V okamžiku, kdy se Hidan konečně rozkoukal a pořádně se rozhlédl po místnosti, málem mu vypadly oči z důlků, maje sto chutí vykřiknout něco na způsob "to si ze mě děláš prdel", až skoro zapomněl na svojí roli pokorného služebníka. Trvalo jen setinu sekundy, než jeho šokovanou a možná, že i mírně pobavenou grimasu nahradil výraz čirého strachu a zděšení, který si celý týden po večerech pečlivě trénoval. Pravdou bylo, že ho skoro nikdy nic nepřekvapilo, nebo s ním nezacloumalo (pokud se teda samozřejmě nejednalo o nahotu, avšak velmi pochyboval, že jeho trest s ní bude mít něco společného).

Vešel doprostřed místnosti a zatímco mu Sasori dával čas, aby si všechno prohlédl a mezi tím zapaloval zbytek luceren na stěnách, se rozhlédl kolem dokola. Tolik zvláštníma, rudofialovýma očima přejížděl přes všechno vybavení kolem a popravdě nestačil zírat. Jako první mu pohled padl na nástěnnou skříňku z tmavého dřeva, v níž bylo uloženo několik různě velkých bičů všemožných barev, důtek s jemnými, ale i tlustými koženými provázky a různých dřevěných plácaček, které sice ještě nikdy v životě neviděl, ale tak nějak mu došlo, že na mouchy je jeho zaměstnavatel nejspíš vážně nepoužívá. Několik sekund na ně hleděl, než pohledem přejel přes další zavřenou skříň, kde se ukrývalo Jashin ví co.

Ostřížím zrakem se pak zaměřil na jakousi zvláštní kovovou klec, která postávala v jednom z rohů. Lehce nechápavě nakrčil obočí, když si jí prohlédl a představil si sám sebe, obrovského hromotluka, zavřeného uvnitř. Musel uznat, že představa, jak se těsná v tak miniaturním prostoru několik dlouhých hodin, mu nebyla úplně příjemná. Že by jej tam jeho zaměstnavatel chtěl nechat ve tmě zpytovat vlastní svědomí? Zavrtěl hlavou, ne, to nebude ono. Otočil se na druhou stranu a jeho pozornost zaujal další předmět, jakási zvláštní kovová konstrukce připevněná k zemi, která měla ve výšce kotníků připevněné okovy. Z prostředka konstrukce vedla vysoká tyč směrem k pasu se zvláštním, malým uzavíratelným zařízením na uzamčení bůhvíčeho. Nějak si nedokázal představit, jak by mu něco takového mohlo ublížit, a tak jen pokrčil rameny a zadíval se na poslední věc, přidělanou řetězy ke stěně, a žaludek se mu v rázem mírně zvlnil. Tak tohle poznal naprosto dokonale. Byl to obyčejný, starý, dřevěný, ale vždy skvěle fungující pranýř používaný ve středověku.

V ten jeden jediný okamžik začínal dostávat strach. Rychle se otočil, zaměřil se zpátky na důtky a zadoufal, že ani jedna z nich nemá ostny, které by se mu mohly zabodnout do masa a zbavit ho tak kůže. Bolest mu sice nevadila a když se to vzalo kolem a okolo, měl ji v rozumné míře docela rád, ale tohle... to už by bylo moc i na něj.

"Hledáš něco?" zeptal se ho se smíchem rusovlasý, který si pobaveně prohlížel výraz v jeho obličeji. I když bylo ve sklepě chladno a vlhko, jemu zima nebyla ani za mák. Oříškově hnědýma očima přejel přes všechno své skromné vybavení, až mu v hlavě vyvstaly všechny vzpomínky na zážitky, které tady dole zažil s náhodnými známostmi. Ve většině případů to byl on, kdo byl spoután a mučen, ale čas od času se stávalo, že i přesto, že byl v životě poměrně dost submisivní, chtěl být ten, který má všechno pod palcem.

