Lidíííí!!!! STRAŠNĚ SE OMLOUVÁM !!!!!! nemněla jsem čas :(Tak ale snad se nová kapitola líbííí. 

  Seděla jsem no za chvíli se mi před očima rozpřestrela černočerná tma. Vzbudila jsem se zase v malém prostoru . 

'On je na to snad uchilnej ?!' vykřikla jsem si uvnitř hlavy a praštila sem do jedné ze stěn . Všude naokolo se rozozvučel kovový zvuk který mi skoro vyrazil uši , bolestně sem se skroutila do klubíčka a držela si uši . Ani nevým kolik uběhlo ale pořád jsem ležela na podlaze , přemýšlela jsem . Nevím nad čím možná nad knihou kterou jsem nechala na nočním stolku . 

"Zapomněla jsem jí dočíst byla ," povzdechla jsem si nahlas : "Nevím jak to dopadne , jestli se odsud dostanu určitě jí dočtu !" bylo zajímavé že jsem mněla možná smrt na jazyku a přemýšlela nad knihou o dracích . 

"Ono si to povída samo se sebou ? Zajímavé ," povzdechnul si někdo a mně skoro vyletělo srdce z těla jak jsem se lekla . 

"Nejak si zmlkla co se stalo ? Já tě ráád poslouchám máš hezký hlas," zapředl no já čušela : " Noták , vyprávěj mi o čem byla ta kniha ? Řekni mi něco o sobě , prosím nechci pořád mluvit já," mluvil dál . 

"Tak mně pusť!" křikla jsem na něj no hned na to jsem toho litovala . Asi kopnul do té krabice a ona se i se mnou několikrát převrátila a já si hodně natloukla jak hlavu tak ruce no vlastně celé tělo . 

"Jak se to chováš ! Já ti dovolil mluvit né křičet !" vřískal zase on dýchal rychle no za chvíli se jeho dech zklidnil a opět začal mírnějším hlasem . 

"Promiň , nechtěl jsem na tebe od začátku vřískat . Chci na tebe být hodný aspoň v rámci možností ," povzdechnul a já zaslechla šuštění látky a pak kroky a další šuštění látky a dovnitř přes škvíry prosvítalo slabé světlo . 

"Tak teď tě pustím ,ale jestli utečeš tak , si mně nepřej !" zavrčel . Upřímně toho tónu jsem se lekla . Ta krabice zaškrípala a výko zmizelo . 

"No poď ven , slibuji že ti nic neudělám ," snažil se mluvit klidně . Já pořád seděla na místě a ani sem se nehnula . Opravdu jsem nemněla ani nejmenší myšlenku že bych vylezla . 

"Dávam ti poslední možnost ! Duď vylezeš... a nebo ... nechtěj vědět !" zakřičel . Opravdu jsem netoužila vědět co by bylo to co nechci vědět . Nejdřív sem vystrčila jednu ruku nahmatala jsem mněký koberec z dlouhých vláken . Vystrčila sem i druhou pak hlavu a nakonec jsem vylezla celá . Podívalal jsem se před sebe a byla jsem ráda že tam není žádné zrcadlo protože po 4 dnech v jednom oblečení bez sprchy jsem určitě nevypadla dobře . 

"No že to šlo maličká , otoč se chci ti vidět do tváře ikdyž i tenhle pohled se mi líbí ," zasmál se a já se rychle otočila . Opravdu sem nepotřebovala aby se mi díval na zadek dloho . 

"Tak se mi to líbí   maličká , jsi opravdu nádherná ! Nelituju že jsem si tě vybral . A on mi chtěl nakecat že má pro mně někoho jiného c ! Však nevadí my si spolu užijeme zábavy dost ...