Nezajímavý páteční večer mě nechal přikovaného k nepohodlné kancelářské židli, tváří v tvář jedné z pochybných online skákaček, kterou jsem se snažil pokořit nejméně čtvrtý týden.
Asi takhle vypadala každá moje předvíkendová noc, kdy jsem se nemohl schovat do učení, abych se té kousavé nudy zbavil. Spíš jsem ji probíranou látkou ještě ztrojnásobil, a tak vmžiku usnul, takže jsem si dál s nějakou zábavou nemusel lámat hlavu.

Pod rukou mi hned vedle rozlitého džusu ležel taky tvůj dopis, jenž mě upřímně dost překvapil, ale tenhle pocit vzrušení okamžitě nahradilo trpké zklamání.
Víš, tak nějak se ti po tom všem nedalo věřit.

Oh, baby, baby, I shouldn't have let you go, plakala mi Britney v pozadí a já ji momentálně moc dobře rozuměl, bohužel.
Pomalu mi padala víčka, jak jsem jen opakovaně mačkal mezerník a tupě zíral na panáčka v komických kalhotách, co skákal z platformy na platformu, pak jsem se přestal soustředit, on spadl, umřel a jelo se znovu. Nekonečně.

My loneliness is killing me.

Zavřel jsem oči, ochabl jak hadrová panenka, bylo tak pozdě.

I must confess, I still believe.

Automaticky jsem stiskl mezerník, ale do cíle chudák nedoskočil, byl tak blízko.

When I'm not with you I lose my mind.

Pomalu jsem vypouštěl zvuk okolí, vnímal pouze ticho, byl jsem tak unavený.

A pak mě narovnalo podivné zapraskání, jako by se mi někdo snažil dostat do okna. Než jsem se ovšem stihl pořádně probudit, ten někdo už svou misi očividně úspěšně splnil.
Z parapetu naprosto neohrabaně seskočil kluk s čistě blonďatými vlasy, dal si taky náležitě záležet, aby do koberce pořádně zašlápl zbytky rozsypaných psích granulí a jako bonus zanechal blátivou stopu.
Poznal jsem tě ihned, Arlee.

„To je Britney Spears? Za ty roky to šlo s tebou teda šupem z kopce, kamaráde."
Tohle bylo to první, cos mi po letech řekl, opravdu.
A já jako bych oněměl, zkameněl, nevěřil vlastním očím.
Nedokázal jsem se pohnout, skočit ti kolem krku nebo ti dát facku, prostě to nešlo, i když jsem tolik chtěl.

Byl jsi zpátky, konečně.

A už si vzpomínám, Arlee Galvine. Den předtím, než ses zcela bez rozloučení vypařil, jsme stáli ve tvém pokoji a ty ses koukal kamsi do prázdna, vypadals nepřítomně.

Slíbils, že se jednou vrátíš.