má fakt rád."

„Jak moc?"

„Hrozně moc. Ale je to Draco, neumí to dát správně najevo."

Pansy se pousmála a nabrala si na talíř ještě hroznové víno a švestky.

„Vy dva máte štěstí, že jste se našli," řekla a tím jejich konverzace skončila.

Theo a Daphne si spolu povídali o předmětech, na které se zapsali, Crabbe a Goyle si hluboce hleděli do očí, Grangerová u protějšího stolu mlátila Weasleyho, o kterém sice tvrdila, že je jen kamarád, ale nikdo jí to stejně nevěřil, Weasleyová se starala o Pottříka, po kterém dost očividně jela víc, než po svém vlastním příteli, který se akorát bavil se svým nejlepším kamarádem.

Všichni k sobě někoho měli, jen ona seděla jak pecka vedle Draca, který si jí absolutně nevšímal.

I Millicent, která svůj pohled plný slz věnovala Goyleovi na půl ucha poslouchala, co jí Blaise vykládá.

„Vidíte Malfoye?" narušila Hermiona ticho, které panovala v části stolu, ve které seděli od chvíle, co přestala Rona mlátit.

„Vidím," přikývl Harry a ostatní následovali jeho příkladu.

„Vypadá divně," prohlásila brunetka.

„Co je nám po něm," mávnul Ron rukou.

„Nic, já jen že se mi nějaká nezdá. Dneska do mě jen rýpal, ale neřekl mi, že jsem mudlovská šmejdka."

„Kdy do tebe rýpal?" zeptal se zrzek ihned.

„To není důležitý, vždyť se na něj podívejte, nebylo by z toho nic, kdybyste se s ním šli pohádat, fakt," řekla Hermiona.

„A opravdu ti nějak neublížil?"

„Ani fyzicky, ani psychicky," ujistila je.

„Nepůjdem? Začíná se to tu vylidňovat," řekla Ginny.

„Jo, můžeme jít," přikývl Harry a počkal, kdy se Ginny postaví, aby se pak mohl postavit i on sám.

„Gentleman," zašeptala mu Hermiona do ucha, aby to Ginny neslyšela a pak přidala do kroku, aby dohnala Rona.

„Takže upřímně," začal, když se k němu brunetka připojila, „proč máš péči o Malfoye? Líbí se ti?"

„Malfoy? Péči? Líbí? Rone, máš to v hlavě v pořádku?" poklepala si na čelo.

„Bylo by fajn, kdybys už konečně projevila zájem o nějakýho kluka," řekl jí.

„Jo, to nejspíš jo," pokývala hlavou. 

Jenže já ten zájem jevím o tebe, ty pako, pomyslela si.

„Takže zatím nikdo?"

„Ne," zalhala. „A u tebe?" zeptala se a doufala v zápornou odpověď.

„No, párkrát jsme se o prázdninách viděli s Levandulí Brownovou, musím říct, že z ní vyrostla docela hezká holka, co myslíš?" zeptal se Ron.

„Levandule? Moje spolubydlící Levandule?"

„Jo," přikývl zrzek. „Je hezká. Aspoň mi to tak přijde."

„Jo, je krásná," usmála se Hermiona. „Máš skvělej vkus."

„Jsem rád, že si to myslíš."

„Já jsem taky ráda," řekla, aby se moc neprozradila. „Myslím si, že ty se jí líbíš taky," dodala.

„Myslíš si to?" zeptal se Ron nadšeně.

„Jo," přikývla Hermiona. 

„No, já mám dojem, že se líbíš McLaggenovi," prozradil jí Ron, když se konečně vzpamatoval z toho šoku.

„Vážně?" zamrkala brunetka a rozhlédla se po lidech kolem, zda ho někde neuvidí. „Mně připadá odpornej," prohlásila, když ho nikde nenašla.

„Protože on je," zasmál se Ron a Hermiona s ním, ačkoliv si to mohla vyložit i jako urážku.

„Jo, to je," přikývla. „No nic, dobrou Rone," rozloučila se.

„Dobrou Hermi," rozloučil se s ní Ron a pak se oba dva vydali na svou stranu.

Když bylo kolem jedenácté večer a holky z pokoje už spaly, rozhodla se vždy vzorná slečna Grangerová, že si vyjde na čerstvý vzduch.

Mohla jít do společenské místnosti, ale ta byla moc na očích.

Spát se jí nechtělo, a tak si vzala knihu, deku, balíček kapesníků a termosku s čajem a vydala se na Astronomickou věž.

Přecejen přes prázdniny spala dost a co nenaspí tuto noc, naspí zítra odpoledne.

Cesta pod zastíracím kouzlem, které uměla téměř dokonale byla hračka a ona úspěšně dorazila na místo.

Na místo, kde ale nebylo úplně prázdno...

Tak jsem zvědavá, koho na návštěvníka tipneš? 😏

Další kapitolka jako vždy vyjde pěkně v sobotu. 😊

No a jinak nevím, co bych se tě zeptala. 😂

Líbila se ti kapitolka?

Pokud ano, ocením hvězdičku a třeba i nějaký pěkný komentář. ❤

Měj se krásně! 😘

Deni Grangerová-Malfoyová ❤💚💙💛