A taková příležitost nastala právě tady a teď.

"Já-"

"Je mi jedno, co mi chceš říct," řekl najednou o dost temnějším, zhrublým hlasem, který mu k němu osobně moc neseděl, ale jak to tak vypadalo, měl na druhého muže požadovaný účinek. Stačilo, aby chraplavě promluvil a v jeho rudofialových očích spatřil jakýsi zvláštní záblesk. V ten jeden jediný moment děkoval Bohu za to, že muž před ním byl pacifista a nebyl schopen ublížit mouše, protože vzhledem k jeho muskulatuře by se ani nedivil, kdyby byl schopen ho zabít jednou ranou, "Svlékni se."

Hidan silně stiskl zuby, ale jen jemně kývl a začal s rozepínáním knoflíčků. Zatímco se obratnými prsty zbavoval služebnické košile, přemýšlel nad tím, jak daleko druhého muže nechá zajít. Důležité bylo, aby pokud možno co nejdéle setrval ve své roli, ale na druhou stranu při představě, že by ho tady měl bičovat, až by z něj odlétávaly kusy masa, si nedokázal představit, že by to měl naprosto v klidu vydržet, neprozradit se a nepustit ven svou pravou povahu. Jemně nadzvedl hlavu a na moment se podíval na svého zaměstnavatele, který se na něj díval s výhružným výrazem v obličeji, a v duchu nad celou tou situací zavrtěl hlavou.

Kam až měl v plánu zajít?

O několik sekund později nechal oděv sklouznout z ramen a znovu se na druhého muže zadíval. "Kam se mám postavit?" zeptal se ve snaze zjistit, co s ním má v plánu.

Akasuna jen nakrčil obočí. "Pokud vím, řekl jsem, aby ses svlékl."

"Vždyť-"

"Svlékni. Se. Hned," zavrčel na něj, zatímco zrakem přejížděl po jeho nahé, odhalené hrudi.

Kousl se do rtu, když očima mapoval každý kousíček jeho zpola svlečeného těla a téměř se vzrušením třásl z vypracovaných širokých ramenou, svalnaté hrudi a vyrýsovaného břicha. S potěšením zjistil, že od oblasti pupíku mu dolů do zapovězených míst, které by velice rád objevil, vede pěšinka ze sněhově bílých chloupků a měl co dělat, aby se nerozklepal po celém těle, jak velkou měl chuť padnout na kolena a zjistit, jaké poklady ukrývají jeho jistě nadité kalhoty, ale nemohl podlehnout, teď ne. Teď to byl on, kdo měl navrch a tak to muselo zůstat, aby si to náležitě užil. A když to vzal kolem a okolo, nakonec si to nejspíš užijí oba. Možná...

Hidan na něj několik okamžiků zíral, jako kdyby snad spadl z višně. Silně stiskl ruce v pěst a přes prvotní chuť, ho pěkně poslat do háje, začal odhazovat i zbytek oblečení. Nad myšlenkou, že před tím floutkem bude úplně nahý, se mu zlehka roztřásla kolena. Ve většině případů s ním nikdy a nic nehlo, ale nahota, na tu se ve společenském světě stále pohlíželo skrz prsty jako na tabu. V soukromí si každý mohl dělat kdo chtěl co chtěl, ale rozhodně nebyl dobrý nápad s tím chodit na veřejnost.

Rozhodl se, svůj odpor překonat a chovat se jako by nic. Přece jenom se neměl za co stydět, což poznal i v okamžiku, kdy ze sebe shodil i poslední kousíček oblečení a stanul před Sasorim tak, jak jej Jashin stvořil. Kdyby nemusel hrát milého a dobrotivého muže, pobaveně by se nad jeho šokovaným výrazem, jenž mu proťal obličej hned, co se mu podíval do rozkroku, rozesmál. Místo toho ale jen klidně stál a čekal na další rozkazy. Na těle mu z okolního chladu vyvstala husí kůže, bradavky mu ztvrdly a varlata se přitáhla k tělu.

