Lidi , vím slíbila jsem kapitolu dřív ale... no prostě jsou svátky a jááá nestíham ani myslet ! zítra máme ostavu takže beru i učebnice a budu se učit celou cetu tam i zpět XD to je tak hne dpo prázkach písemka ze zemněpisu . HELP!! Ale užijte si kapču papa !

Marinette view: 

Se strachem jsem prolétla všechny ty muže ktří tam seděli . Nikomu z nich jsem neviděla do tváře protože v hledišti bylo přítmí . 

"Mladá nepoddajná jako růže sama . Vidíte ty vlasy tmavé jako ta nejtemnější noc .A ty oči?" křičel vedle mě nejakej chlap a násilně mi zvednul hlavu do světla reflektoru , "ani ten nejhlubší oceán není tak modrý jako tyhle oči." Z davu k nám doléhalo šumnění .

"Vyvolávací cena?!"zažrval někdo z hlediště . 

"To jsem rád že se vám naše ponuka líbí ,"usmál se uchylně držitel mého voditka , já se třásla jako osika na pódiu . 

"Vyvolávací cena je ..." odmlčel se jakoby přemýšlel ," 300 000 dolarů !"  Davem projela obrovská vlna šumnění a výkřiků . A v tom se zvedlo kolečko s nejakým číslem a ozvalo se :" 350 000" za chvíli další .

"370 000 " a pak to pokračovalo :

"399 999"

"400 000!600 000! 600 001" křičeli jeden přes druhého já jsem sledovala barevná kolečka a čim věčší sumy zněli do vzduchu tím víc jsem se třásla . 

"Poslední ponuka ! 999 999 ! Dá někdo víc ?" křičel 'majtel'do davu . V celé místnosti zavládlo hrobové ticho . Nikdo se ani nehnul . 

"Mladou pařížanku vyhrává muž s číslem 33 ! zaslyšela jsem z reproduktorů . Na druhé straně pódia jsem zaslechla kroky , byl to vysoký muž s černýma vlasama , jak jsem zvedla zrak hned jsem se lekla z jeho tvvář a pohled neukazoval nic dobré .V té chvíli když si už pomalu bral moje vodítko se ozval potlesk . Ne však takový ten obdivujíci tenhle byl posměšný , všichni své pohledy upřeli k postavě v dlouhem černém kabátě . 

"Hezke ! Opravdu hezké představení," promluvil a můj 'majtel' i nový majtel ihned zbledli. 

"P...pane Agreste ! Nevěděl jsem že nác dnes postíte svou návštěvou ," koktal prodejce . 

"Prosím vás , víte přeci že vaše prodeje si nikdy nenechám ujít !" zasmál se od srdce ten Angešt. Sebral do ruky kufřík který měl při nohách otevřel ho a na zem se vysypala kupa penězí . 

"1 200 000 v hotovosti !" usmál se . 

"Notak pane Ageste pro vás tady mám jiné , hezčí , poslušnější , dokonalejší !" začal zamlouvat hned prodejce a pořád držel v rukách mé vodítko . To co řekl mě i celkem urazilo no nedala sem to na sobě znát . 

"Ale , ale , ale Danieli ! Přeci jste jí před chvíli vychvaloval , a taky víte ž mám slabost pro modrooké černovlásky a tahle je opravdu skvostná !"

"To je pravda, ale právě jí koupil tady ten pán," otočil se naspět no tre ndruhý už tam nebyl . 

"Tak tedy ...." zamyslela se ," krásna pařížanka prodaná panovi Adrienovi Agrestovi . Publikum začalo tleskat , Agrest ...tedy Adien si sebral mé vodítko a už mě táhnul někam přič , nestíhala jsem za ním tak se mi hroty na obojku zarývali do krku jěště víc než předtím . Před dveřmi na ulici se na chvíli zastavil . 

"Postav se ," šepnul já raději neprotestovala a postavila jsem se . obešel mě a něčím do mě strčil . 

"Teď hezky půjdeš do auta a nebudeš dělat blbosti , nebo tě zastřelím," šepnul mi do ucha a na zvíraznění svích slov zatlačil hlavní jěště víc .Otevřel dveře a já uviděla hned před nima velké auto vlezla sem do něj a sedla si . 

"Hodná ," usmál se no hned jak se ke mně přistoupil ucítlila jsem bodnutí do krku : " Spi holčičko" usmál se a já se jako napovel propadla do tmy .