Lidi !!! strašně mě mrzí že jsem nepřidala ale no , nestíhala jsem ve čtvrtek jsem byla hned po škole až do večera v Žilině a včera jsem byla na oslavě . No ale i tak doufáááám že se líííbíííí. 

Táhl mě až k obrovským dveřím kolo ktorých prosvítalo světlo.Jemně sem sebou škubla do zadu no kovové výčnělky mi hned připomenuli kto je tady šéf a že já opravdu nemám na výběr a musím jít. Jěště dvakrát sem zacukala no pak už se 'dozorce'naštval a zatáhnul za vodítko tak že jsem se skoro udusila . Otevřel dveře , oči mi skoro vypálilo silné světlo . Šla jsem za taháním vodítka . Pod rukama a nohama jsem zacítlila teplý koberec , byl měkký chtěla jsem si na něj lehnout no hned mě upozornilo tahání vodítka tak sem šla dál. 

"Tak a přichází číslo 7 , mladá 17letá holka , z paříže ." 

Adrien view:

Seděl jsem v kanceláři a díval se z okna , venku bylo rušno, pršelo lidí pobíhali s deštníky .  

"Pane Angreste ?" vběhnul do kanceláře můj pomocník .

"Hmm?" odpověděl sem nepřítomně a pořád sem sledoval ulici . 

"Za 15 minut začíná focení !" pištěl . Byl tu jenom pár dní tak jsem chápal proč je tak vystresovaný . 

"Klid všechno je vpořádku ," pomalu sem se postavil , sebral jsem si svůj kabát . On stál ve dveřích sledoval mě nechápavým pohledem . 

"No poďme co stojíš," popohnal sem ho se smíchem : "Nejdřív mě honíš že nestíháme a teď stojíš jako sloup ?" 

"P...promiňte ," vypískl znovu jako kdyby byl nejaká myš . Vyběhnul z kanceláře jako raketa no já sem pomalu zamknul kancelář a čel pomalým tempem dlouhou chodbou . Pobrukoval sem si písničku . 

"Pane Agreste prosím pohnite si , přídeme pozdě !!" křičel z druhé strany chodby . 

"Klid , neboj se stíháme to ," mluvil jsem ůplně pokojně zatím co jsem se koukal na velký květ na chodbě . Byl hezký , velký a s červeným květem . 

"Pane, prosím , máme už jenom 5 minut," kňučel mi do ucha já jenom otevřel dveře s číslem 444 za nime se rozprestíralo obrovské studio . 

"T...t...to je v této budově?!" zakoktal . 

"Já ti říkal , že to stíhame ," prohodil sem k němu a už se ke mě zhrklo asi 10 maskérů a maskérek , posadili mě na židli a začali mě česat , malovat , vybírat oblečení které je dnes připravené na focení . 

"Adriene , vy ste dokonalí , vždiť mi budeme za chvíli bez práce ," lichotil mi jeden z maskérů. 

"Je už Adrien hotový ?" zakřičel hlavní fotograf . Všichni ode mě jako na povel uskočili . 

"Dokonalost sama jako pokaždé , perfect!" lusknul prsty . Postavil jsem se . Znova ke mě všichni přiskočili aby mˇi upravili každý centimetr látky aby náhodou někde nebyl skrčený . 

"Nechte ho už nebo to nenafotíme !!" křičel no já si pomalu sednul na plac . 

Focení skončilo po 2 dlouhých hodinách. 

"Ďekuji za spolupráci !" usmál sem se na všechny . V tom mi zapípal mobil . 

'Nový tovar na trhu , Paříž .'usmál jsem se sám pro sebe . Jediné co bylo fajn na cestovní cestě do Paříže bylo to že tady mají dobrej trh . Nikoho jsem neupozorňoval a jenom se vytratil . Na cestu zpět už snad budu mít společnost.