„Ale," usmála se černovláska, „co ty tady, Grangerová?“

„Pohádala jsem se s Dracem."

„To mě mrzí," řekla Pansy Parkinsonová a posadila se vedle ní.

Úplně jako na začátku roku.

„Asi jsem přišla o nejlepšího kamaráda," zašeptala slečna Grangerová a schovala obličej do dlaní.

„Ale notak, kamarádi se hádají," pokrčila rameny.

„No, možná se hádají, ale o těhle věc jen velmi těžko,“ ušklíbla se.

„O čem jste se hádali?“

„Já chci jeho, on chce mě," přiznala Hermiona tiše a slečna Parkinsonová nevěděla, jestli se má smát nebo plakat.

„No to je ale...komplikovaná situace. Vy jste spolu spali?“ zeptala se.

„Ne, jen jsme se líbali," řekla brunetka, „ale i tak, něco tam bylo, nějaká ta jiskra. Znáš to, ne?“

„Znám to," přikývla Pansy.

„Tak tohle přesně tam bylo. A víme to oba dva a není to dobrý."

„Není to dobrý," uchechtla se zmije, „víš, přesně tohle všechno říkal Draco včera Theovi.“

„...sice se nic horšího nestalo, ale znáš to, když do toho prostě skočí ta...jiskra?“ ptal se Draco včerejšího večera svého kamaráda Theodora.

„Znám to," přikývl.

„Tak tohle přesně tam bylo," pokýval blonďák smrtelně vážně hlavou, „a to není dobrý.“

„Proč?“

„Protože je to Grangerová, u Merlina!“ vykřikl.

„Myslíš ta Grangerová, o který sepisuješ povídku a nenápadně jí schováváš po noční stolek?“ ušklíbl se černovlasý zmijozel.

„Mlč, Theodore," prověřil Draco přes zuby.

„Je to moc hezky napsaný, myslím, že bys to mohl později vydat," řekl. „A jak jsi vlastně přišel na tu sex scénku s Grangerovou a Weasleym? To byl docela šok, když jsem to čet, protože ty jako Hermiona píšeš, jak jsi do něj strašně zamilovaná, ale jak on tě nechce, ty jsi z toho zoufalá, pořád se snažíš na něj zapůsobit a pak najednou vezmeš nápoj lásky a vyspíš se s ním...no, když už jsi v sexu zaběhlá tak možná, ale poprvý? To mi nejde k holce jako je Grangerová,“ vytkl mu.

„Nejde?“ pousmál se Draco křivě, „no, kdo říká, že se to stalo, občas je potřeba popustit uzdu svojí představivosti. A já si myslím, že je to super zápletka. Ale teď dost o tý knížce, mě zajímá, co mám dělat s reálnou Grangerovou?“

„No, možná bys mohl...“

A tak šla Pansy, která je samozřejmě slyšela, v noci k nim do pokoje, zpod nočního stolku vzala knihu, našla stránku, kde byla ta scénka, která se hodila do knih z červené knihovny a pak vyrazila k Nebelvíru.

Tam počkala, kdy se vrátí jeden z posledních opozdilců a spolu s ním nenápadně proklouzla dovnitř.

Až do tří hodin hledala Hermioninu ložnici a když ji konečně našla, položila knihu na prázdnou postel, neboť to byla jediná prázdná postel a jediný, kdo chyběl, byla Levandule  Brownová, takže to perfektně sedělo.

Pak se s pocitem vítězství vrátila zpět do Zmijozelu a už jenom čekala, kdy se jejímu plánu rozhádat Draca a Hermionu zadaří.

A vida, stalo se.

I když ne tak, jak to měla v plánu.

Ale ještě ji čekala dlouhá cesta k tomu, aby dokázala, že se ti dva budou nesnášet tolik, jako se měli nesnášet už dávno.

Od vždycky navždycky, jak Draco sliboval.

Ale to, co teď poslouchala, že Grangerová začíná být pomaličku ale jistě zamilovaná do někoho jiného než do Weasleyho, že ji někdo začíná mít rád, že je to ta nejméně pravděpodobná osoba a že je tou osobou zrovna Draco, to se jí vůbec nelíbilo a opravdu s tím vůbec nepočítala.

Ale sama to řekla.

„Věř tomu, najde se někdo, kdo tě bude zajímat daleko víc než Weasley a koho budeš zajímat daleko víc než Weasleyho a vsaď se, že to bude s tím nejméně pravděpodobným člověkem.“

Přesně to řekla.

A co se stalo?

Grangerovou někdo zajímá víc než Weasley a někoho doopravdy zajímá víc než Weasleyho.

A ten někdo byl Draco Malfoy, nepřítel všech mudlovských čarodějů, tím pádem nejméně pravděpodobný člověk na světě.

„Řekl mi," začala Hermiona po dlouhé chvíli ticha, „že jsem jeho život.“

„Řekl ti co?“ vyvalila Pansy oči.

„Že jsem jeho život,“ zopakovala brunetka.

„To mi nikdy neřekl," zašeptala černovláska a zvedla se, „musím jít.“

„Promiň, nechtěla jsem tě urazit nebo vyprovokovat, já jen... potřebovala jsem to někomu říct, protože...mám z toho hrozně smíšený pocity.“

„To je v pohodě, stejně spěchám," mávla rukou, „měj se," rozloučila se a vyběhla pryč, při čemž její zelený hábit vlál za ní.

Tohle nečekala doopravdy.

A doopravdy nečekala, že se uchýlí k tomu, co se chystala udělat, ale byla si jistá, že to udělá.

Rozdělí je.

Rozdělí Draca a Hermionu a po jejich společné cestě nezbyde ani malý kousek, ani jedna jediná vzpomínka, protože ona to všechno zničí, rozcupuje na malé kousky, které už nikdy nikdo neposkládá.

Protože Draco Malfoy byl jenom její...

Zdravíčko. 😁
Tak se nám tu z Pansy stala mrcha jako v každé knížce, že VraPibylova ? 🙈
Ale na mou obhajobu, na konci knížky budete Pansy muset milovat! 😜
Takže vše zlé je pro něco dobré. 😅
Kapitolku vydávám i zítra, tak si to nenechte ujít. 🥰
Déňa ❤️