Akasuna ho ještě naposledy přejel chtivým pohledem, než si sám pro sebe kývl hlavou a se zvráceným potěšením zamrkal.

"Začneme?"

Druhý jen jemně kývl.

Sasoriho ústa se roztáhla do širokého úsměvu. "Výborně," mrknul na něj, rozhlédl se po místnosti a několik okamžiků hleděl, co by bylo pro jeho trest nejlepší. Na moment se zadíval na ocelovou konstrukci a nemohl si pomoct, aby si nepředstavil, jak u ní jeho sluha stojí s připoutanými kotníky a uvězněným penisem v malé klícce, s rukama spoutanýma za zády a na moment zatoužil, zavřít jej právě do tohoto přístroje, ale nakonec nad tím jen pomyslně mávnul rukou. To, čemu jej v několika následujících minutách až hodinách podrobí, měl už několik dní předem rozmyšlené.

Zvedl ruku do vzduchu a zdviženým ukazováčkem ukázal k protější zdi, kde se krásně vyjímal ze stropu zavěšený pranýř. "Tam," poručil jen a s potěšeným výrazem ve tváři sledoval, jak druhý ani nehnul brvou a rovnou splnil jeho požadavek.

Zašklebil se, když spatřil, jak si bělovlasý pranýř zvědavě prohlíží. Nejspíš netušil, co přesně ho čeká, přece jenom fyzické tresty nebyly v té době úplně běžné a vůbec by se nedivil, kdyby byly také nelegální, ale on si nemohl pomoct. Chtivýma, oříškově hnědýma očima přejel přes jeho vypracované a pevné pozadí, které měl sto chutí promnout v dlani, až se mu v ústech začaly sbíhat sliny, ale místo toho jej jen následoval, rukou mu pokynul, jak se má postavit a pak ho do pranýře začal zavírat. Stoupnul si na špičky, aby na něj vůbec dosáhl a dřevěnou konstrukci na něj připnul tak, aby mu věznila hlavu a zvlášť obě ruce, s nimiž nemohl hýbat. Pak se sehnul, z temného koutu vytáhl okovy připevněné ke zdi a připnul je k jeho kotníkům, tak, aby se nemohl ani pohnout.

Nakonec se otočil, došel až ke skříni, z níž vytáhnul několik drobných věcí, jednu z nich si strčil do hluboké kapsy od kalhot, vrátil se zpět a zeširoka se ušklíbl.

"Co chcete-," chtěl se zeptat Hidan, ale v ten okamžik mu byla přes oči přetažená černá, sametově hebká páska, která mu znemožňovala cokoliv vidět. "Tak počkejte, tohle přece ahgrhh."

Sasori mu do úst nacpal dřevěnou, dokonale vyhlazenou dřevěnou kouli s úchyty pro kožený řemínek po stranách a zapnul mu ji vzadu za krkem, tak, až bělovlasý najednou nemohl říct ani slovo a jediné, na co se zmohl, bylo jen nesrozumitelné žvatlání.

Akasuna o kousek poodstoupil a se širokým úšklebkem na rtech se zadíval na svůj nádherný výtvor. Obrovský, vypracovaný a opravdu vážně dost sexy chlap zcela v jeho područí, naprosto a definitivně v jeho moci, což způsobilo, že se mu v oblasti rozkroku začaly šířit příjemné vibrace, až musel stáhnout ruku a přes látku drahých kalhot se promnout v dlani. Tuše vzrušeně vzdychl a měl sto chutí, začít se nad tím výjevem okamžitě ukájet, ale na to bylo ještě velmi brzy.

Z kapsy tedy vyndal černé kožené důtky a sám pro sebe si kývl hlavou.

Konečně můžeme začít, pomyslel si těsně předtím, než jimi poprvé svého sluhu plesknul přes prsa.